Locksmith

Předesílám, že znám původní komiks, a to myslím velmi dobře (co má taky člověk v té práci pořád dělat, že). Tento film je tvořen volnou dějovou linií a je složený z jednotlivých krátkých epizodek, volně navazujících na sebe, z nichž mnohé budou zejména pravidelným čtenářům PHD komiksu velmi povědomé. Obsazení sympatické, je však místy patrné, že nejde o "profesionální" herce a jejich hraní je místy poněkud prkenné. Oproti prvnímu dílu mírný posun nahoru, stále se však jedná spíše o jednorázovou zábavu pro volné pobavení, než o snímek, na který bych měl potřebu podívat se znovu. Osobně mi trochu vadil konec, který do kánonu nesedí a působil na mne dojmem, že byl do děje poněkud násilně naroubován, protože...romantika?

Už Man of Steel byl v nejlepším případě průměrný (a za to může děkovat jen a pouze svému kryptonskému otci a první čtvrthodince o něm, která byla výborná), tento film mne pak utvrdil v tom, že na další filmy z této série do kina již nepůjdu, a co se DC Comics týče, budu se nadále držet seriálů a animované filmové produkce (které, ač mají své mouchy, jsou stále svou kvalitou o několik délek Wayne Tower napřed). Scénář trpí kritickými nedostatky, některé dějové díry jsou dost velké, aby jimi propadl Batmobil, a finále pak nevykazuje pro jistotu děj žádný. Grafické zpracování a kamera jsou pak v akčních scénách nepřehledné a finálová lightshow pak nedává šanci, že by se snad někdo mohl orientovat, kdo právě do koho buší. Nemohu pak obzvláště odpustit tvůrcům zpracování Batmana (přičemž Ben Affleck je jediný herec, který zde hraje dobře a dá se na něj koukat) - jak může hrdina, který je znám tím, že nepoužívá zbraně a nikdy nezabíjí, jen tak létat nad městem a nechávat za sebou linii rozstřílených aut? Jen hrubým odhadem jsem napočítal přibližně 30 mrtvých, které měl na svědomí. A to už vůbec nezmiňuji záhadné "vize budoucnosti", které jsou pro laického diváka zcela nepochopitelné a jsou podle všeho jen velice násilně naroubovaným spoilerem na věci příští (na tomto místě nutno říci, že Marvel to dělá sice taky, ale mnohem obratněji a nenuceněji). Pochválit lze pouze soundtrack - Hans Zimmer nezklamal ani tentokrát, výsledný dojem z filmu ale zachránit nedokázal. Jediná hvězda a nemohu se ubránit myšlenkám na to, že za cenu vstupenky jsem si mohl raději koupit např. rozšíření k deskovce nebo nějakou knihu (obojí by mi poskytlo nesrovnatelně více zábavy).

Když jsem tak předem četl ty komentáře hluboce se zamýšlející nad filosofií, etikou a zákonitostmi světa Terminátorů, získal jsem dojem, že půjde o největší propadák letošního roku, kterému se v archivech bude vyhýbat i prach. Byl jsem však dohodnutý s příbuzným (zdravím, Smajlíku!), že na to zajdeme, tak jsem tedy šel. A jsem rád, že jsem to udělal, protože nehledě na všechny zdejší fundované kritiky se jedná o slušně vydařený akční snímek, který má vše, co je třeba - drsný John Connor, o závod hláškující Arnold, první pohledná Sarah Connorová v historii série, Kyle Reese, který...no ok, ten byl místy trochu otravný - a zajímavě míchá dějem série, aniž by vlastně nějak významně porušoval daná pravidla. Připočtěme k tomu kvalitně zpracované akční scény, které jsou přehledné a dobře se na ně dívá, a větší množství Terminátorů pohybujících se v různých místech v čase, zamíchejme, přisolme pár vizuálními efekty a máme nadprůměrný film, který potěší oko divákovo, umožní mu strávit krátký azyl v klimatizovaném kinosále příjemně, a celkově si právoplatně zaslouží své místo v sérii. P.S. První film zhlédnutý ve 3D (neúmyslně, 2D prostě nehráli), ke kterému jsem dostal brýle, které byly uzpůsobeny pro nás, obrýlené!

