gjjm

Označil-li Jean-Paul Sartre svůj Hnus za antiromán a Ionesco svou Plešatou zpěvačku za antidrama, pak je tento film dokonalá antikomedie. Rozplizlá, neurčitá prokomunistická satira na Pražské Jaro. Dubček (či snad Smrkovský?) byl přízemní primitiv bez idejí, Kubišová afektovaná blondýna, co si pořád na něco stěžuje, a Patočka metafyzický kanárek, jistě. Zmatený, nevtipný děj o hrochovi, do kterého vleze pojišťovák Hroch a zpívá, což zneužije kanárkova a ministrova klika ke svým prohnilým účelům je prokládán jakýmisi pokusy o gagy, které jsou buď natolik absurdní, že se jim nedá ani smát, nebo vrcholně trapné. V poslední půlhodině jsem se přestal chytat, ale když si to tak uvědomuju, tak se nijak od zbytku filmu nelišila. To je prokládáno nesouvisejícími dějovými liniemi (co mají být ty brýle pro hluchoněmé? a proč tam je ta učitelka, co se chce vdát za hrocha? satira na hippies nebo co?), vtípky - nebo doufám, že to byly vtípky a ne vážně míněné dialogy-, jejichž smysl mi unikal, asi holt nemám smysl pro hjůmr ("Ale běda, komu nebude souhlasit má dáti - dal."), hroznými herci a nejtrapnějšími odlesky normální politické satiry ("Co to říká? To já přece nenapsal!"). V Hrochovi vznikl jeden z nejhorších českých filmů - kam se hrabou Troškovy opusy a veškerá nová kinematografie, na jejíž úprdek si všichni stěžujete. Ovšem tím jsem se nedostal k tomu hlavnímu. Proč tedy dávám jednu hvězdičku? Protože na filmu je vidět jedna věc. Steklý se chtěl nevděčného námětu co nejdřív zbavit a nějak přetrpět natáčení, aby měl od této objednané agitky pokoj a mohl točit aspoň trochu normální filmy. Tahle situace je mi upřímně řečeno velmi blízká a mám proto pochopení pro člověka, který je na tom podobně. Á, podlehl jsem tlaku, mluvili o důstojné manifestaci.

A ty dvě hvězdičky jsou jen z patriotismu.

Dochoval se autiozáznam české inscenace této klasické komedie s Werichem a Horníčkem v hlavních rolích. Asi by to bylo zajímavé srovnání, kdybych na to měl náladu :)

Vynikající scifi seriál, kupodivu plný nápadů a ani ne moc klišé (aspoň v prvních sériích), se skvěle napsanými postavami, promyšleným scifi světem a výbornými hláškami (Zelenka rules) - přestože nejde primárně o komedii, jen o s nadhledem točenou scifi. Za to všechno, a navíc za úžasnou atmosféru a ztvárnění, nejmíň pět hvězdiček...I think my Czech skills better...

Turecký pokus zkonvertovat Hvězdné války do tureckého nízkorozpočtového (no...v podstatě bezrozpočtového) filmu, vysvětlujícího ideologii islámu. Jeden z nejvtipnějších filmů, co jsem viděl, takový ekvivalent nikotinových náplastí pro lidi závislé na marihuaně...:) P.S. Ano, vím, že na marihuanu teoreticky neexistuje fyzická závislost, ale víte jak to myslím, ne? :)

Smoljak sám není Cimrman a hra o vzniku české hymny je sice docela dobrá, ale plná hluchých míst, nemá takové to kouzlo ostatních her a provedení je ještě mnohem amatérštější (Smoljak v roli žida je prakticky jediným dobrým hercem). Fantom Realistického divadla se mi líbil mnohem víc. Nicméně musím uznat, že třeba úvodní přednáška je skvostná.

Bezkonkurenčně nejujetější český film. Dáda Patrasová jako přemožitelka nemrtvých, která hned v prvním záběru komusi rozfláká hlavu? Slepý Jaroslav Dušek s pseudointelektuálními přednáškami pro nácky a jehovistické pornoherce? Zombíci v černém lese, v jejich čele sám Veliký, Jediný a Dokonalý Ondřej Neff? Lovu zdar a pekelní myslivci v geniální titulní písni? Jak se můžou bránit houby před opilými houbaři? Jsou opravdu zombie ohrožený druh? Máme volné pole k seberealizaci? A co na to Jan Tleskač? Ne, opravdu by mne v životě nenapadlo, že takový film uvidím. A ani ve smrti by mne nenapadlo, že může být českého původu. Většinou nesympatičtí herci (krom Neffa, Duška a intelektuálního pornoherce Izaiáše) a příšerná technická kvalita, ale všechno je vynahrazeno úžasně ujetým scénářem a geniální hudbou. Tak radši poklekni, skloň hlavu svou / myslivci pekelní po Tobě jdou... Tak lovu zdar!

