CaptainNor

Kdybych koupil v hračkářství legendární plechovou slepičku na klíček, obalil jí vatou, přidělal osm nožiček, vypoulené oči a kusadla, stačilo by jí jen natáhnout a efekt by byl mnohonásobně vyšší, než animace pavouka v tomto veledíle. Herecké výkony by hravě zastoupilo několik slabomyslných jedinců a technické zázemí vyběhaná osmička. Za nesmyslně vyhozené peníze by pořídila somálská rodina kravku, otec nové kopí, korále pro osm žen a cuc na kládě pro 24 podvyživených dětí. Kdekdo tady píše jak se u toho nasmál..Já jsem u toho plakal!

Obávám se, že i samotný námět není ničím převratný a originální a s tím nic neudělá ani Kingsley, ani Baldwin, natož nepříliš úspěšný režisér. Spousty nudných dialogů zachycuje kamera v detailech obličejů, což nápadně připomíná latinsko americké telenovely a sráží film ještě více pod průměrné střední hodnoty. Jediné, co mi proto utkví je vymydlený Kevin Conway, kterého mám v paměti jako špinavého a odporného padoucha z westernu Rychlejší než smrt.

Celovečerní debut Romana Vávry, v kterém se odráží jeho dosavadní dokumentární tvorba - a to perfektně vystavěnou a promyšlenou atmosférou. Ta je společným jmenovatelem všech tří povídek, které jsou ostatními atributy zcela rozdílné. Je v nich kus poetiky, hlubší klukovské romantiky, humoru, ale i hořkosti. Ale vtahující a všudypřítomná letní atmosféra převládá nad vším a to se mnohdy nepovede ani zkušenějším režisérům. Výborný počinek!

Bzučení hmyzu, šumění letního povětří, rachocení bryčky a ržání koní, stejně jako unikátní barvy polí zralého obilí, letním žárem rozpálených selských staveních a večerním dusnem a strachem zpocených čel nejbohatších pantátů – už sama letní atmosféra, umocněná strhující hudbou, je důstojným pozadím pro hluboké a vážné drama, naroubované westernovým schématem na české prostředí. Sekalové byli, jsou a budou. Je jen otázka, jak dalece jim režim, společnost a zákon dovolí páchat svoje zločiny. Samozřejmě, že se jim nejlépe daří v totalitních dobách všude na světě. Vladimír Michálek je tichá, šedá myška, která vždycky tajně cosi kutí ve své díře, bez mediální kampaně a přeřvaných upoutávek na Nově a když vyleze dostane od Filmové akademie nějakou tu zlatou korunku a už je zase zpátky v pelíšku! Za Sekala jich dostal zcela právem hned 10 a ode mne dalšího za jeden z nejlepších porevolučních filmů..

Pokud je tento trpký a nevýrazný film něčím pozoruhodný, je to skutečně jen výkonem Martina Dejdara, který mu vynesl sošku Českého lva. Jestliže dokázal bravurně uhrát takovou kládu, pak je mi záhadou, proč stojí dnes po krk v žumpě zvané „sitcom“, kde podává tak ubohý a trapný výkon, který by přivedl do rozpaků i podnapilou společnost na vesnické zábavě. Jaromil Jireš není režisér mého srdce, ale pokud dokázal natočit film jako je Žert, mohl z tak závažné a umělecky dráždící látky - boje s těžkou nemocí a strachu ze smrti, vytěžit daleko víc…

Neřekl bych, že Černý déšť není hoden pověsti Ridleye Scotta. Rukopis jeho mistrovské filmařiny však zcela převažuje nad poněkud běžným a provařeným příběhem a trochu plytkým scénářem. Dvojice policistů v podání Michael Douglas a Andy Garcia jdou kupodivu docela dobře k sobě a v celou záležitost povyšují do lehce nadprůměrné krimi. Scéna konfrontace Yakuzy s oběma hrdiny v podzemní garáži mnou naprosto otřásá, jak málokterá jiná. Jakékoliv její přiblížení by bylo spoilerem..

Disciplinovaně jsem si počkal na konec seriálu, ač bylo už po prvním dílu jasné, že se žádný zázrak nestane. Mám smíšené pocity jako když spadne moje zlá tchýně v mém novém autě ze skály. Vaculík je profesionální přehrávač, Sumec se dostatečně znemožnil v druhé radě Nemocnice, Bongo je vrchol trapnosti a Otouš by se dobře vyjímal v roli pedofilního vedoucího letního dětského tábora. Holky tam nejsou od toho, aby hrály, ale aby se na to dalo aspoň trochu koukat. A nejen ony, ale hlavně překrásné záběry českých řek a vodáckých reálií. Pro mě se tím seriál stává kultovním a považoval bych za zradu sama sebe, snižovat hodnocení kvůli tomu, že se příliš nepodařilo zpracovat skvělou knižní předlohu Zdeňka Šmída.

Vojtěch Jasný vytvořil film, který je prostý, jak studánka v lesích a přitom je čirým a průzračným uměním a vrcholným dílem československé kinematografie. Voní jarními květy, lány obilí, podzimním listím i mrazivým větrem. Voní koncem války, úlevou, svobodou, zoranou hlínou a poctivou prací,... mrazí a dusí tísnivou atmosférou kolektivizace a důsledků únorového komunistického puče. Postavy, které lze najít v reálném životě v každé době skoro všude jsou živé, skutečné, z masa a kostí. Snad proto, že je jejich představitelé nehráli, ale opravdu jimi byli..

Několik let jsem hledal slova k popsání tohoto skvostu a další roky si s nimi budu pohrávat, mazlit a dávat jim své místo a pořadí. Až budu konečně spokojen, pustím si na oslavu Markétu a s pokorou pochopím, že to byla marnost…a všechno smažu.. Lituji, neumím popsat lásku, Boha nebo princip kouzelné hůlky..

Kdyby psal golfista, při vší úctě, komentář k filmu o golfu, zajisté by byl předpojatý podobně jako je můj pohled a hodnocení k filmu o řece, vorech a vorařích. A nedá mi to věru ani žádné přemáhání. Film je svěží, s pohodovou letní atmosférou, nádherně zachycenou romantikou vorařského řemesla a výborným hereckým obsazením. Moje shovívavost k faktu, že se nejedná o dílo s mimořádnou uměleckou hodnotou, je úměrná shovívavosti k ideologické páteři filmu, která má aspoň dobovou výpovědní hodnotu. Ale i moje shovívavost má své meze a tak by mě stálo velké úsilí, abych uvědomělého předsedu třídní samosprávy a mičurince Pepíčka při vhodné příležitosti neutopil.:-)