Je třeba zabít Sekala

Když se koukam Je třeba zabít Sekala, tak pochopím, proč jeden výraz pro levobočka je označením pro mizeru. Polští herci na hostovaní hrají dobře. Jiří Bartoška hraje faráře velmi přesvědčivě a nehraje vůbec špátně. A role pro Gustava Nezvala jako veterana stříbrného platná jen potěšila, stejně jako Vlastu Chamostovou. K ději filmu: je to jako takový western nebo eastern, cizinec zasahuje do zaležitostí místních, do kterých mu nic není. A povahy sedláků jsou furiantské. Zrovna těmto sedlákům bych i tu trochu kolektivizace přal. (10.09.2008)

Jeden z mála opravdu kvalitních porevolučních filmů jak příběhem, tak zpracováním. Několik zbabělých venkovských sedláků proti kolaborantskému hovadu, které je však několikrát převyšuje silou vůle. Opět potvrzení toho, že teprve v ohrožení a těžkých podmínkách si člověk strne masku a odhalí, co je zač. (30.11.2005)

Nestává se často, aby se mi líbil český film. Je třeba zabít Sekala je však výjimka, která si to zaslouží, protože je v ní vše co má obsahovat drama ať české nebo jiné. Atmosféra je vynikající a herecké výkony ústřední dvojice jsou pro mě velkým překvapením a nosným pilířem filmu. Ve vedlejších rolích je oblíbený český kuřák Jiří Bartoška naprosto perfektní a jeho kněz patří mezi nejvýraznější vedlejší role. Poprvé je ve filmu ukázaná pravá povaha českého lidu a národa obecně. V každém okamžiku se chovají "češi z vesnice" tak jak mají a to filmu velmi pomáhá. Pro mě první český film o češích, tak jak si to možná málo kdy připustí ale všichni to víme. (12.06.2007)

„Chodit do kostela člověka dobrým neurobí.“ Diabolský splodenec pekla Sekal je v podaní (na James Woodsa sa ponášajúceho) poľského herca Bogusława Lindu brutálne vydarenou zápornou postavou. Aspoň na začiatku. A vlastne aj na konci. Možno ho dokonca budete nenávidieť. Čo je pocta. Svojím spôsobom (ale pre herca určite). Pointa je v tom, že v skutočnosti, ako v realite, tak ani v zaspatej dedine (uprostred pšeničných polí zaliatych spaľujúcim, vyčerpávajúcim slnkom) nie je nič jednoznačné. Všetci majú špinavé tajomstvá. V každom sa ukrýva kus krutosti. Každý nesie vinu na tom, že je tu Sekal resp. že je taký, aký je. Do takto drsnej podoby ho vytesalo každodenné správanie každého obyvateľa dediny, keďže preňho od útleho detstva nemali pekného slova, ľútosť a bohužiaľ ani pochopenie. Príjemne priamočiary scenár Jiřího Křižana (Stíny horkého léta, Pokoj v duši) je vyšperkovaný výbornými dialógmi (a herci si to zjavne uvedomovali, takže si ich prenášanie patrične užívajú), prepracovanými charaktermi a tým pádom i silnými hereckými výkonmi. Všetci sú fantastickí, najmä pohľad na všetkých tých ohromne charizmatických „dedkov“ je úplne hypnotický, vedel by som sa na nich dívať hodiny. Okrem nich (a pochopiteľne oboch Poliakov) mi nedá nevyzdvihnúť skvelého Bartošku ako kňaza (!). Okrem toho treba spomenúť uhrančivú letnú atmosféru a tomu odpovedajúcu kameru a výpravu. Asi by som nemal problém označiť to za jeden z najlepších českých filmov 90. rokov. Ešte by som na záver rád povedal niečo vtipné o Stevenovi Seagalovi a jeho obľúbených akčných scénach, v ktorých svojich sokov doslova sekal nožmi. Ale Je třeba zabít Sekala je tak dobrý a tragický film, že ma prešla akákoľvek chuť žartovať. (28.03.2021)

Je třeba zabít Sekala je velice osobitým typem válečného filmu bez jediné zbraně a bez jediného uniformovaného důstojníka, který nás v rámci 2. světové války zavede do vesnice mimo ústřední váleční konflikty. Do existenciálně laděného příběhu vstupuje do hry morálka, hrdinství i náboženství, film nese přesně vystupňované napětí gradující až do hodně nepříjemných momentů, ale především podává silné svědectví krušných válečných časů. Svědectví o době nebo situaci, kde pokaždé chybí jednoznačná odpověď jak konati. Scenárista Jiří Křižan mě svým dílem již před časem dostal ve filmech Tichá bolest nebo Mŕtvi učia živých, zde opět potvrzuje své tvůrčí kvality. Od počátku si mne ale film taky získal specifickou atmosférou, působící jak v moravské přírodě, tak třeba ve scénách ze zakouřené hospody, přičemž vysoký podíl na atmosféře má i Štrbova kamera. Oceňuji výběr pro domácí publikum neznámých polských herců, kteří podali vynikající výkon, filmový návrat Vlasty Chramostové a 90-tiletého Gustava Nezvala ve výrazné roli z jednoho ze sedláků. Mírně mi dojem pokazil pouze náběh k závěrečnému finále (nezdálo se mi moc pravděpodobné, že by se sokové, kteří velmi dobře vědí o plánech toho druhého, pár hodin před osudným momentem takhle přátelsky dohodli na bitvě) a pak samotná bitva, při které díky tmavému pozadí po většině času nešlo rozeznat od seba postavy Sekala a Barana. Celkově mi ale tyto drobné výhrady nijak nezkazily dojem z filmu, po jehož skončení jsem ve tmě tiše zatleskal... Jeden z porevolučních českých filmů, které by stálo za to vidět na velkém plátnu v kině! (95%) (Filmová výzva 2018 - HonzaBez) (29.07.2018)