Recenze (168)
Interstellar (2014)
Moc dialogů, ale zase všechna čest, že i když jsou občas tupé, tak se jim ze škodolibosti nesmějeme. Předvídatelný konec, který to bohužel shodil o třídu níž. Ale přesto ve výsledku je to parádní jízda, kterou si v kině užijete.
Babovřesky 2 (2014)
Problém ani u Babovřesků 2 nevyřešen. Postavy ve filmu jsou nesympatické a nezachrání to ani babičky, které pořád utíkají, což jsme viděli v Slunce senu, kde to fungovalo. Navíc opět je to dlouhá masochistická podívaná. Další problém je téma, jelikož film žádné nemá a odbíhá se k tisícům nezajímavým témat. Ale popravdě se nejspíš znovu nechám nachytat a na Babovřesky 3 se mrknu.
Něžné vlny (2013)
Vejdělek je podle mě hodně dobrý scénárista, který, ale neumí zrežírovat svoji látku.
Chlapectví (2014)
Já tam to domácí násilí čekal, ale to bylo jediné klišé filmu, jinak je tak neskutečně autentickou podívanou podpořenou skvělou hudbou. Strašně rád, jsem při koukání pomocí Masona znovu dospěl.
Tři bratři (2014)
Bez krále Matáska. Naopak s vlkem, který by nevypadal, jak po dvojité mrtvici, by to bylo přímo skvostná podívaná. Ale film jako celek funguje a všichni se u něj baví.
Krakatit (1948)
Neuvěřitelná atmosféra, hvězdu dolů dávám za to, že mě nebavilo od začátku vědět, že je Prokop v nemocnici, ale přišel bych si na to jako divák postupně sám.
Díra u Hanušovic (2014)
Moc postav, málo děje, hodně nudy, nic moc herecké výkony, přesto zde hrají špičkový herci. Krobot je skvělej to ví každej, ale tohle dopadlo jako studentský pokus s velkým rozpočtem. Příště vyprávět příběh, dát jasné téma a někdy míň je prostě víc. A hlavně nesnažit se obsadit celé Dejvické divadlo na úkor děje.
Zátah 2 (2014)
Já jsem bohužel viděl první díl, který je podle mě nejlepší akčňák posledních dob. Zatímco tohle je podle mě už překombinované, kdežto první díl byl jednoduchý, jak facka a v tom bylo jeho kouzlo, zde už kouzlo dle mého vyprchalo, v hromadě postav a děje. Jinak choreografie je na špičkové úrovni a rozhodně co se týče žánru, tak tento film je veliký nadprůměr.
Na hraně zítřka (2014)
Forma opět zvítězila nad příběhem. Těším se, až to jednou bude naopak.
Pojedeme k moři (2014)
SPOILER jako prase: Adopce, postiženej syn, domácí týrání, mrtvá babička, holka miluje kamaráda = kýč jako to prase. Jediný co nebylo kýč, ale uplná hovadina bylo to, že malej kluk chtěl být Miloš Forman = Wtf?!? Na druhou stranu musím uznat, že pro většinu diváků film v kině fungoval a ty hordy kýčů přijímali a dojímali se u nich.