Světlo mezi oceány

Příběh manželského páru, který zoufale touží po dítěti a vlastního potomka jim osud nedopřál, rozehrává zajímavé psychologické drama, i když romanticky šmrncnuté, pro mě uvěřitelné. Vidět šťastnou půvabnou Aliciu Vikander s vysněným miminkem v náruči, kdo by jejím prosbám odolal? Jenže ono to tak jednoduché není a nebude, dítko vyplavené mořem na břeh není sirotek, jak se na první pohled zdálo... Krásně natočené, úžasné exteriéry, herecký luxus, výborná hudba a tak vůbec, sedlo mi to jako dětská prdelka na nočník. (22.04.2018)

Uh... Proč tu je možno sakra hodnotit jen pěti hvězdičkami? Šel bych i výš! Tohle mně rozsekalo, i oči jsem měl jednu chvilku nějak uslzené. Chtěl jsem aby se u mého 3800 (uh!) komentáře povedlo vidět něco parádního a splnilo se to dokonale. Nádherný příběh! Cesty do pekel jsou někdy dlážděny jen těmi nejlepšími úmysly. Příběh je naprosto skvěle zasazen do období těsně po první světové. Vidíme to konec konců již v úvodu na vlakové stanici. Polovina mužů vystupujícíh z vaku nebo jdoucích po nástupišti je chromá, bez končetin. Ti co měli kliku a měli obě ruce i nohy byli ale často také traumatizovaní. Mnohdy dokonce mnohem více. Vyhořelí s postraumatickými poruchami z válečného šílenství jehož byli svědky. Na takové hrůzy není lidská psychika uzpůsobena. Tom byl jedním z těchto mužů. Naprosto jsem chápal čím prochází a čím procházel i dál. A do toho láska a nával štěstí v podobě mladé milující ženy. Divák tak trochu tuší, že se něco musí sakra podělat a také že ano... Lokace ve filmu byly nádherné. Já miluji majáky byť si službu na nich asi dost idealizuji. Zenhle i se svým zázemím byl jední z těch, kde by se mi jisto jistě líbilo. No mít tak k sobě Aliciu Vikander... :-)... Eh... Klidně bych oželel elektřinu, internet i televizi. Tohle byl zatraceně povedený film, moc se mi to líbilo! Samozřejmě úžasné bylo hvězdné herecké obsazení a tečku tomu dal jako vždy pan mistr Desplat. Jo a pokud to někomu přišlo dlouhé, či dokonce ,,ubíjející'' jak zde také kdosi napsal, tak já se nenudil ani sekundu!!! Dávám za 5 vln tříštícíh se o útesy... * * * * * (31.12.2021)

Když romantické drama, tak takovéhle. Jediný výhružný pohled Alicie Vikander vyvolá více emocí, než kupa lacinného přehrávání. Ta si jde pro dalšího Oscara. Režie je sebejistá a předhazuje nám čarokrásně drsné exteriéry po celou stopáž. Moc jsem netušil do čeho jdu a opravdu mne to pohltilo. Jednoduchý příběh podaný s velkou bravurou. (23.12.2016)

Na Aliciu Vikander sa vždy rád pozriem, lebo je pekná, dúfam, že aj inteligentná, populárna, ale najmä je v kurze, Michael Fassbender patrí v súčasnosti k mála hercom, ktorí sú výborní vo svojej profesii, je to vynikajúci a všestranne talentovaný herec. K týmto dvom, sa pridáva ešte Rachel Weisz, ktorá má z nich najviac skúseností... Všetci traja rozohrávajú fascinujúci herecký koncert, ktorý sa na nich náramne hodí. Prví dvaja stelesnili manželský pár, ktorý sa márne pokúša o dieťa, vždy to stroskotá na tom, že žena porodí mŕtvy plod. Takto sa to stane 2 x, pričom už začínajú mať obavy, že do tretice, nebude všetko dobré, ako sa hovorí. Manžel spravuje maják, sú odlúčení od civilizácie, skrátka, nikoho tu niet, okrem nich. Jedného dňa sa sem priplaví osamotená loďka, na ktorej je už mŕtvy nemecký muž so živým dieťaťom, ktoré si manželia privlastnia za svoje, túto skutočnosť sa snažia pred všetkými ututlať, aby sa to nikto nikdy nedozvedel... Predstavím manželský pár. Volajú sa Tom Sherbourne a Isabel Graysmark, a časová osa zodpovedá, niečo tesne po skončení prvej svetovej vojny. Teraz prejdem k pasažierom. Ten muž sa volal Frank Roennfeldt. Bol to pôvodom Nemec, na ktorého sa po skončení svetového konfliktu usporiadala hotová štvanica, preto vzal decko a ušiel. Matka a žena, sa volá Hannah Roennfeldt. Ona bude mať niekoľko indícii, ako vypátrať Grace, teraz Lucy. Tom a Isabel sa zatiaľ starajú o decko, ktoré nie je ich biologické. Raz táto bublina musí prasknúť, pričom decko si nedokáže zvyknúť na svoju skutočnú mamku. Až slzy sa mi tlačili von, pri niektorých emotívnych záberov, ktorých je tu neúrekom. Je to ten typ filmu, na ktorý si treba prichystať vreckovky. Výborná dráma s fascinujúcimi hercami. (19.12.2016)

Asi shoda okolností, ale stává se to. Před tímto filmem jsem viděl Kore'edovo "Jaký otec, takový syn" ze stejné doby. Tématem tam i zde je "(ne)příslušnost dítěte k rodině". Řešení jsou ale různá, snad proto, že mezi nimi leží půl světa; navíc "měkké" řešení japonské je sympatičtější než "tvrdé" zélandské. Zde je kamenem úrazu válečný veterán Tom Sherbourne, který chce dožít v ústraní, ale ožení se a chce mít pět dětí, usiluje o pravdu, ale většinou lže, a tak právě on je oním Janusem se dvěma tvářemi, ale jen dvěma očima, v každé jen jedno. A tak selže nejen v přítomnosti, ale i v budoucnosti. Není tedy schopen setrvat v pravdivosti ani ve lži, kterou zpočátku zapuzoval, ale posléze s nadšením přijal. (03.05.2020)