Tak tohle byl film pro kočku. Ale pěknou, huňatou, s inteligentním pohledem. Podle závěrečných titulků se jmenovala Masuka. Takovou si taky jednou pořídím. Jenže bohužel, jak praví lidové rčení - jedna kočka film nedělá. Zbytek filmu je v podstatě série statických obrazů zabírajících lidi bezcílně se potácející v rauši (a nepřeháním - téměř všechny postavy se během doby trvání filmu objeví na plátně sjeté, většinou opakovaně) a jednu nesympaticky vypadající upírku bezcílně se potácející na skateboardu. Barvy nejsou, děj někdo asi odnesl spolu s nimi. Chápu, o co režisérce pravděpodobně šlo, a podobenství s Přežijí jen milenci se člověk opravdu nevyhne. Jenže tam, kde Jarmusch nasadil podmanivý a padnoucí hudební doprovod, tam Amirpour vložila náhodný playlist stažený z Youtube. A tam, kde Jarmusch buduje atmosféru pomocí kytary, Amirpour podpoří celkový feeling nákladním vlakem. Výsledkem je tak film, který se do historie ve srovnání s konkurencí výrazněji nezapíše a který určitě nemám potřebu vidět znovu. A s westernem to kromě jediného momentu taky nemá nic společného. Jedna hvězdička za Masuku a upírku na skejtu.

Možná je to mojí vrozenou odolností vůči dlouhé stopáži, nebo snad mojí oblibou vesmíru a cestování v něm (zvlášť za zvuků soundtracku Hanse Zimmera - pokud někdy budu opouštět naši modrou planetu, tenhle soundtrack si k tomu pustím!), ale Interstellar mi nepřišel ani tak nudný, ani tak dlouhý, jak si často lidé stěžují. Několik známých mne od návštěvy kina odrazovalo a já teď chápu proč. Přece jen, snímek, který ve své vpravdě monstrózní stopáži (srovnatelné s páně Jacksonovými představami o tom, jak by vypadaly Star Wars ve světě J.R.R.Tolkiena) neobsahuje žádný výstřel, žádnou honičku v čemkoliv a jedinou menší rvačku, nesplní očekávání mnohých lidí odkojených řadovou hollywoodskou produkcí. Christopher Nolan nám už svým Inception ukázal, že se nebojí odvážně vrhat do nových myšlenek i za cenu vyššího výskytu logických trhlin v ději. A ono mu to zase vyšlo. Výsledný film je dostatečně epický a nese dostatečně silné myšlenky (byť občas lehce schované), takže nám ty menší dějové nesrovnalosti ani nevadí. Postavy se převážně chovají...nechci říkat logicky, spíše bych řekl, že se chovají tak, jak by se dalo od někoho v jejich situaci čekat. Dovedu si představit, že být na místě Matta Damona (velké překvapení, toho jsem ve filmu opravdu nečekal!), zachovám se stejně. Výtka by se spíše dala směrovat na zakončení, přece jen už působí trochu moc hollywoodsky (//Spoiler alert// Jak prohlásil můj doprovod, "měli ho nechat umřít" // Spoiler alert//). Vcelku vzato, šlo o silný zážitek, který nutil k zamyšlení, a určitě o jeden z nejlepších filmů roku 2014 (což myslím teď, na začátku ledna, už můžu prohlásit s naprostou určitostí). Nemohu však doporučit každému - film je určen spíše lidem, kteří mají rádi sci-fi a rádi trochu přemýšlí. Ostatní budoucnosti chtivé publikum nechť si raději pustí (též skvělé) Edge of Tomorrow.

