Lumpy

Když Rika (Rena Tanaka), Jacky (Edison Wang) a Bohao (Yao Chun-Yao) navštíví na konci výuky pohostinnosti rjokan v Kjótu, řekne Bohao majitelce, kterou hraje Kjóko Kagawa, že vypadá jak postava z Ozuových filmů (režisér Jasudžiró Ozu). Kjóko Kagawa si zahrála v Ozuově filmu Příběh z Tokia (1953).

Autor literární předlohy James Graham Ballard dostal možnost si zahrát jednoho z hostů na maškarním večírku.

Záběry ze Šanghaje se natáčely přímo ve městě, které si v tu dobu ještě zachovávalo svoji původní architekturu. Jako komparz se zúčastnili tisíce místních obyvatel i vojáci Čínské lidové armády.

Ve filmu se objeví jak skutečné letouny P-51 Mustang a Zero, tak jejich modely včetně bombardéru B-29 v měřítku 1:3 řízené na dálku. Jejich výroba zabrala 4 měsíce a mnohé byly při natáčení zničeny při nehodách.

Rezort byl naplno otevřen v únoru 2012.

Námět filmu je založen na vlastních režisérových vzpomínkách.

Dětští herci nebyli o historii kolem Kulturní revoluce zpraveni, neznali souvislosti, a tak pouze následovali instrukce režiséra a štábu.

Důležitým prvkem filmu jsou rozdíly v dialektech, kterými mluví lidé podle oblastí, odkud byli vysláni na venkov. Film se snaží realisticky zachytit, jakým dialektem se mluvilo třeba v soukromí, a jak na veřejnosti.

Čínský název v překladu znamená "Bylo mi 11".

Režisér Tae-Yong Kim se podle svých slov snažil, aby snímek motivoval diváka ne k tomu, aby o filmu přemýšlel, ale aby něco udělal.

Film vznikl z množství dokumentárního materiálu, který režisérka získala během příprav a natáčení hraného snímku She, A Chinese (2009).

Xiaolu Guo si dlouho nevěděla rady, jak film rozčlenit na jednotlivé příběhy, aby nebyly jen postupně za sebou. Poslední den natáčení náhodou narazila na děti, které jí začaly předčítat z knížky do školy. Jejich záběry tvoří předěly mezi příběhy.

S kvalitou některých příběhů není režisérka spokojená, ale zařadila je pro jejich jedinečnost a vypovídací hodnotu. Bylo pro ni velmi těžké získat k natáčení a otevřené výpovědi na kameru bohaté a vlivné osoby.

Po skončení natáčení obdržel pár finanční odměnu a přestěhoval se do třípokojového bytu s balkónem. Výrazného zlepšení doznal i jejich vztah.

Režisér Tokachi Tsuchiya byl původně pouze najat odbory, aby jako kameraman zdokumentoval jejich jednání s jednou ze zúčastněných firem pro pozdější využití jako důkazního materiálu.

Vietnamský název filmu má několik významů, dá se třeba přeložit jako "stav mysli, kdy je člověk ztracený v životě, plyne v oblacích či je neovládaně unášen po proudu".

Snímek pojednává o ve Vietnamu stále tabuizovaném tématu sexuality, přesto na jeho vznik komunistická vláda finačně přispěla.

Natáčelo se převážně v Hanoji (dále třeba v Hue), kde je jednak filmové studio, a také odsud řežisér pochází.

Přestože se natáčelo ve velmi humidním Vietnamu, déšť byl vytvářen uměle a spolkl značnou část rozpočtu. Záplavy na konci filmu jsou však pravé.

Hudbu k filmu složil James Iha, bývalý člen kapely The Smashing Pumpkins.