lucifrid

Není to sice žádný zázrak, ale je to příjemná pohodovka s dobře vybraným obsazením. Jako oddechovka je to super. 70 %

Z filmu jsem nadšená. Kvůli traileru jsem se docela bála, ale ukázka naštěstí neukázala moc, což je dobře. Skvělá akce, boží hlášky (hlavně Spidey, který se fakt povedl, pak Ant-man a Hawkey), povedené drama a John Slattery a Martin Freeman byli hodně příjemným bonusem. Hudba sice nebyla nic moc, ale zas nebyla špatná. Pár nelogičností to mělo, ale nic, co by vadilo.

Není to vrchol seriálové tvorby, navíc kopie (originál jsem neviděla), ale bavilo mě to hodně. Upíři se s ničím nepářou, prim tu hrají vztahy mezi postavami, Mark Pellegrino opět září a dočkáte se uzavřeného konce - co víc si přát.

Není to veledílo. Nemá to ani chytrý scénář. Ale to je mi úplně jedno, bo to množství narážek, hlášek a nostalgie mi bohatě stačí. Jedničku znám skoro nazpaměť, takže dvojka je pro mě krásné pohlazení, jakkoli blbý ten film je. Já jsem spokojená, pobavilo a účel to splnilo.

Hodně povedené, Matt Constantina vystihl přesně. Uniklý pilot byl fajn, ale takový lehce béčkový, zvlášť ten konec. Ovšem přetočením té scény na střeše se to spravilo a seriál mě hodně chytl a John ještě víc. Ne všechno bylo sice super, ale líbilo se mi, že si seriál nebral servítky (John si v klidu zapaloval a nadával jak špaček a k tomu se skvělým britským přízvukem) a nebyl nejen jen temný, ale i vtipný. Postavy se povedly, hlavně John (samozřejmě), ale neškodilo by trochu více je rozvinout. Na to bohužel v těch 13 dílech nebylo tolik času a s druhou sérií to nevyšlo, takže máme smůlu. Ráda bych tam viděla víc popichování, hlavně u Zed, která se mohla otrkat trochu rychleji. Je to určitě fajn jednohubka, která se i přes pár menších nedostatků povedla.

Přijde vám Eurovize jako trapná soutěž plná patosu? Už se na ni nikdy nebudete dívat stejně! Tahle izraelská komediální satira lehce křísnutá rodinným dramatem, hýřící barvami a optimismem vás nepustí, stejně jako ten milý song, který z hlavy jen tak nedostanete.

Seriál mého dětství, ale i dospělosti, takové mé Gilmorky. Viděla jsem to tolikrát, že už jsem to přestala počítat. A rozhodně jsem neskončila. Nejradši mám Phoebe a její hledání sama sebe.

Tohle přišlo zčistajasna. Koncem r. 2015 se zničehonic objevila zpráva, že se Kingův román 11.22.63 dočká seriálové adaptace, a k tomu rovnou v produkci J. J. Abramse a s Jamesem Francem v hlavní roli. Pamatuju, jak jsem knihu zhltla před pár lety během jednoho dne a šla spát k ránu, protože se nedalo přestat. Těšila jsem se neskutečně a má očekávání byla značná. Podařilo se je naplnit? Řekla bych, že beze zbytku. Dobovky miluju a když se k tomu přidá cestování časem a ještě atentát na Kennedyho, slintám blahem. Přidejte skvělé songy, perfektní herecké výkony, nenásilné zapracování historických postav (teď nemyslím Oswalda, ale nechci spoilerovat), něco navíc, aby byli překvapení i čtenáři, a máte skvělou jednohubku, kterou dáte třeba i na posezení. Ano, dva díly navíc by tomu neuškodily, stejně tak jako přidání vynechané úvodní části z knihy, ale zase to seriálu neublížilo. Konec se mi vzhledem ke znalosti předlohy líbil a 11.22.63 považuju hned po Billions za nejlepší novinku sezóny 2016.

Naprostá dokonalost. První díl má naprosto nemožná očekávání nejen splnil, ale i překonal. A díl od dílu se laťka kvality zvyšovala a člověk se nedokázal odtrhnout od obrazovky a neskonale se těšil na další díl. Vincent D'Onofrio se převedl v životní roli (při každé scéně s ním mě mrazilo, vrcholem byla epizoda o jeho minulosti). Boží byly repliky mezi Mattem a Foggym, obzvláště v dramaticko-komediálně laděné desáté epizodě. Excelentní byla také epizoda s obklíčeným skladištěm. Minimalistická, ale úžasně syrová atmosféra... od tohohle dílu to šlo ráz naráz. Postav je v seriálu dost, ale zároveň ne moc. Většina z nich má vícero vrstev a občas na povrch prosvitne jejich temná stránka, nebo naopak ta světlá. Nepřišlo mi, že bych narazila na jedinou zbytečnou scénu, a naopak, nic mi tam nechybělo. Závěrečná třináctka byla dokonalou epickou tečkou (s několika - budu se opakovat - epickými scénami, při kterých dostanete i po opakovaném sledování - ne husí kůži, ale přímo zimnici). První řada: 95 %.

Jedničku nepokrytě miluju a nedám na ni dopustit. Dvojku jsem si skvěle užila a neviděla jsem ji naposled. Ta nostalgická pomrkávání na každém rohu, navrátivší se postavy, hlášky s narážkama, ó ano! Jo, hvězdná dcerka nebyla úplně dokonalá, ale Fichtner byl skvělej, Cartwright mě bavil a Pullmana, Goldbluma a Hirsche netřeba komentovat. Jediné mínus za chybějící Connie. Tohle je americkej blockbuster jak vyšitej a nestydí se za to.