Po ujištění několika více či méně blízkých osob jsem se rozhodl využít příležitosti (tj. delší cesty) a zhlédnout i druhý díl Hobita, který je - dle tvrzeních oněch osob - výrazně lepší než díl první. Bohužel, musím konstatovat, že z mého hlediska lepší není. Děj, který byl už v prvním díle natahován všemi možnými způsoby (od zcela nových postav a dějových odboček až po dlouhé záběry na jdoucí/běžící postavy), je zde natahován stejným způsobem a snad ještě víc. Film mne místy vyloženě nudil a mé oči bloudily k časomíře, abych zjistil, jak dlouho to ještě musím vydržet. Navíc mne vysloveně zklamal hudební doprovod, který mi zde přišel takový nemastný neslaný a neposkytoval tu správnou epicky-dramatickou atmosféru, jaké jsme byli svědky např. u původní Tolkienovy trilogie. Musím ovšem na druhou stranu uznat, že akční scény jsou dobře zvládnuté, a zejména ty, ve kterých nějakým způsobem figurují elfové, jsou vizuálním potěšením. Smaug pak zní správně démonicky, takhle nějak bych si představoval inteligentního nezničitelného dravce, nicméně celý ten čtvrthodinový alchymistický pokus s tavením kovů byl zcela zbytečnou a zjevně o čas hrající scénáristickou vsuvkou, která na děj vlastně neměla vůbec žádný vliv. No ano, viděli jsme Smauga chrlit oheň, no...ukončuji komentář s vědomím, že jsem splnil svou společenskou povinnost a shlédl tento kus moderních kinematografických dějin, nemohu však říct, že by mne to snad nějak nalákalo na díl třetí a poslední. Snad jen, že bych se škodolibě sám se sebou vsadil, kolik trpaslíků půjde pod drn...

A když si pomyslím, že jsem první čtyři minuty byl spokojený, že nám pustili v autobuse tohle místo Princezny ze mlejna...k ději nemá smysl se vyjadřovat, v podstatě se jedná o velice podprůměrný zombie film s hrozným scénářem, naprosto nezajímavými a nelogicky se chovajícími postavami a dost strašnými triky (Vážně? Rok výroby 2010?!?). Měli k tomu pustit Andersona, ten by si s tím určitě poradil líp - aspoň na akční scény by se pak snad dalo koukat. Takhle se všechny odehrávají naprosto nepřehledně a často navíc i v tmavém prostředí, což sledování nepomáhá. Vrcholem je pak poměrně originální trik tvůrců - ve chvíli, kdy je třeba scénu nějak ukončit a scénáristovi došly nápady...vypadne proud. Tma, panika, střih, děj se nám posunul kupředu. Jupíjajej. K tomu přidejme nijak nevysvětlené a neopodstatněné oživení jedné z hlavních postav, když se ukáže, že si drze a neomaleně dovolila zemřít moc brzy a vlastně ji tam ještě na pár minut potřebujeme. Traumatický filmový zážitek, jehož následkem mi dokonce i Hobit (viděný krátce nato) přišel jako relativně stravitelný film (!). Zařazuji do tzv. "koupelnové" kategorie a v případě nezbytnosti dalšího zhlédnutí (např. zase v busu) se asi při úvodních titulcích preventivně vezmu přes hlavu nějakým tvrdým předmětem (nejlépe palcátem).

