DonPedro

Zajímavý pohled na lehce ponižující proceduru dokazující, že ohledně šance natočit co chci, kde chci a s kým chci se od dob Orsona Wellese nezměnilo nic. Toback má mezi kolegy evidentně respekt, takže bez potíží dostane před kameru i esa, která využila unikátního období s poněkud povolenými čelistmi svěráku - a která přiznají, že v současnosti jsou na tom vlastně stejně jako on. A mimochodem – ze mě by nevyrazil ani cent. Z projektu na který se údajně chystá, jsem se vyděsil víc než Diane Kruger, jako investice jsou to vyhozené peníze a jako mecenáš bych našel tucty stejně potřebných a podle mne zajímavějších. I když na další dokument, možná…

Podřadný scénář. Rutinní herecké výkony. Jedna skvěle a několik solidně natočených akcí. A obvyklý nešvar hackerských scén : když se prsty míhají nadzvukouvou rychlostí a na monitorech se děje něco v 3-D, snad si nikdo nevšimne, že je to celé pitomost.

U krimithrillerů se chleba láme patnáct minut před koncem: všechny postavy jsou příliš podezřelé, příliš okrajové nebo příliš mrtvé na to, aby jim scénárista mohl přišít předchozí vraždy a divák škodolibě čeká, jestli z toho vybruslí bez ztráty sebeúcty. Croweova variace těžko vzbudí zvláštní nadšení, ale neuráží – jako ostatně celý film. Ze zkušené herecké sestavy lehce vyčnnívá Anthony LaPaglia, který měl to štěstí, že jeho postava je přece jen o chlup lépe napsaná než ostatní.

David Spade je další výlupek ze Saturday Night Live, který si zřejmě myslí, že všechno co je trapné nebo nechutné musí být zároveň vtipné - a podle toho to taky vypadá. To, že Kid Rock kariéru ve filmu asi neudělá a že Christopher Walken je jako smrt a taky bere všechno většina lidí stejně tušila už dávno.

Než se na mě vrhne nějaký Armendárizův příznivec : je to jen moje chyba, že jsem se neztotožnil s režisérovou poetikou (žádnou jsem nenašel), nedocenil symboliku (poněkud jednoduchou) a nenechal se unést jemnými finesami (které jsem, upřímně řečeno, ani moc nehledal). Tajemství světa dospělých pohledem dospívajícího chlapce je silné a celkem oblíbené téma a je spousta filmů, které je zpracovávají možná méně rafinovaně ale pro mě mnohem stravitelněji.

Je mi líto. Když točím x-tou variaci Lemmon+Matthau tak musím mít v kapse alespoň pár solidních dialogů, dvě tři doutnající repliky prostě nestačí. Spoléhat na to, že si Lemmon svoje odehraje a Matthau odšaškuje je vaření z vody, které mi tento film znechutilo možná víc, než by si zasloužil.

Tady zůstává rozum stát: na jednu stranu se film (neúspěšně) pokouší být parodií – takže u diváka očekává určitou zkušenost. Na druhou stranu je postaven na humoru tak dětinském, že si ho může užít maximálně čerstvý absolvent mateřské školky, u kterého se asi znalost filmové akční klasiky nedá předpokládat. Tupá komedie, kterou od odpadní jámy zachránila spíš moje smířlivá nálada než umění autorů.

Gray semlel sociální drama s kriminálkou, směs dochutil milostným motivem, opepřil několika scénami ze soudní síně a všechno natočil mátožným stylem, který mi prostě nesedí. Výsledek je podobný jako v případě Malé Oděsy – zajímavými herci nabitý film se slušným potenciálem, u kterého jsem si neustálým zíváním málem vykloubil sanici.

Autor distribučního textu lže jak když tiskne a Shane (!) Meadows bere jméno Boží nadarmo. Tenkrát v Midlands je snad možno chápat jako hold westernu, ale jmenovat Sergia Leoneho je docela drzost – o nějaké inspiraci mistrovými postupy nemůže být ani řeč a celý film je žánrovými odkazy jen tak halabala naočkovaný. V názvu nenápaditě, v jinak skvělém hudebním doprovodu nedůsledně a v ději téměř nezpozorovatelně – stejnou paralelu by šlo najít v každém druhém filmu, ve kterém se vyskytují alespoň dvě mužské postavy.

Nepříliš výživný vývar z námětu, který připomíná ze všech stran okousanou kost a scénáře, který na ní přece jen občas našel kousek masa. Nezpackaná Reynoldsova režie, tři slušně znějící hlášky a závěr bez typické doslovnosti přesto stačí na film, který je sice nezapamatovatelný, ale pořád o chlup lepší, než obě pokračování.