suffragium

První český steampunk. To není nadsázka, ale suché konstatování historického faktu. Tento mistrovský Zemanův počin se totiž objevuje na seznamu The Steampunk Tribune a je zde oprávněně charakterizován jako jeden z nejranějších steampunkových filmů. A dodávám, že pro mě jeden z umělecky nejzdařilejších. Pravda, ve srovnání s graciézním, výtvarně i vypravěčky opulentním Baronem Prášilem působí místy přece jen trochu toporně, což je vlastnost všech pionýrů s šátkem i bez, nicméně odvážný experiment se vydařil. Tak předně, nosná je vizuální inspirace původními ilustracemi verneovek; funguje proto, že rytiny pánů Rioua a de Montauta jsou už dlouhá desetiletí součástí kulturní encyklopedie českého čtenáře. Zadruhé, spojení techniky animovaného filmu a filmu hraného se ukázalo být šťastným a vlastně i hospodárným řešením: čistě animovaný film by neutáhl charaktery postav, které jsou sice – podle zákonitosti žánru – jednoduché, nicméně právě díky přítomnosti skutečných herců z masa a krve nikoli (doslova) papírově ploché. A zatřetí je tu Zemanův humor, jeho jemná ironie, díky níž se filmový narativ obratně vyhýbá nebezpečí nepříjemné moralizátorské doslovnosti (nezapomeňme, že se psal rok 1958). Cylindr, objevivší se v závěrečné sekvenci, hnaný tlakovou vlnou představuje onen čechovovský detail, bez něhož by výbuch působil pateticky jako osudová tragédie. Pánský módní doplněk nahrazuje zdvižený varovný prst s elegancí věru nehledanou a zároveň promlouvá stylotvorně coby symbol každodennosti předešlého století. A možná nám naznačuje, abychom my smekli své imaginární cylindry? Bravo.