Potemnělá dogmatická polokomedie o komunitě "normálních" lidí, kteří si hrají na duševně postižené, pojatý v polodokumentárním stylu a zčásti jako jakési instruktážní video. Nejen proto, že se baví jejich reakcemi, ale spíš proto, že touží po svobodě a nezávislosti na všech světských věcech, kterou duševně "zdravý" člověk sotvakdy může pocítit. Je to svoboda herce, který hraje svou roli, protože za jednání role není zodpovědný herec, ale postava sama - herec má jen tu zodpovědnost, aby hrál dobře, ne za to, aby jeho postava žila morálně správně. Jenomže tím rozhodně nevybruslí ze všech životních problémů, ze kterých by vybruslit chtěli... A z tématu na ujetou komedii se zrodí vážné a hluboké drama - ne ani tak o kritice "rozumné" společnosti, ale spíše o rizicích, která s sebou nese svoboda, a o tom, jak se dá bránit proti zabředlosti do frází. Možná je škoda právě to, že film respektuje Dogma 95 (i když ho nebere tak úplně vážně, je si vědom všech jeho nevýhod a místy si dovolí jeho lehkou parodii - zvlášť hudbu v "romantické" scéně; režisér všechna pravidla přísně dodržel a pak porušil to nejnápadnější nejkýčovitějším možným způsobem), záměrná strohost a oproštěnost výrazu totiž v kombinaci s tímto tématem neumožňuje vytvořit ani odlehčenost, ani dramatičnost, i když obojí by filmu nesmírně prospělo. Ruční kamera a buranský střih spíš otravuje než uvolňuje, a když máte uši plné šumu z příšerného zvuku, přemýšlení o myšlence filmu je spíš ztížené než zjednodušené - zrovna tohle holt dogmatici nevychytali. Film není dokonalý, ale rozhodně stojí za to jej vidět, už proto, že nabízí zcela alternativní pohled na samotné pojmy vážnosti, směšnosti, zodpovědnosti a svobodnosti (svobodnost != svoboda), které nejsou zdaleka tak jednoznačné, jak se na první pohled zdá, a mají být podrobeny stejné pochybnosti, jako jakékoli jiné předměty úvah... Hledáme v sobě svého vnitřního idiota. Idioti jsou sůl budoucnosti.

Poetická rekonstrukce života chlápka jménem Petomane, který byl svého času (tj. koncem 19. století) hvězdou Moulin Rouge (btw, Moulin Rouge je kabaret, ne bordel, jak si tu mnozí myslí). Byl zajímavý v podstatě tím, že uměl modifikovat zvuk svých větrů do nejpodivnějších možných podob a na základě toho vytvářel jakési one man show, někdy synchronizované s hudbou. Docela se to povedlo, takhle má vypadat fekální humor :) Žádný zázrak to není, ale Tognazzi je zcela famózní a některé scénky, třeba a s cigaretou, taky. P. S. Ještě se rozepíšu.

V kinematografii druhdy sladké Francie se rozvíjí nová thrillerová tradice. Je pěkné dívat se přímo na zrod žánru, navíc v filmy, které v ní vznikají, jsou někdy vážně mistrovská díla (Martyrs, Frontieres) a pokud jde o celkovou kvalitu žánru, v mnoha oblastech překonává i mé milované giallo. Mívají originální, všestranně kvalitní scénář a precizně zbudovanou temnou atmosféru (to je u horrorů to nejdůležitější). A většinou hodně krve, ale to jako bych neřekl, protože v Ils jí nenajdete ani kapku. Francouzská preciznost a v horrorech tak důležitá elegance se tu mísí s černočernou atmosférou a nádherným rumunským prostředím (skutečný případ, podle něhož je film natočen, se prý odehrál v České republice, fakt ovšem je, že jsem žádný podobný případ nenašel a producenti také tvrdí pokaždé něco jiného). Lokace - osamělý dům, noční les a podzemní chodba, byly vymáčknuty až na dřeň. Nevím, jak to kameraman udělal, ale přestože z barev se po většinu filmu na plátně vyskytuje prakticky pouze černá, vizuálně je to výborné a všechny obrazy jsou velmi dobře zřetelné. Mírně otřepaný, ale nádherně psychotický děj, založený na strachu z neznámého, působí v tomto prostředí velmi dobře, nemluvě o vynikají. Největší předností je ale opravdu geniální herecký výkon Olivie Bonamy a skvělý, trochu divně podaný, ale velmi nápaditý závěr, možná trochu divný, ale v mnohém reálnější, než si připouštíme. S mistrovským Martyrs má Ils společného jednu věc. Takový ten pocit "co když se to děje kousek odsud, co když je to všechno pravda, vždyť přesně takové místo, přesně takovou autobusovou zastávku, přesně takový les mám pár kroků od domu, co když...?" (je fakt, že v případě Ils to možná skutečně bylo v podstatě kousek odsud), který vám zůstane dlouho po skončení filmu. Většina lidí by se mnou asi nesouhlasila, ale pro mne je to hlavní znak dobrého thrilleru (on totiž právě tento pocit chybí ve většině klasických thrillerů typu Silence of Lambs nebo hitchcockárny, která řada lidí z nějakého důvodu bere jako nezpochybnitelný vzor žánru, a cokoliv, co se od nich jen trochu odchyluje - jako právě Ils, je dle nich blbost).