Juseppe

Podle mě je nízké dosavadní hodnocení ovlivněno předsudkem „další Ordinace v růžové zahradě“, ale s tím nesouhlasím. Oproti Ordinaci je tady výrazný posun od telenovely k seriálu. Lepší scénář, dialogy, kamera, dynamika střihu - to je samozřejmě především zásluhou původní licence, ale i herecké výkony a režie jsou na míle vzdálené upocenému a amatérskému stylu zmíněné Ordinace, nebo třeba Sestřiček/Modrého kódu, Slunečné, apod. Když už potřebuju „je to barevný a hejbe se to“, je Anatomie lepší volbou než ostatní nekonečné seriály komerčních televizí.

Velká země je velký western. Velký dramatickým příběhem, velký barevnými a širokoúhlými (rok 1958) záběry krajiny amerického Západu, velký představitelem hlavní role, ale především velký svým duchem. Není to typický western o krvavé pomstě pistolníka za vraždu jeho otce před třiceti lety, ani o zabíjení kvůli hromadě zlata, ani o běsnících krvelačných indiánech. Je to vlastně sociální drama o síle ducha hlavního hrdiny, jehož vyzrálé ego ve vyhrocených situacích (o které na Západě není nouze) nepouští ke slovu svou první signální, přesto (většinou jen sám sobě) dokazuje že rozhodně není zbabělec a se vším se umí vypořádat jako chlap, jen to nepotřebuje dávat na odiv. Celý film působí velmi klidně a nenuceně, přirozeně a uvěřitelně a přesto mě nepustil ani na okamžik po dobu dvě a tři čtvrtě hodiny. Mimochodem, delší stopáž zážitek jen podtrhuje.

Film se snaží ve dvou hodinách pojmout časový úsek celého dospělého života dvou lidí a odvyprávět několik dramatických příběhů, z nichž každý by vydal na samostatný film. Příběh lásky - od prvního setkání, přes oťukávání, zamilování a vývoj vztahu, vedoucí až ke zcela zásadnímu rozhodnutí o svatbě a společném životě sami na odlehlém ostrově, přece v sobě může skrývat spoustu otázek a dilemat, tady je jen letem světem sestříhanou předehrou pro příběh jiný. Bylo by lepší ho úplně vypustit a začít až na ostrově. Příběh přivlastněného dítěte – má potenciál, Alicia Vikander je uvěřitelná ve svých emotivních scénách, zajímavá dvojí zápletka (rozdílné postoje obou manželů a potom setkávání se skutečnou matkou na maloměstě), ale rozhodně se obě zápletky daly mnohem víc vyhrotit a přinutit diváka intenzivněji cítit jak obtížnost stěžejního rozhodnutí, tak jeho tíhu, narůstající exponenciálně s časem a věkem dítěte. No a třetí příběh - dospělé Lucy/Grace, odbytý v jediné scéně během pár minut, byl už zcela nadbytečný, protože ve vymezeném čase ani nic odvyprávět nemohl. Zachovat atmosféru, kameru, krásné záběry přírody a západů slunce, ale udělat z filmu čtyřdílný seriál s propracovaným vývojem postav, nechat je diváka opravdu dobře znát, než dojdou do kritických rozhodnutí a ty pak skutečně vyždímat, byl bych asi spokojený. Takhle si připadám, jako by mě při prohlídce muzea v Louvre nutili běžet.