spacylemon

grínpísácká agitka - medvídci umřou, když si budeme dál vesele prdět ve vaně... navíc mi přijde značně sestříhaná, aby nevyšlo najevo, že příběhy s hladovým samcem nemusely dopadnout až tak sluníčkově... no nic, medvědi jsou roztomilí, 3D funguje skvěle (hlavně když se člověk předtím trochu nalízne silným svrchně kvašeným belgickým pivem), takže pro cílovou skupinu - proč ne. ale ty hippie-jipí písnišky Paula McCartneyho byly pěkný opruz.

a já si třeba myslím, že tady to schytaly obě strany stejným dílem... a to se mi líbí!

Fousatej týpek, který o sobě tvrdí, že je Bůh, jezdí po poušti s nahatým fakanem a konají spravedlnost. Pak ale vymění fakana za ženskou, která mu posléze uteče s ňákou další lesbou a ještě ho k tomu zastřelí. Naštěstí ho zachrání spolek incestníků, načež si odbarví afro, začne jíst brouky a cvičit gymnastiku. Pokud z toho divákovi neexploduje hlova, tak má vyhráno - ta pravá legrace totiž začíná, až když dorazí do vesnice...

lidé se dělí na zlé & ošklivé a pak na ty zlé & ošklivé... jo, Solondzi, tvé filmy jsou taky pěkně zlé... a nejvýstižnější komentář je až ten úplně dole od slečny roithamer.

horor ani moc ne, ale ten nápad (co je chata zač a k čemu slouží) se povedl. velmi zábavný film.

Slavnější předchůdce mého oblíbeného God Bless America aneb jak je ten spravedlivý hněv očistný - podruhé a opět skvěle... Pokud bych chtěl nedejbože srovnávat - Volný pád je bez debat líp natočený, bez ztrát tempa. Hlavní hrdina je ale sympatičtější ten tlustoprd v GBA, normální chlápek, který akorát přišel o všechno a už nemohl vydržet, jak je tenhle svět v p*či a rozhodl se s tím něco udělat. Zatímco William Foster je, přiznejme si to (a jeho fanoušci to neuslyší rádi (ale to ani fanoušci třeba Breivika :P)), úplný pošuk. Který navíc vraždí hlavně lidi, kteří ho ohrožují. No uznejte sami - takovým sobectvím nový svět nevybudujeme :-/

jo! jo! takovýhle film mi už dlouho chyběl.. tenhle svět je pěkně zkurvený, velebí se hnus, hnůj a idioti idioty (viz třeba celá csfd, hahaha) a zaslouží si pořádně nakopat prdel! takže hned zítra beru kvér a do řady se postaví Ornella Štiková a její rodiče, všichni rušící haranti z kin všech zemí spojte se (i když posledně mi do sedadla kopala ňáká zasloužilá matka), František Matějka s Petrem Hájkem a samozřejmě profesionální porotci Habera, Rytmus, Rollins, David i s Marešem a Aničkou Dajdou (kill-list bude průběžně doplňován)... och, jak to bude krásné, až jejich krví posvětím zem, juch, juch... ok, dřív než mi zabuší na dveře zásahová jednotka, zodpovědně prohlašuji, že nikoho doopravdy vraždit (zatím!) nebudu, ve skutečnosti (bohužel) nemám ani ten kvér...

Já - takový kachyňofil - a tolik let jsem se Uchu programově vyhýbal! Jasně, opatrnosti není nikdy dost, a že bylo něco zakázané, přece ještě nemusí znamenat, že je to taky dobré... a vůbec, proč bych se měl vlastně dívat na ňáké uřvané vystíhované drama s Bohdalkou? ... Naštěstí Bohdalky nejsou vždy tím, kým se zdají být a právě od začátku sarkasticky hláškující Bohdalová je skvělá! A stejně tak její slovní výměny s Brzobohatým; takže moje představa o jednorozměrné depresivní tragédii, je od úvodu rozptýlena. Styl vyprávění, kdy se pomocí flashbacků Brzobohatého a ukecanosti Bohdalové dozvíme vše nejen o onom večeru na Hradě, ale i o 10 letech jejich manželství, funguje taky skvěle. A celá ta kurevsky odvážná politická stránka filmu vypadá sice zdánlivě přestřeleně až karikaturisticky, jenže je ve skutečnosti právě až moc reálná... Jo, tenhle film je opravdu klenot; a ty jak známo patří do trezoru.

Dívá se na to skvěle. Psíč je roztomilý, popkulturní odkazy fungují, hromada vizuálních a situačních vtípků taky a být mi pod 10 let, asi bych se u toho i bál. Jenže pak vylezu z kina, a přestože jsem se 87 minut bavil (včetně závěrečných titulků a calypsa od té zpěvačky z Yeah Yeah Yeahs), nastoupí najednou zklamání. Asi že se všechny komplikace ve filmu vyřešily až moc snadno, že tady slovní humor neexistuje (čest výjimce - geniálnímu SRPŠ) a co si budem nalhávat - pes chytající balónek prostě časem omrzí... A ještě k těm komplikacím - úplný závěr mi přinesl největší zklamání. Tento způsob happy-endu zdá se být poněkud slabomyslný a vím, že jsem blázen a chtít po disneyovské pohádce něco víc, jako např. poučení pro děti a smíření s tím, jak to na světě opravdu chodí, by asi byla komerční sebevražda a mnoho harantů by si odneslo solidní trauma, já bych to ale ocenil. Škoda.

...ha! tak ono to funguje, i když nejsem ožralý jak hovado..!? jediný opravdu skvělý Jacksonův film: kašička, mozky ven a zas dovnitř; čiré béčko, čirá radost.