spacylemon

..na první pohled jen taková provokativní zlá komédie, jaké mají mazlíčci rádi; i když ta tragédie probublává pod povrchem celou dobu, nemilosrdně se vynoří ale až na závěr... a když si pak (jak to u mimořádných filmů občas dělám) dám další den druhý pohled, tak najednou všechno dává smysl a bolí.. smutný, smutný film.

Mr. Boogie je náš kamarád... parádně natočené lekačky, ale hlavně nesnesitelné očekávání, že se brzy někomu stane něco hroznýho, a že by někdo někam rozhodně neměl lízt... vlastně takhle jsem se nebál asi od Rec... A dokonce i ti haranti, co se v tom pitomém multikině furt bavili, nedávali pozor a požírali ty svoje bezedné kyble popcornu (tolik můj výlev na téma "za Rakouska-Uherska se do kina chodilo líp"), zmlkli a strachy učůravali, když šlo v Sinistru do tuhého... Jasně, můžem se bavit o nejasnostech typu: z jakého meziprostoru se braly všechny ty předměty? Proč se vzbudil většinou jenom ten týpek, když byl v baráku takový randál? Není divný, že starobylý babylónský démon dneska točí videa s veselými popisky a nosí sako? Že se dostal do reality pan bubák, je jasný, ale jakou silou to dělali ti ostatní? Není náhodou každému od začátku jasné, kdo vraždí? A vůbec - nestojí celý příběh tak trochu na vodě? ... Asi je to jedno, já se totiž neptám, že bych byl takový šťoura, ale protože jsem byl tolik vtáhnutý do děje, pořád si to řeším a jen tak nezapomenu. P.S.: Jo, mimochodem, je normální, že mi ty domácí videa a komixy s panem bubákem, přes svou nepopiratelnou děsivost až odpornost, přišly strašlivě záhrobně vtipné...? A teď už pšššt!

Esence všech bigbrotheroidních reality show... akorát počtem sexuálních styků, se nedají rovnat... a Frank - to je kanec!

Na Chlapce a chlapy může dobrovolně koukat snad jenom nemocný... a taky, že jo! 38,6 °C a za proležený víkend pár dílů... uzdraveného mě ten zbytek už moc nebral... Ideologicky nemá cenu nic řešit (jasně, že pro chlapce, co si tím museli projít, je to svinstvo), furt mi přijde umírněnější než Zeman nebo Žena za pultem; a dneska je už jenom ukázkovým mementem, čím nás ještě v 88. masírovali... To mě na tom vlastně baví úplně nejvíc. Ale i celkově je zábavnější než třeba Bylo nás šest; akorát ten Kyslík - tyvole, když už se zdá, že z něj něco bude, tak spadne s klackem do louže a pak se ještě korunuje megatrapnou scénou, kdy jde bažantům naložit, uf... ale zato je tu mladá Laurinová se svým dívčím pelem - to je právě to, co potřebujeme! (dospělá mi přišla vždycky strašně nudná)

Přesně ten druh filmu, ke kterému jsem získal tak osobní vztah, že by mě až sralo, kdyby se líbil každému hejhulovi... Jen pro zasvěcené - na ulici se poznáme, za uchem máme mývalí ohon a na nohách boty z nedělní školy.

Někoho možná v průběhu filmu chytaly "afekty zuřivosti a vztek", mě jenom záchvaty udiveného smíchu ("tyvole, co to je, to vážně někdo myslí vážně?", "proč ten Magnusek tak kulí oči?", "Hemala wtf?", "já to nechápu, já to nechápu"...). Film tak dementní, až je geniální, si zaslouží buď 5 hvězd nebo žádnou, já dávám alibisticky průměr. I když bavil jsem se královsky..... a pokračuje to i při čtení zdejších komentátorů, takže výběr toho nejlepšího :) .... "Z pana herce Šťastného šel skutečný strach!" "Tom Magnusek je český Uwe Boll což bych bral jako poklonu." "Film -který by neměl nikoho nechat bez zamyšlení." "Děkuji J. Šťasnému za jeho roli." "Takže všichni, kdo tento film berou jako komedii, by se měli okamžitě zpamatovat." "Že by se urazili rádoby pseudohumanisté?" "Magnusek ví o čem píše a ví o čem hraje." "Jak bratr pomstil svou sestru, myslím, že skoro každý z nás by byl schopný tohle udělat." "Naopak nejhůře zahraná role byla od školního inspektora." "Tatínek, který pracuje u mafie..."

Záznam koncertu čétédvojkově tuctový... ale bonusová část občas divný kino surreal.

Děs, další hudební dokument, který polovina lidí hodnotí podle toho, že tam byly jakože "pěkný písničky"... no tyvole, kde to jsme?! Pearl Jam jsem se v životě naposlouchal do zásoby, takže si vážně nehodlám ustřikávat, že tady můžu zas jednou slyšet Alive nebo Better Man; bohajeho...... Nehodnotím tedy hudbu, ale dokument z pohledu kdysi skalního fanouška. A ten je skvělý. Je tu sice krapet přeandywoodováno, novější historie bez struktury a v podstatě těžce odbytá, přesto jsem dostal takovou porci dosud neznámých záběrů, faktů a svědectví, která ňáké ty lehké nedostatky těžce převáží... detaily vzniku skupiny, pozice Stonea Gossarda v počátcích, soud s Ticketmasterem, vyfuckování Grammy, reakce publika na Bu$hleagera, sebevražedně cirkusácké (nebo snad spíš dětsky radostné?) šplhání na jevištní konstrukce; a pro mě asi nejsilnější okamžik - jeden z prvních koncertů a reakce Eddieho Veddera na poněkud tvrdší chování sekjůriťáků aneb proměna křečovitého tichošlápka v divoké zvíře, kdy ze sebe konečně vypustil všechnu svou bolest, vášeň, vztek...

Demytizační dokument - svým způsobem dost smutný - David Lovering je kouzelník na valiu a Kim Deal není cool ale zfetovaná; všichni se navzájem nesnáší a bez Pixies jsou totální loseři (no dobře, Frank-Blackovo country je fajn, Breeders ale, i přes relativní úspěch, příšerní)... Jak je ale potom možné, že když se tihle 4 pošuci sešli, byla z toho (objektivně) nejlepší kapela všech dob?

Jako pocta Mélièsovi až dojemné... jako dobrodružný film pro haranty to ale nefunguje (ubrečenost na ultimum).