Paleček

Báječná záležitost. Poslední dobou se u filmů moc nesměju, ale u tohoto jsem se smál. A to že hodně. Krásně cynické a bezohledné. Nikdo zde neprojde žádnou zušlechťovací kůrou, nikdo nám není vyloženě sympatický. A ta babička ... mňam. Takřka avantgardní provokace, poťouchlá radost ze záměrně ukázáné ošklivosti. Jen houšť takových filmů ...

Z filmu se mi neudělalo fyzicky nevolno, jako se mi udělalo z Krokodýlů, ale stejně jsem se hrozně nudil. Jenom sled tu více tu méně vtipných skečů. Něco mezi Kamarády (ten českej seriál), Básníky a Kluky, co to chtěj taky a pořád, přičemž všechny tyto dílka jsou mnohem mnohem lepší než Experti. Když už jsme u toho srovnávání, tak rozdíl mezi humorem Krokodýlů a Expertů je asi jako rozdíl mezi humorem, který produkuje Nova a humorem, který produkuje ČT. Vyberte si.

Fakt klenot. Mám rád ironii tohoto filmu: "Nepřítel mi zachránil život tím, že zavraždil jednoho z mých nejlepších přátel."

I když je to komedie, tak je to tragédie.

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Jen málokdy se mi stane, že humor ve filmu se úplně přesně trefuje do humoru mého. Ale tady je to na 100 %. Krom toho, ten film je neuvěřitelně propracovanej, na podruhé baví víc, na potřetí ještě víc. Známka té nejvyšší kvality. (Dva chlapíci na útěku před zombií přejedou autem "člověka", "člověk" po chvíli vstane - je to zombií. Chlapíci: "Díky Bohu.")

Jeden z nejzajímavějších filmů, co jsem za poslední dobu viděl. Jen tisíckrát škoda toho, že tenhle nápad se záměnou identity byl prošpikován konvenčními odbačkami. Přesto dávám plnej počet, protože jde o originální záležitost.

Hezky vystižený mikrosvět malého českého nádraží. Banalita a povadlé hemžení není nahlíženo z přílišného odstupu, takže to člověku dá upomenout na české filmy Ivana Passera. --- Jestli film na nečem staví, tak je to jazyk. Mluvené slovo je zde ústředním dramatickým prvkem filmu. Není divu - film vznikl podle divadelní hry René Levinského (jeden z členů hradeckého divadelního souboru Nejhodnější medvídci). Je to podobné tomu, když přijdete do nového prostředí a zachycujete útržky vyprávěných událostí. Z čehož máte ze začátku v hlavě guláš a až později si to dáváte do souvislostí. --- Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že to, co je nezaměnitelné na divadle, ve filmu taje v televizní šeď.

Lze-li filmu něco vytknout, tak především to, že je všech filmových postupech konvenční. Např. záběry na zelené svahy a roztomilé domečky člověku mohou evokovat vesničku hobitů z Pána prstenů. Načinčaná pohlednice z Beskyd. Herectví Geislerové a Cserhalmiho je fajn, ale je to s nimi jako s tím vykreslením beskydské krajiny. Uměřené a ne-zneklidňující. Obsazení Duška a Donutila je dalším konvečním tahem - oba divákovi vytrénovanému TV zateplují "cizí" prostředí. Ve filmu je taky několik nadbytečných míst (hlavně na začátku). Neurazí, ale ani nenadchne. Chybí opravdová vášeň a ošklivost.

Jestli je jedním z rysů filmu vtáhnout diváka do děje tak, že se jeho vnímání změní v sen, tak pak je filmová série o Angelice a zvlášť tento díl filmovým snem nejromantičtějším. Nemá cenu zaobírat se historickou věrností toho kterého detailu, je to jenom příběh lásky (až za hrob) zasazený do určitých kulis. A natočen je tak, že před ním Jack a Rose z Titaniku musí blednout závistí. Zkrátka brilantní ukázka filmové rozkoše. Sadismus a masochismus v jednom.

Zábavná úchylárna. Toporní pornoherci versus ironicky nadsazená klišé pornofilmů. Spousta citací. Kdo by řekl, že intertextový dialog pronikne i do porna?