gemi

Černej Áďa je trošku Superman, trošku Flash a trošku Thoř. A taky trošku hrdina a trošku kretén. Film se snaží být maximálně spektakulární, jenže moc tlačí na pilu, takže z toho většinou vzejde nepřehledný digitální bordel. Míň je někdy víc. Ani snaha o vtipnost nevychází. Hlášek a vtipných situací je tu hromada, ale působí jaksi strojeným dojmem. Chybí tomu taková ta deadpoolovská lehkost. Akorát povinnou halyvůdskou kvótu na počet nebělochů film naplňuje takovou měrou, že v něm agent 007 na penzi působí až nepatřičně. Kupodivu to filmu nepomohlo.

Citlivé drama, které napsal sám život. Je to celkem těžké téma. Přestože je tu pár fakt vtipných momentů (řádová sestra, která nikdy netuší, která bije), tak to není zrovna film, který by si člověk chtěl pustit v pátek večer, když se konečně vrátí domů z práce utahaný po celém týdnu. Hlavní síla je právě v tom based on true story. Moc zajímavý je vývoj vztahu hlavních postav. Film hraje důležitou roli v rehabilitaci psychicky nemocných. Fakt to nejsou všechno jenom magoři, které patří někam zamknout, hlavně abychom se na ně nemuseli dívat.

Komedie, u které se člověk zasměje, a přitom stojí na silné dramatické lince a hluboce lidském příběhu skvělé partičky čtyř lidí, kteří jsou v něčem neskutečně odlišní, ale v něčem jiném zase úplně stejní. Je to směsice feel-good a dojáku based on true story. Tohle se fakt povedlo.

Příjemná a vkusná komedie, u které mi zpočátku neseděl casting. Julča a Klonovanej Jirka super, ale jejich škaredá dcerka s ještě horší kamarádkou už moc ne. Balijský princ pěstující trávu super, ale Julčin letec, který by mohl být jejím synem, už moc ne... Prostě nějak mi to neštimovalo. Ale Julča se s Jirkou od samotného začátku parádně špičkují a mezi všemi figurami je dobrá chemie, takže ve finále si to hezky sedne. Ocenit musím Julčinu přirozenost, protože 8 z 10 odkvetlých holyvůdských petunií by si to krabaté čelo nechalo vytunit botoxem, ale Julča ukazuje, že je to baba se zdravým sebevědomím. Nakonec to byla docela feel-good záležitost, která možná rychle vyšumí, ale rozhodně nezkazí večer.

Krásná, obdařená hlasovou genialitou, jenž byla vykoupena lehkomyslností a ne úplně ostrým intelektem. Myslel jsem, že ji zničil Brown, který ji přivedl k drogám, ale nakonec to vypadá, že byl spíš učeň, protože ji do toho zatáhli starší bráškové, a jelikož v té době osvěta skoro nebyla, nemysleli si, že dělají něco špatného. A ona je za odměnu všechny živila. Měla na sobě přisátou armádu pijavic, a největší z nich byl fotřík, který ji sice systematicky okrádal, ale to mu nestačilo, takže ji chtěl ještě soudně oškubat o 100 mega, což dává smysl (mrk mrk), protože mu tou dobou bylo osmdesát, takže prakticky život před sebou... No debil. A Brown, zjevně stále ve fázi popírání, se v dokumentu tváří, že Whitney o drogách v životě ani neslyšela. Zjevný frustrát, který nedokázal rozdýchat svou úspěšnější manželku, takže udělal všechno pro to, aby ji stáhnul k sobě do pekla bezvýznamnosti. Skvěle udělaný dokument, akorát jsem se nedozvěděl dost podstatnou věc - proč měla problémy s hlasem. Zřejmě (a to je v dokumentu vidět) si ho "vyhulila", protože dost kouřila (to jsem netušil) a s plnými plícemi dýmu nejen mluvila, ale dokonce i zpívala! Proč jí někdo z těch pijavic neřekl, že to je vražda hlasu, to mi teda hlava nebere. Každopádně dopadlo to jak muselo. Přemýšlel jsem o ultimátním hodnocením a nakonec jsem se rozhodl pro hodně tučné čtyři.

Film, který jsem v dětství viděl x-krát, ale za poslední čtvrt století ani jednou. Nezestárl dobře. Neví, jestli má být dramatem nebo komedií, chvíli sklouzává až k sebeparodii, k tomu typická osmdesátková rozvláčnost, porovnávání pindíků, mrak chyb a děj, který často vůbec nedává smysl... No nic, tak další legenda, za kterou můžu jednou pro vždy udělat tečku.

Čtvrtému Thoři po výborné trojce malinko došlo. Uvítal bych, kdyby se to ubíralo dospělejší, temnější cestou, ale jde to přesně opačně. Juchá si to vstříc dětem. Přesto to má ale pořád spád a vtip. Nejsou to sice plnotučné čtyři jako u předchozího Thoře, ale furt jsou to čtyři.

Na české poměry neuvěřitelně dobře natočený dokument! Ať už jde o výpravu nebo o kameru, tohle je světová úroveň. Název je dokonale výstižný. Dokument se zabývá vzestupem a pádem civilizací a končí pozitivně. Pád totiž doposud vždycky znamenal spíše transformaci než úplný kolaps. Závěr přináší naději, že bychom mohli využít nabytých znalostí a technologií k tomu, aby ta nadcházející transformace tolik nebolela. Tak uvidíme, jestli k tomu nalezneme dostatek moudrosti, anebo to dopadne jako vždycky. Váhal jsem mezi 4 a 5, ale když vidím, jak je to tady z ryzího nepochopení podhodnocené, dávám 5.

Třetí Thoř. Barevnější, akčnější, digitálně bordelovatější, prostě velkolepější než kdy dřív. Jasně, je to pohádka pro přerostlá děcka, ale má to spád a nenudí.

Příběh o bolívijských stepních indiánech. Člověk by čekal, že jak žijí v souladu s přírodou, budou k sobě přímí a otevření, ale je to přesně naopak. Děda je sebestředný hňup a bába potřebuje, aby jí děda řekl, že s ním něco je, protože sama od sebe nevidí a neslyší, že chrchle jak tuberák. Kopnout do zadku oba. Tři tomu dávám jenom proto, že je to zajímavá sonda do monotónního stepního života.