The Giver je záležitost, která je z filmové šedi vyzdvihována na hladinu lehkého nadprůměru díky vkusnému kombinování elementů jiných (a většinou podstatně lepších) filmů. Po celou dobu trvání mne pronásledoval pocit déja vu, pouze se občas změnilo jméno snímku, které se mi snažilo urputně dostat do myšlenkového popředí. Začátek mi připomněl Divergent, některé (nejen) designové elementy lehce evokovaly Oblivion, celý film byl pak doprovázen "feelingem" Equilibria. Ve vší férovosti nutno uznat, že všechny tyto prvky jsou zpracovány vkusně a "koukatelně", tj. po celou dobu trvání mne film nezačal nudit ani otravovat. Z hereckých výkonů samozřejmě nelze nevyzdvihnout Jeffa Bridgese, u kterého upřímně doufám, že se v žánru sci-fi ještě zdrží, ani rodiče ("rodiče") hlavního hrdiny - Holmes & Skarsgård - nebyli vůbec špatní. Obsazení hlavních postav méně známými personami kvituji s povděkem, nové generaci je taky nutno dát šanci (a nebyla špatně využita). Scénář ve mně už tolik pozitivních pocitů nevzbudil, i přes příjemnou rychlostí plynoucí děj se nepodařilo zakrýt několik do očí bijících podivností. Jak ve světě s tímto systémem mateřství mohl (nechci zbytečně spoilerovat, pokud jste viděli, víte kdo) vědět, že je to jeho dcera? Jak se hlavní hrdina při své epické pouti (která zjevně zahrnovala několik klimatických pásem) dostal tak náhle k zimnímu oblečení - zvlášť když zahájení jeho putování nebylo naplánované? A jak dlouho mu to vůbec trvalo? A nebyl by jeho souputník ke konci poněkud vyhladovělý? Souhrnem asi tolik, že jde o film, který má cenu vidět, pokud nemáte nic lepšího na práci, máte chuť po dlouhé době zajít do kina (můj případ) nebo chcete vzít svou milou/svého milého na film, který neurazí asi nikoho a pravděpodobně bude snesitelný i pro lidi, kteří si pod pojmem "science-fiction" představí čtyřmetrová monstra trhající nebohé lidi vejpůl (a určitě, ale určitě nikoho takového neznám). Pokud jste neviděli některé sci-fi snímky nejen z nedávné doby, např. výše uvedené příklady, užijete si The Giver možná krapet víc, protože nebudete rozptylováni pocitem "to už jsem někde viděl." Já rozptylován byl, takže za 3.

Akční snímek (tak nějak se nemůžu přimět k tomu, nazvat to "sci-fi") s průměrným scénářem, jehož kvalitu zvedá slušně zpracovaná akce - s výjimkou mnohokrát zde skloňované honičky na začátku, která se svým zpracováním pohybuje hluboko pod zbytkem snímku a kterou si tvůrci vážně měli raději odpustit - plynule odsýpající zápletka, která se zbytečně nezdržuje, a pár správných psychopatů, kteří mi v poslední době ve filmech nějak chyběli. A Guy Pearce - zmínil jsem už jméno Guy Pearce? Agent Snow si zaslouží minimálně celou jednu hvězdu jen pro sebe, jeho hlášky by se skoro daly vydat knižně a kdyby se náhodou někdy objevil znovu v kinech, půjdu se na něj určitě podívat (a čím nižší hodnocení to získá v MF Dnes, s o to větším nadšením :) ).

Čekal jsem, že se dožiju mnoha zajímavých, i když trochu nereálných, věcí (pilotované lety na Mars, teleportace, otevření trasy metra D v Praze...), ale že se jednou dočkám korejského remaku staré české komedie s Vlastou Burianem, to by mne ani ve snu nenapadlo. Ano, jakkoli divně to zní, Lelíček tu vystrkuje růžky na každém rohu. Nutno ovšem říci, že se tvůrci zhostili své role důstojně a film funguje, jak má. I Lee Byeong-heon si roli užívá a je fajn ho vidět i v méně akčním pojetí. Celkem dobře jsem se u tohoto snímku bavil, i když některé vtipy mi přišly poněkud nevtipné a spíše trapné. Závěrečná scéna kapitána Do pak působila jako ústupek milovníkům akce, ovšem dívalo se na ni dobře (pokud si teda člověk odmyslel fakt, že s naseknutou páteří by v reálu byla mnohem kratší...) a do děje nebyla ani vsazena nijak násilně. Lelíček to holt není, ale je to na dobré cestě. Jsem zvědav, jestli bude režisér v trendu pokračovat a natočí např. "U pagody stál" nebo "Hwang-hue to zařídí"...