DonPedro

Bondovka bez Bonda. Televizní režisér Barry Shear si vystačil s rozpočtem, který Broccoli dává tak na úvodní titulky a natočil roztomile pitomoučkou parafrázi, která je skoro tak zábavná, jako některé slabší díly originální série.

Autor distribučního textu lže jak když tiskne a Shane (!) Meadows bere jméno Boží nadarmo. Tenkrát v Midlands je snad možno chápat jako hold westernu, ale jmenovat Sergia Leoneho je docela drzost – o nějaké inspiraci mistrovými postupy nemůže být ani řeč a celý film je žánrovými odkazy jen tak halabala naočkovaný. V názvu nenápaditě, v jinak skvělém hudebním doprovodu nedůsledně a v ději téměř nezpozorovatelně – stejnou paralelu by šlo najít v každém druhém filmu, ve kterém se vyskytují alespoň dvě mužské postavy.

Nehledě na celkovou imbecilitu – koho asi tak bude zajímat postapokalyptická sci-fi s Dolphem Lundgrenem v hlavní roli, ve které se na první akci musí čekat nekonečných sedmdesát minut? Asi jen tu nejzaprášenější polici ve videopůjčovně

Řemeslně dobře odvedený western. Douglas možná nemá charisma Big Johna, tady ale dostal zvláštní bonus od scénáristy – kdo si chce vychutnat závěrečný gag, měl by zbystřit pokaždé, když Kirk nasedá na koně.

Horor pro intelektuály nebo filmová smrt v důsledku akutní otravy ambicemi ? Zkřížit upírskou historku s filozofickým slovníkem je sousto, které by asi udusilo každého – výsledkem je blábol s několika světlými okamžiky padajícími většinou na vrub Lili Taylor.

Celkem slabá předloha Davea Barryho je jen křečovitý pokus prosadit se na poli, kterému vládne Carl Hiaasen. To, že film nakonec dopadl dobře, je zásluhou spíš Barryho Sonnenfelda, který dodal chybějící lehkost a herců, díky nimž působí většina scén vtipněji než v knize.

Snažil jsem se, byl jsem dokonce tak vstřícný, že jsem si první třetinu pustil dvakrát – a nic. Pořád jsem viděl jen chladný film plný banálních dialogů a "lží na pohovce", který nakonec přešel v citovou vivisekci.

Ne, že by Lance Henriksen neměl svoje kouzlo – některé jeho kousky jako by vypadly z Terminátora. Jenže Jan-Michael Vincent je jako herec ještě nemožnější než většina těch, kteří si na chleba vydělávají v podobně levných vycpávkách a mě začínají lézt na nervy filmy, ve kterých každá kulka trefí zábradlí nebo se odrazí od kapoty auta jako fazole.

Forma a'la Rašomón, kdy je průběh jediného dne postupně zobrazen pohledem čtyř zúčastněných postav je beze zbytku využitá - po kapkách dodávané nové informace udržují napětí i u scén, které se opakují. Navíc Beeson dokáže dělat slušné dusno i v okamžicích, kdy se vlastně nic moc neděje, kamera to opepří několika drobnými vychytávkami a jistým hercům to tentokrát nezkazí ani dabing v čele s Borisem Rösnerem. Povedený film, který se vyplatí skousnout na jeden tříhodinový zátah.

Striptýzový otvírák podbarvený magickým hudebním motivem Petra Hapky, obskurní seznam odborných poradců, výstup Jany Kratochvílové s Kotvou a Juračkou za zády, pátrání po záběrech s Jiřím Hrzánem – to vše alespoň trochu mírní hodně rozpačitý dojem z celkově chabého filmu.