vaja

Žádná trapárna se nekonala. Tohle je regulérní DIY satira Amíků. A je výtečná. Určité (malé) plus má dokumentární styl. Ale největší podíl na celém filmu patří výborným hercům. Hodně podceněný snímek.

Příjde mi, že Con Air je dost podobný Shoot ´Em Up. V obou filmech je hlavně akce (zábavná akce), hlavní hrdinové jsou neporazitelní, nezničitelní, odhodlaní, pohledem zabíjející mlátiči (Cage) nebo stříleči (Owen). I tady opět platí: Vypnout u toho a nechat se bavit.

Teda Charlize, já smekám! Tak dokonale se vžít do role a ještě pro ni obětovat svůj zevnějšek, to chce odvahu a velké odhodlání. Tohle je opravdový oscarový výkon! Skvělý film o nadějích, prodírání se životem, křivdách a krutostech.

Těžká pohoda... :) Coen Brothers forever!!!

Děj je spíš v pozadí, na prvním místě je tu dokonalá akce. Pokud u toho vypnete, dočkáte se už od začátku takové jízdy, že nebudete stačit koukat. Clive Owen je neskutečně hláškující drsňák, který během filmu vystřídá hooodně pistolí, popř. si vystačí s mrkví a zanechává za sebou hromady mrtvol. Monica Bellucci je tam jasná ozdoba. Film je dlouhý tak akorát, takže nehrozí, že začne nudit. Oddychovka.

Další ze snímků, co je "based on the true story". Tentokrát na téma handicapovaní vs. zdraví lidé. Ze začátku mi to atmosférou trochu připomnělo Forresta Gumpa - válka ve Vietnamu, sedmdesátá léta... Je to krásně natočené, rychle to uteče, hraje tam skvělá hudba. A Michael Sheen tady předvedl svoji životní roli! Stojí to za vidění.

Úžasná minimalistická konverzačka! Celý film je hra na kočku a myš s tím, že se role neustále střídají. Celkový dojem z Interview je umocněn tím, že se prakticky skoro celý odehrává v jednom bytě. Skvělé dialogy bez zbytečného patosu. Sienna Miller válí a Steve "kačení ksicht" Buscemi potvrzuje své herecké kvality a dokazuje, že je také nadějný režisér.

Jeden z filmů, který dokáže vyvolat takovou atmosféru, že si řeknete: Sakra, v tom baru chci s nima taky být! Začouzené hudební kluby, kde jsou lidi naladění na stejnou vlnu a chtějí si užívat, vztahy, krásná hudba... Spike prostě umí. Ou jéé...

I když by se dalo polemizovat nad poněkud kýčovitým a nezvládnutým závěrem, což přecházím významným odkašláním... kde jinde uvidíte Samuela (s brutálníma kotletama) řídit takový zánovní traktor?! K tomu tu máme dosti psychicky rozhozenou Christinu Ricci, která si spolu s počestností někde zapomněla i gaťky a evidentně jí to vůbec nevadí. Trauma, pot, blues, razantní převýchova aneb Příhody z amerického jihu.

Tak jsem si po celou dobu sledování filmu myslela, že mám jasno, až nakonec přišlo úplné zatmění. Přiznávám, že mi tady pointa unikla, nebo spíš mám svoji teorii, ale nevím, jestli je správná... Snímek je naprosto strhující a režisér si tady s divákem pohrává jako kočka s myší. Takový film tady dlouho nebyl...