Brinkley

Vtipně zobrazená absurdita doby nedávno minulé.

I mistr Troška se někdy utne.... a to směrem blíž ke kvalitě. Sice v případě Blanarovičové je již uplatňováno pitvoření a šišlání (které nesnáším), nicméně stále ještě ve snesitelné míře.

Všechny hvězdy patří pouze a jedině Glenn (ať už k ní máte po vizuální stránce jakékoli výhrady, pánové) Jinak průměrný thriller o návratu marnotraného otce ke starým dobrým americkým hodnotám.

Oscary jsou v tomto případě sice poněkud přehnané, ale v kontextu novodobých romantických komedií s Jennifer Aniston, jež jsem byla v důsledku výpadku firemního programu měla možnost shlédnout, musím konstatovat, že romantické komedie této kvality (především, co se dialogů týká) se již možná ani netočí. Pokud se pletu, dejte mi prosím tip! Dokonce i Nicolase Cage jsem pod vlivem tohoto filmu shledala přitažlivým.

Tak tohle u mě nespadá ani do kategorie tak blbý, až vtipný... jedno klišé střídá druhé a máme tu "typickou" americkou rodinku.

Dvě oživlé modelíny s hlasy Bohdalové a Filipovského, na pozadí magická Čertovka bez davu turistů, šílená matka a charismatický Rösner... ani dnes mě shlédnutí obou chobotnických filmů nevadí a v dětství jsem je milovala.

Nejslabší dialog z filmových Kafí a cigár. A navíc.... zatímco v rámci celku do sebe všechny povídky zabývající se klábosením během vstřebávání kofeinu a nikotinu bezvadně zapadají, samostatný rozhovor Benigniho (kterého zrovna moc nemusím) s Wrightem o zubaři moc nefunguje.

Průměrná, dost dětinská, fantasy pohádka, pro kterou mám ovšem slabost ze dvou důvodů. Jednak jsem ji poprvé viděla asi v 12 letech a po tradičních českých pohádkách + dětských filmech schválených režimem, na mě Labyrint působil jako zjevení z jiného světa (včele s Davidem Bowiem, který ve mě tehdy možná jako první mužský rozžehl jiskřičku s myšlenkou, že dospělí pánové nejsou nutně jen tatínci) . A za druhé: obdiv k Bowiemu u mě přetrvává i nadále, takže za něj dávám filmu hvězdičku navíc.

Můj první film s Helenou Bonham Carter, viděn v dětství na zájezdu do Londýna. Jak já si u něho pobrečela... Budu ho muset ještě jednou vidět a objektivněji posoudit.

Vedle uhrančivého Howla moje nejoblíbenější návštěva do světa nezměrné fantasie mistra Mijazakiho. Napínavé, citlivé, melancholické, uhrančivé..... V případě mé osoby však Howl's moving castle své prvenství uhájil.