AGAMENON

Korejský Romeo a Julie. Není moc těžké uhádnout, proč je tento příběh tak oblíbený. Krásná, pilná, skromná, pracovitá a vzdělaná dívka dokáže okouzlit místního šlechtice, jejich láska musí projít množstvím zkoušek, aby nakonec spočinuli v láskyplném objetí. Velkofilmové klasické pojetí k tomuto druhu filmů, možná některým to může připadat zastaralé ztvárnění, ale pro mne to bylo špičkové. Možná mi trochu vadilo nadužívání studia a „skromný“ domek Čchun-hjang vypadal stejně honostně, jako dům místodržícího. A naopak třeba historická plachetnice se objeví jenom na pár sekund. Některé památky mi byli povědomé a jsem přesvědčen, že jsem je již v jiných filmech viděl, ale hlavně je to první film s KLDR, kde jsem viděl postavu jíst. Krásná hudba i exteriéry, škoda že je to dalších ze snímků, které už nikdy neuvidím.

Fanatický křižák Alex Kendrick, abych parafrázoval místního kolegu, natočil svůj čtvrtý a nejvyzrálejší film. Opravdu nelze než Kendricka, veskrze renesančního muže, obdivovat. Každý jeho film má v sobě zakódovaný nějaký morální problém, které musí postavy vyřešit. Tentokráte se rozhodl pro odpovědnost otců ke svým rodinám, což je téma, které již nakousl ve svém prvém díle. Žádné z témat, které zpracoval ve svých dílech není kontroverzní, naopak znějí jako dobrý námět na oskarový film. Tak proč je kolem jeho děl tolik kontroverzí? Hlavní příčinou je, že je Kendrick křesťaň a ještě k tomu pastor. A to je u nás sakra velký problém. Představte si, že je Vám sedmnáct, jste věřící a chodíte do kostela. Zkuste to říct svým vrstevníkům. Jejich reakce bude, že trpíte duševní poruchou srovnatelnou s homosexuální nekrofilií. Výše uvedený příklad je sice možná trochu nadsazený, ale celkem výstižně ilustruje, jak mohou někteří diváci přistupovat k filmu se silným křesťanským nábojem. Je to opravdu škoda, protože pokud pomineme náboženské motivy, zůstaneme nám více než dobře odvedené filmařské řemeslo. Navíc je nutné si uvědomit, že drtivá většina osob, podílejících se na výrobě jsou amatéři. Nelze než před Kendrickem smeknout klobouk, udělal od svých začátků opravdu velký pokrok. Sice film není dokonalý, je přeci jenom dílem člověka a ten má k dokonalosti sakra daleko. Přesto, akční scény jsou natočeny dobře, přehledně, jen by se ta kamera mohla klepat o trochu míň, ale na dnešní poměry je "totálně statická". Pak mi trochu vadilo, jak rychle se Mitchellova rodina vzpamatovala z tragické události, která je postihla. A nakonec ta nejsubjektivnější výtka, ačkoliv se mi film líbil, předchozí Kendrickův film V jednom ohni se mi líbil o malinkatý kousek víc. Možná je to tím, že téma manželského soužití je mi přeci jenom zatím bližší.

Jak málo stačí k natočení výborného filmu. Jednoduchý příběh s pár postavami (obsazené výtečnými herci) a jedním tajemstvím, depresivní kulisou pouštní lochny, solidní hudbou a dokonalým brněnským dabingem.

Druhý díl nazvaný Kriemhildina pomsta, se od toho prvého v mnohém liší. Zatím co předchozí část, byla více méně čistokrevná fantasy, druhá je nefalšovaný epos. Ačkoliv i zde se stopové množství nadpřirozených prvků najde, ale kromě jednoho použití síťky neviditelnosti a myší přehryzávající pouta, je tato epocha jakýkoliv jiných znaků napřirozených sil prostá. Navíc zde nevystupuje Siegfried, který skonal (naštěstí) předchozím filmu, takže se do popředí může dostat nejzajímavější postava celého eposu, Hagen. Celý děj je tentokráte věnován Kriemhildině odplatě za vraždu jejího chotě Siegfrida, i když vlastně měla dost velký podíl na celém vražedném běsnění. Je až rozkošné pozorovat, jak Kriemhildu skoro přivádí k šílenství Hagenova „nesmrtelnost“, neustále vystupujíce předevrata ve své černé zbroji, okřídlené helmici s obnaženým mečem a rudým štítem dokazujíc, že burgunďané buď zvítětí nebo padnou do jednoho. Toto krvavé finále se absolutně nemůže přirovnat konci předchozího dílu, neboť zde pomřou skoro všechny postavy. Není třeba příliš dumat, proč byli Nibelungové, tak oblíbení u pohlavárů Třetí říše. Hrstka statečných němců se srdnatě brání proti přesile kočovných hor z východu, byť samotný konec tak obyvatelstvu připomínán nebyl. Harald Reinl opětovně dokázal, proč byl označován za jednoho z nejlepších německých řemeslníků. Což může být chápáno jako urážka, nebo důkazem toho, že tvůrce dokonale ovládá své řemeslo. Režisér konečně může ukázat, za co byl utracen mamutí rozpočet. Hordy okostýmovaných statistů na koni, snažící se dobít nazpět hodovní síň, obsazenou hrdými burgunďany. Pro tyto účely bylo v Jugoslávii postaveno celé barbarské město, obehnané hradbou, jenž je ozdobena kamenými sochami, o množství sloupů a reliéfů ani nemluvě. Navíc diváci lační bitevních scén, budou navýsost spokojeni oproti předchozímu dílu, který byl až na malé výjimky akce prost. Milovník žánru musí zaplesat u postupujích šiků burgundských, mířících ke svému smutnému konci, které kameraman Ernst Kalinke nasnímal se sluncem zapadajím za horizont. Možná je trochu na škodu nadužívání ústředního hudebního motivu, který sic sám o sobě je skvělý, ale duní skoro při každé příležitosti, takže ostatní témata jsou díky tomu potlačována. Je trochu s podivem, že druhá část nezískala, na rozdíl od první, Zlaté plátno za více než 3.000.000 diváků v průběhu 12 měsíců.

