Oskar

Konzervativnější ráz ceremoniálu jako pouhého předávání bez laškování s ministryní, mimózních hudebních čísel a ztrapňování oceněných vpodstatě vítám, ale proč to celé i po eliminaci těchto notorických brzd trvalo skoro dvě hodiny? Moderátorský styl Jana Budaře mi silně připomíná Luďka Nekudu a jeho Sešlost, což asi není ideální pro pořad z roku 2013, který tvůrci opakovaně nazývají "galavečerem". Scénografie Michala Cabana patří do divadla 90. let minulého století a oslavy dvaceti let Českého lva až do příštího ročníku. Loňská velkoblamáž s Lucií Bílou mě bavila víc. 30%

Protože výroční filmové ceny mi připadají už v principu nesmyslné, záměrně nechám stranou, kdo si co "zasloužil/nezasloužil" dostat. Vyjádřím se jen k ceremoniálu s pozoruhodnými statistickými výsledky: historicky nejvyšší sledovanost versus suverénně nejnižší spokojenost. Loni jsem byl příjemně překvapen Vachlerovou dobrou vůlí poučit se z chyb a vyslyšet některé námitky svých kritiků. I letos něco z loňské progrese zůstalo - snaha doprovodným komentářem představit nominované i ostatní loňské filmy i těm, kdo právě spadli z Marsu a jakživi o nich neslyšeli. Nebo princip zúžení pěti nominací na první tři místa. Díky němu máme bližší představu o pořadí a můžeme z něj vyvozovat obecnější věci - například že nesouhlasná hysterie kolem 12 nominací za Odcházení byla buď úplně zbytečná, nebo akademiky mezi prvním a druhým kolem hlasování ovlivnila. Nakonec i snaha pojmout ceremoniál formálněji než dřív zůstala a byla by se vyplatila, kdyby... Kdyby někoho nenapadlo angažovat Lucii Bílou, a co hůř - kdyby se jen na základě této volby celý večer nestylizoval jako "hudební". Vzhledem k tomu, že loni byl do kin uveden jediný (a ještě svorně vysmívaný) muzikál, nechápu prostě smysl takové stylizace. Hudebně taneční výstupy stejně jako loni zpomalovaly tempo (tentokrát ale víc, protože byly delší a častější) a bezradná moderátorka se potácela od jednoho trapasu ke druhému. Přesto všechno mě velmi bavilo to pozorovat a považoval bych proto za pokrytecké jít pod tři hvězdičky. :) 50%

Původně jsem se dívat nechtěl. Loňský veletrapas pod vedením Polívky a Lišky mi byl příslovečnou poslední kapkou a od Jana Budaře, který už jednou na Českých lvech pohořel, jsem si nic jiného nesliboval. Po relativně příznivých ohlasech jsem ale ceremoniál přece jen vyhledal na stránkách ČT a musím uznat, že tentokrát byl akceptovatelný. I když se Petr Vachler v médiích drží své sebeobranné pózy a štěká na všechny strany, ve skutečnosti si vzal k srdci některé výhrady svých oponentů a jednoho z nejhlasitějších - Jaroslava Sedláčka - dokonce přizval ke spolupráci. Rozšíření nominací ze tří na pět je jistě reakcí na kuriózní situaci z loňska, kdy bylo z rekordního počtu 34 českých hraných filmů nominováno všehovšudy 6 mediálně nejexponovanějších. Na ocenění dílčích kvalit mnoha jiných, menších filmů, se tak nedostalo. Letos se tolik filmů neurodilo, ale právě rozšíření nominací a hlasování ve dvou kolech například zabránilo pohodlnému "udělování za zásluhy". Poprvé nebyl oceněn Jan Svěrák za pouhý fakt, že uvedl nový film do kin, poprvé vyšel naprázdno i Ondřej Trojan, v hereckých a scenáristických nominacích byla vidět i jiná jména než obvykle. Má to svůj smysl. Pokud jde o Jana Budaře a celkově střízlivější pojetí ceremoniálu, uvítal jsem hlavně to, jak rychle se přešlo k samotným cenám, bez nutnosti se zaťatými zuby přestát nevtipné a nekonečné stand-upy. Ubylo i záběrů na nominované, propadající se v publiku hanbou; ocenění i předávající se zdáli být uvolněnější a moderátor jim nebránil projevit radost. Neblahým dědictvím minulých ročníků byla jen hudební čísla, která přenos zpomalovala, a několik stále nezvládnutých povinných vsuvek, jako je "laškování s ministrem" nebo křečovitá přítomnost zástupce Magnesie. Nemá smysl výsledek přeceňovat, ale tentokrát ve mně zanechal výrazně lepší dojem než loni. 60%

