gemi

Je to taková nenáročná taškařice s Petrou Paroubkovou, která je dost podhodnocená. Je to čistý průměr, který nenadchne, ale ani neurazí. Líbilo se mi to určitě víc než Co jsme komu všichni udělali? (2022).

Slibný začátek, výborná dobová atmosféra, ale ve druhé třetině tomu padne řetěz, který už nenaskočí. Na dvou a půl hodinách se toho dá zvládnout strašně moc. Dají se odvyprávět celé ságy. Sám pan Špilberk to dokázal hned několikrát. Na takto dlouhé stopáži jsem čekal vyprávění, kterak se z malého snílka stane velký filmař, ale dočkal jsem se jenom toho, kterak se z malého snílka stane velký snílek, stojící u pootevřených dveří. A tam to končí. Jako začátek seriálu paráda, ale na ucelené dílo mi tam chybí ještě ta půlhodina, ve které se touha promění v úspěch.

Z hovna bič neupleteš. A když upleteš, nezapráskáš... Teda pokud jsi Frantík. Téma je totiž velmi, ale velmi nosné, s potenciálem krutě nekorektního humoru. Jenže to by se o něj nesměli pokoušet hyperkorektní Frantíci, kteří ho už potřetí naprosto pohřbili. A k tomu to typicky francouzské, excitované divadelní herectví, které většinu postav posouvá do pozice plochých karikatur, což může vnímat jako vtipné jenom dítě nebo retard. No tři, ale slabé jako čaj.

Tři škaredí, brutálně endomorfní bratři se zamýšlejí nad tím, proč celý život sypou. Jejich bigotně katolická matka se jim to snaží rozmluvit s odůvodněním, že Bůh je chtěl mít škaredé, ale je to marné... Ovšem když bobulatý synek vyhraje soutěž, ve které zvedne přes tři metráky v benčpresu, tak si matka málem ucvrnkne štěstím. První třetina filmu vypadá jako reklama na steroidy, pak se to přece jenom zlomí a přijde i kritický pohled, ale končí to smířlivým konstatováním ve smyslu jsem Američan, takže sypu. Tohle je prostě americký způsob života. Ke druhému zhlédnutí mě přivedla zmínka Kamila Fily, kterého film natolik inspiroval, že sám začal sypat. Pokud ve mě film vyvolal nějaký pocit, tak je to především lítost nad jeho aktéry. Neumím si představit dospělého, psychicky vyrovnaného jedince, který by si po zhlédnutí řekl: "Jó, ty vole, tak tohle jsem vždycky chtěl, jdu do sypačky!" (Druhé zhlédnutí.)

"Možete robiť hocičo, ale ked sa to robí s úsmevom...", řekl Jaro Slávik a umřel. Až se na vás bude někdo potutelně tlemit, utíkejte, může to být nakažlivé! Atmosférické to je od začátku do konce, jenže většinou to stojí na lekačkách, a to je neklamná scénáristická berlička. Pokud bych měl hodnotit napětí a atmosféru, tak je to za čtyři (ty jsem původně také dal). Ale chtěl bych to vidět znovu? No, tím si nejsem až tak jistý...

Hodně netypický film rozdělený do tří částí. Začíná to jako dramatická konverzačka, která není vůbec špatná. Pokračuje to na luxusní lodi, kde se to zvrhne v absurdní drama s nádechem Monty Python's. Je tu Woody Harrelson, a přestože pro něj zcela netypicky nehulí, tak je klasicky úplně mimo, protože o to víc leje. Tato část je naprosto výborná, skoro pětková záležitost. Jenže pak loď ztroskotá a s ní i veškerá zábavnost. Poselství třetí části chápu, ale mám dojem, že Woody s tvůrci mimo kameru přece jenom hulil, a ne málo. Tahle část je prostě úplně pitomá a sráží jinak osvěžující dojem z předchozích dvou třetin. Škoda.

Námět byl skvělý, ale dopadlo to jako vždycky. Více či méně nesourodé leporelo scén plných stereotypů, které má sice pojící linku, ale tyto scény samy o sobě směřují odnikud nikam (fotografka!). Postavy jsou černobílé a Dyková je vyložená karikatura, která v závěru udělá lusknutím prstu otočku o 180°, čímž pohřbí poslední záblesky uvěřitelnosti. Uvěřitelnost je tady obecně velký problém. Ale jako reklama na staromládenectví to funguje 100%. Jinak Bartoška fajn, Havelka supr, Kohák občas taky, je tu i nějaká ta výprava, takže jsem uvažoval o čtyřech, ale v základu ten filmu prostě nefunguje.

Černej Áďa je trošku Superman, trošku Flash a trošku Thoř. A taky trošku hrdina a trošku kretén. Film se snaží být maximálně spektakulární, jenže moc tlačí na pilu, takže z toho většinou vzejde nepřehledný digitální bordel. Míň je někdy víc. Ani snaha o vtipnost nevychází. Hlášek a vtipných situací je tu hromada, ale působí jaksi strojeným dojmem. Chybí tomu taková ta deadpoolovská lehkost. Akorát povinnou halyvůdskou kvótu na počet nebělochů film naplňuje takovou měrou, že v něm agent 007 na penzi působí až nepatřičně. Kupodivu to filmu nepomohlo.

Film, který jsem v dětství viděl x-krát, ale za poslední čtvrt století ani jednou. Nezestárl dobře. Neví, jestli má být dramatem nebo komedií, chvíli sklouzává až k sebeparodii, k tomu typická osmdesátková rozvláčnost, porovnávání pindíků, mrak chyb a děj, který často vůbec nedává smysl... No nic, tak další legenda, za kterou můžu jednou pro vždy udělat tečku.

Příběh o bolívijských stepních indiánech. Člověk by čekal, že jak žijí v souladu s přírodou, budou k sobě přímí a otevření, ale je to přesně naopak. Děda je sebestředný hňup a bába potřebuje, aby jí děda řekl, že s ním něco je, protože sama od sebe nevidí a neslyší, že chrchle jak tuberák. Kopnout do zadku oba. Tři tomu dávám jenom proto, že je to zajímavá sonda do monotónního stepního života.