topi

Průměrná Hřebejkovina podle podprůměrné předlohy Viewegha. To je furt dokola. Pár vtipných momentů se sice najde, ale z šedi tuctového příběhu je nevytáhnou. Nejlepší režisérské období (pominu-li Učitelku) má bohužel Hřebejk už za sebou.

Poslední muž a Posední mohykán. Hugo Haas a Jaroslav Marvan. Rok 1934 a 1947. Oba filmy mají stejnou zápletku, jen v jiném podání a konci se trochu odlišují. Oba filmy jsou zaručenou zábavou, v konečném výsledku je přeci jen lepší verze s Marvanem. Tím nechci říct, že Haas je horší, to vůbec, ale hraje svoji postavu jinak a možná až přehnaně afektovaně. Každopádně snímek mám rád už od malička a kdykoliv se na něj rád podívám.

Po docela dlouhé době jsem si film pustil v remasterované verzi a v pořádným dts hd master zvuku a není, co bych mohl vytknout. Fakt paráda! Svou temnotou a hudebním podkladem se řadí ke kultovní Sedmičce, Howard Shore prostě umí. A navíc se na Jodienku strašně krásně kouká.

V tomto případě mě ty polohrané části tolik nevadily, jakož u většiny podobných dokumentů. Každopádně Josef Mánes byl mega osobnost, o čemž svědčí dílo, zde ukázané i méně známější kousky jeho tvorby. Démoni Mánesa byli strašliví a konec života prožil v opravdovém šílenství.

Žádný happy end, ale dusné a smutné drámo. Příběh skupinky lidí, které k sobě pojí jedno dítě. Ukázkové charaktery jednotlivých osob, z nichž bych vypíchnul Martu Vančurovou jako nešťastnou ženu toužící po dítěti a Jiřinu Jiráskovou coby sociální pracovnici z dětského domova. Hodně zvláštně je použitá hudba, která sestává pouze z houslí a ženského zpěvu a různě se v určitých situacích objevuje, pořád jsem si říkal, co je to za známej zpěv a ejhle, v titulcích uvedená Iva Bittová jako autorka celé hudby, skvělé! Vydařený kousek ostravské televize.

Hastman mě velmi mile překvapil ať už krásnými přírodními scenériemi, tak i suverénním výkonem Karla Dobrého a charismatické Simony Zmrzlé (zprvu se mě do role Katynky moc nezdála, ale postupně jsem se do ní totálně zažral). Všichni hrají skvěle, musím však ještě vyzdvihnout Jiřího Lábuse jako sluhu barona de Caus a Jana Kolaříka v roli kněze. Výborná je také hudba a použití různých lidových písní, které vytvářejí nádhernou folklórní atmosféru českého venkova 19. století. Ondřej Havelka má cit pro tento pohádkově pohanský, temný, místy až bizarní styl a i když se poslední čtvrthodina trochu rozpadá, stále se jedná v našich poměrech o výjimečné dílo. Dokonale pak působí širokoúhlá kamera Diviše Marka. A že jsem kolikrát při některých scénách ani nedýchal, zaslouží si ode mě Hastrman nevyšší ocenění. Moc moc líbilo. Těším se na další Havelkův počin Harlekýnovy milióny podle předlohy Bohumila Hrabala.

Kdyby něco podobného vzniklo za normalizace u nás, okamžitě by to skončilo v trezoru. Příběh o mladé režisérce, která točí diplomovou práci o postavě jednoho zedníka z budovatelských padesátých let. Během mravenčí práce a nastudování různých materiálů se dostává k pravdě, která měla být před veřejností skryta. Špičkově natočený film.

No nazdar, tady si někdo hraje na umění. Parta pseudointelektuálů si natočila improvizaci pro sebe. Mám moc rád experimentální filmy nové vlny, ale tohle jde mimo mě. Ani by mě nevadilo, že příběh nemá hlavu ani patu, ale je mučivé sledovat otřesné neherecké výkony a utahaný těžkopádný styl, který je mizerně a nudně natočen. A nezachrání to ani zvířátka bobříci a kozenky, které jsou zastoupeny v docela hojném množství. Předchozí Grilletův Muž, ktorý luže, byl úplně na jiné úrovni. V tomto případě se hulilo a používalo LSD, řekl bych až nezdravě.

"Rasista? Já? Rasisty já nenávidím, stejně tak jako židy a černochy!" Haha, tohle je slušnej nářez a pochybuju, že by tato hláška mohla být ve filmu publikována v dnešní době. Miloš Kopecký jako muž z prvního století hýří neskutečným drajvem a perlí jednu satirickou hlášku za druhou, fakt v plné palbě! "Ty budeš přes den pracovat, já večer vždycky někam zajdu, to bude život!" "Nedělejte si péči, já jsem zdravější než vy, 500 let jsem nebral nemocenskou!" "Víš, co je to být neviditelnej? To se dají dělat věci, dyť to je kapitál!" Je to výborná sranda a ironická ukázka lidské povahy. Mimo to je zde spousta vtipných slovních hříček - "Máte sobecidu. Kde jste se tím ve vesmíru nakazil?" Myslící mluvítko, mluvící myslítko a hafo dalších špeků. Oldřich Lipský jasně nastínil, jak bude jeho další tvorba vypadat a že v něm dřímá závan génia. Elektronickou hudbu a zvuky vytvořil Zdeněk Liška a to prostě nikdy nikdo nenapodobí. Originál jak se patří!

Tahle derniéra Brouka v hlavě je třetí verzí, kterou jsem viděl a pro mě je nejslabší. Ne, že by byla špatná, to rozhodně ne, ale ve srovnání s televizním přenosem Zdeňka Zelenky z roku 2002, také v hlavní dvojroli s Viktorem Preissem je přeci jen míň výrazná, je to možná i alternací dalších postav, které v tomto divadelním představení vystupují. Vzhledem k derniéře někteří herci i improvizovali, což působilo svižně a vtipně. Každopádně Brouk v hlavě s Vlastimilem Brodským z roku 1969 prostě nejde překonat a to nejen kvůli hlavnímu představiteli, ale i veškerému tehdejšímu hereckému osazenstvu.