Pere se ve mně montypythonský fanoušek a odpůrce křiklounských manifestů. Prvnímu se nesmírně líbil nápad zdramatizovat události kolem přijetí filmu Život Briana a těšil se jako malé dítě na zdejší podobu Johna Cleese a spol. Druhý byl značně rozčarován upocenou vulgaritou humoru, který je přitom snaživě dosazován do známých pythonských vzorců, a z apelativního sdělení filmu "brojme proti cenzuře", které mi v roce 2011 nepřipadá o nic aktuánější než zakládání spolku pro potírání španělské inkvizice. Vážně si někdo myslí, že Monty Pythoni byli bojovníci za právo fuckovat ve filmu a televizi? Skutečně byl jejich humor až tak přízemní? Kdyby ano, neprokázal by tak dlouhou trvanlivost. Holy Flying Circus je roztomilá kuriozita, ale okouzlení z "reinkarnace" známých komiků do mladších herců mi vydrželo asi 10 minut a celá domnělá kontroverze kolem středně zábavné televizní diskuse s biskupem mi připadá jako bouře ve sklenici vody. Čekal jsem víc. Podrobněji v mé recenzi. 50%

Spojení dvou starších krátkých dokumentů bez přidané hodnoty nějakého komentáře nebo jiného doplnění. První z nich je možná to vůbec nejslabší, co kdy v cyklu Genus vzniklo. Otakar Vávra navštívil v Salzburku Lídu Baarovou a natočil ji, jak vzpomíná na okolnosti své emigrace. Baarová odvykla mluvit česky, takže poměrně nesouvisle blábolí, Vávra jí mimo záběr spokojeně přizvukuje a napovídá, do toho je doplněno několik starých fotografií a ilustračních filmových záběrů. Nepadne žádná ožehavá otázka, neřekne se nic nového. I ta formální stránka je bohužel tak fádní, že je sporné, jestli tomu vůbec říkat dokument. Je to řekněme reportáž ze setkání dávných přátel a kromě poměrně vzácné příležitosti vidět Baarovou na sklonku života nepřináší nic, co by se dalo chválit. Druhý segment o Otakaru Vávrovi je o něco sdělnější, ale bohužel nejde o autorský pohled na Vávru, ale o jeho vzkaz světu, za koho se považuje. Vše, co Vávra říká, má zjevně připravené a Jitka Němcová svědomitě dohlíží na to, aby se jeho malý pomníček nikde nedrolil. Jediný prvek spontaneity v této věci představují záběry z Vávrova setkání s několika dalšími zasloužilými kmety v "urnovém háji", jak tomu říká. V této veselé společnosti bezděky utrousí i několik vět, které ho neukazují v tak lichotivém světle jako zbytek dokumentu. Škoda. Jak Baarová, tak Vávra jsou zajímavé, kontroverzní osobnosti a nebylo by mě napadlo, jak nudné mohou být jejich portréty. Chtělo to režii někoho nezainteresovaného. 40%

Trochu mě udivuje, jak se většina shoduje na tom, že "dvojka je stejná jako jednička". Jedni to myslí pozitivně, druzí naopak, ale všichni jako by přehlédli, jakou proměnou prošel titulní hrdina a o kolik pevnější v kramflecích je on i scénář. Oba filmy sice hodnotím třemi hvězdičkami, ale každý z jiných důvodů. U prvního filmu jsem měl (možná nesprávný) dojem, že autoři oprášili nějaký zamítnutý koncept regulérní bondovky (napsali celkem čtyři) nebo přinejmenším posbírali nepoužité odřezky filmů s Brosnanem, splácali je dohromady a Rowan Atkinson podobně nahodile přispěl dříve nepoužitými beanovskými gagy nebo variacemi na ty už použité. Nový Johnny English mi připadá mnohem komplexnější - děj postupuje pořád dopředu a i když není dostatečně originální, aby uspěl ve vážném filmu s Bondem nebo Bournem, rozhodně je efektivní - jednoduše řečeno, zajímalo mě, "jak to bude dál". A zatímco English z prvního filmu vzbuzoval spíš zlomyslný posměch a v duchu jsem mu přál jen to nejhorší, jeho reinkarnované já si zaslouží sympatie. Jinak a trochu podrobněji v mé recenzi. 60%

Podezřele odbytý scénář, průměrná režie, velmi zdařilá postava mimozemšťana, jinak slabé kreace hluboko pod možnostmi vesměs talentovaných herců. Všudypřítomné podbízení a polopatické předžvykování potenciálně vtipných nápadů. Jestli Paul něčím vstoupí do dějin, tak prohnaností marketingu, který udělal z většiny diváků i novinářů loutky, aniž si to uvědomili. Více v mé recenzi. Dosud jediná věc se Simonem Peggem, kterou hodnotím méně než čtyřmi hvězdičkami. 40%