Kendrickův křesťanský opus, druhý, po včera zhlédnutém Vzepřít se obrům. Je mi jasné, že v naší zarytě ateistické společnosti jeho snaha asi nebude příliš vítána. Je škoda, že právě z tohoto důvodu spousta lidí film odsoudí. Nejvíc za pozornost stojí ze života odkoukané manželské dialogy, vtipné špičkování kolegů a neskutečně sympatičtí sousedé. Ano film je sice prokřesťanský, přesto se nejedná o nějakou hysterickou fanatickou agitku.

Nejdrsnější, nelítaví ptáci opět v akci. Konečně někoho napadlo, aby Kápo, Rico, Kowalski a Pěšák dostali vlastní pořad, byť byli to nejzajímavější a nejlepší na celých Madagaskarech. Ale stejně jako měl Sherlock Holmes svého moriartiho mají pingvíni svýho blba krále Jelimána, s jeho dvěma poskoky. I se stoupajícím počtem dílů si tufny udržují vysokou laťku zábavy. Jen jedna výtka, když už teda musí pišišvoři mluvit hantecem, tak ať producenti zaplatí cestovný a dotáhnou někoho ze štatlu, Zdeňa Junák to se Zdeňou Burešem zmákne.

Narozdíl od některých přízemních a zaostalých existencí si rozhodně nemyslím (nechci jmenovat), že tohle je zrovna příklad nenarativního filmu, mezi ty spíše počítám takové umělecké skvosty jako je Křižník Koťonkin či Dobrodružství. Distribuční společnost Go Crazy je opravdu crazy, jediná měla tu odvahu dovézt nejnovější čínský megafilm Kung Fu Kyborg. Takové umělecké veledílo, vedle něhož jsou díla od Luchina Viscontiho vhodná tak pro chovance mateřské školky. Kde prostě jinde uvidíte zpívajícího kyborga, nejdrsnějšího zubatýho hackera na světě s fénem a vrtačkou, nány s velkejma mesrama a podobný nezapomentulený scény. Ale jak vidím i mezi zdejším osazenstvem nepochopeno, přijde však doba, kdy se o něm bude učit na všech filmových školách na světě a Bordwell and Thompson budou o něm psát sémiotickou analýzu.

Sice to pořád není to co bych chtěl, ale musím říct, že se mi Iron Man 2 líbil stejně jako jednička. Ale stejnak bych, jako správný Čech, měl pár připomínek. Tak za prvé, hodně mi vadilo upozadění mojí nejmilejší postavy, ne, plecháč to není. Ano, hádáte správně, trubky (na videu moula), neohrožená robotická ručka, která je tak kouzelně nebezpečná s hasičákem. Proč dostala jenom štěk, proč?? Za druhé, nepřeložení do češtiny slov Shield a Avengers, pro někoho prkotina, pro někoho samozřejmost, ale já to mám rád česky jako Štít a Mstitelé. Za třetí, hudba, sice vykopli toho neschopného břídila Djawadiho a nahradili mnohem lepším Debneym, ale i on nedokázal dodat pořádnou, betelnou muziku, na druhou stranu, hodně prostoru mu zabrali písničky a výbuchy, přesto sem čekal špicovější záležitost. Jinak se mi už všechno líbilo, Paltrowka už vypadá opravdu hodně vyžile, Johanssonku za nějakou krasavici nepovažuju, takže slinty nemám, triky suprový, možná bych chtěl víc akce (opět) i dabing se povedl, byť Vaculíka pořád považuji za zvláštní volbu a Hlavica mohl víc mluvit pa rusky prizvuk. Navalte trojku a fofrem.

Já tyhle starý monstrfilmy miluju, neopovrhuji jimi jako někteří, naopak, jejich snaha o to, aby se tvářili co nejvážněji zbožňuji, dodává to tomu ten správný lesk. Všechny ty bizardní teorie pronášené superdramatickými tvářemi, záchrany na poslední chvíli, obluda sestavená z nefunkční ledničky (jakpak se asi budou naši vnuci tvářit na naše filmy), to buď musíte milovat, nebo nenávidět. Navíc mám rád starou, poctivovou symfonickou hororovou hudbu, často ji dělali opravdoví mistři a Mischa Bakaleinikoff byl jedním z nich.

Výborná klasická italská komedie, zobrazující s humorem nuzný poválečný venkovský život. Vittorio De Sica je v titulní úloze neodolatelný svůdce všech žen a nedovedu si představit lepšího dabéra, než je Milda Kopecký. Toto je prostě jeden z těch mála filmů, které mohu vidět stokrát stejně se budu lochčit jak pakoš.