Možná bych šel s hodnocením i výš, kdyby šlo o pilotní díl zamýšleného seriálu. Pokud jím není, krouží mi hlavou spousta v ději nastolených a nezodpovězených otázek: Pokud mají Vetchý a Vlasáková potomka, jemuž je přes 20 let, kde je mu konec? Kdo byl před lety zmizelý občan, jehož ostatky jsou náhodně nalezeny na pozemku bývalého starosty? Šlo o vraždu? Zůstal, nebo nezůstal Vetchý starostou po událostech na konci? Dočká se, nebo nedočká ambiciózní Budař nějakého povýšení? Co je ochoten pro to udělat? Nebude Vetchého vydírat skrz tu kostru? V podobných prchavých epizodách a letmých zmínkách o něčem, k čemu už se pak nikdo nevrací, se skrývá tolik dramatického potenciálu, že bych takový seriál docela s chutí sledoval. Pokud je to ale jen jednorázová věc, jde spíš o lepší průměr. 60%

Největším kladem tohoto počinu je, že mě přiměl dohnat dlouhodobý rest a pro srovnání se podívat na čtyři slavné britské filmy, v nichž komička Margaret Rutherfordová hrála slečnu Marpleovou. Ach, ty vraždy! z tohoto srovnání očekávatelně vycházejí jako poražené, i když rozdíl není zdaleka tak propastný, jak bych si myslel. Hlavní chyba je dívat se na Zelenkovu sérii prismatem diváka Sherlocka nebo jedné z těch mnoha zaměnitelných "Kriminálek Bůhvíodkud". Zelenka zde i ve svých starších hrách vychází spíš z tradice nadsazených žánrových hříček Josefa Škvoreckého nebo Jana Zábrany a přizpůsobuje je konkrétní cílové skupině. Televizi sledují převážně starší lidé, častěji ženy. Tak to prostě je. To, že jsou Vraždy (nebo souběžně vysílaná Cukrárna) přizpůsobeny jejich žebříčku hodnot a způsobu chápání světa, nepovažuji za chybu, ale za vědomí, komu je výsledek primárně určen. Že se na něj dalo přesto dívat, je malý zázrak. A teď, po pokusu o mírnou obhajobu, přejdu k výhradám. Hrozně nerad to říkám, ale Jiřina Bohdalová předvedla tak nekonzistentní výkon, že seriálu ubližuje. Není to jen její vina. Zelenka jí vtiskl do ruky dvojsečnou zbraň převleků a falešných identit, které se jedna za druhou podobají jejím šaržím z minulosti a v každém díle rozloží jinak míru nadsázky nebo poměr komediální a detektivní stránky případu. Abychom mohli se zájmem sledovat různá převtělení doktorky Kalendové a fandit jí, aby nevypadla ze své role, musel by být jasněji definovaný ten základní charakter, který se za ostatní převléká. Civilní doktorka Kalendová dostala dvě berličky - zkušenost s ochotnickým divadlem a bývalou kariéru obhájkyně. Jenže není snadné věřit, že tahle nedovtipná důchodkyně, která bůhvíproč v civilu nosí okatou paruku a nedokáže přesvědčivě obelhat ani slabomyslného vnuka, někdy v minulosti vyhrála nějaký případ. Víc než co jiného jí v případech pomáhá náhoda a strategicky rozmístěné postavy drben, které jí na požádání recitují zřejmě předem připravené životopisy podezřelých. Právě tyto momenty seriál naneštěstí nezahrnuje pod proklamovanou nadsázku, právě zde se tváří vážně a právě to silně snižuje kredit hlavní postavy jako respektuhodného detektiva. Jinak musím říct, že případy samy o sobě mi nepřipadají tak pitomé, jak jsem si přečetl v několika komentářích, Zelenkovo obsazení kompletního ansámblu všech jeho her (Preiss, Němec, Postránecký, Kostka a další obvyklí podezřelí) stále šlape jako hodinky a kupodivu mi nepřekážel ani tolik proklínaný Václav Jílek. Jeho štěněcí vyjukanost a průzračně naivní projev jsem se rozhodl považovat za obětování se předepsané roli za cenu vlastní sebeúcty. :) Celkově jde o mírný nadprůměr. 60%

Další z dlouhé řady filmů typu "sedával jsem na stromě, měl jsem odřená kolena a byl jsem šťastný". Stalo se nepsaným zvykem vzpomínat v nich na idylické dětství v pohnuté době, jenže Boy je pouze idylický. I v situacích, kdy by to tak být nemuselo, do idyly zas a znovu zbaběle utíká. Píše se rok 1984 a na Novém Zélandu se vůbec nic neděje. Žádná válka, živelná pohroma, fatální tělesný či mentální handicap, prostě se nestane vůbec nic, co by posunulo postavy z A do B. Titulní hrdina je sice poloviční sirotek a krajem vládne nezaměstnanost, ale vzhledem k tamějšímu způsobu života mi příliš nedochází, proč si tím někdo vůbec láme hlavu. Otec hlavního hrdiny, uprchlý kriminálník, kterého si hoch léta idealizoval a teď má poznat, co je to za darebáka, se mohl a měl stát jakousi temnou hrozbou na způsob vlka z pohádky o neposlušných kůzlátkách, ale díky scénáři i komediálnímu ztvárnění samotným režisérem je to jen neškodný trouba. Je to škoda, protože jinak je film nesmírně krásný na pohled a má docela milý humor. Moji delší recenzi najdete zde. 50%