anniehall

Tak bratři Wachowští mě už podruhé dostali. Poprvé to bylo ve dvojce Matrixu u rozhovoru Nea s architektem. Moje nejoblíbenější část celé Matrix trilogie a zároveň jakésí filosofické kompendium. Teď na mě šli ale úplně jinak. Naprosto neočekávaně. Myslím, že neznám moc lidí, kteří by měli takovou averzi na závody všeho druhu a zvláště pak automobilové, jako mám já. Proto jsem se jejich poslednímu filmu vyhýbal jako čert kříži. Až oslavné recenze v jinak velmi kritickém Cinepuru mě přesvědčili, abych jej vzal na milost. Vzalo mi to dech. Seděl jsem v sedačce jako přikovaný. Děj svištěl jako Speed Racerovo auto na pozadí pseudoanimované mizanscény hned v několika rovinách. Nenechal vydechnout, útočil skoro na všechny smysly. Připomínky, že už od začátku víme, jak film skončí, a jakpak že to je se Speedovým bratrem se ve shluku barev, rychlosti a adrenalinu stávaly měně podstatnými. Podstatnou byla filmařská práce a forma, která je dovedena téměř k dokonalosti. Nevadil mě ani rodinný charakter filmu. Bratři si jej vetkli do zadání, které tímto do puntíku splnili. Bavil mě i rozjívený prepubescent a jeho opice. Ale co bych se fakt nenadál, že na závěr filmu budu málem dojetím zamačkávat slzu. To teda fakt ne. Tak díky moc...

4,5* Krásný, jemný a pomalý film Gianni Amelia v neo-realistické tradici, který je postavený na skvělých a především velmi uvěřitelných hereckých výkonech všech hlavních tří postav. Antonio má jistě morální právo soucítit s dětmi a snažit se jim vynahradit jejich ztracené dětství. Znepokojivou otázkou však je, jak na to bude nahlížet okolní společnost sešněrovaná předpisy, které sice korigují a určují chod společnosti, ale v jistých případech, aby v nich člověk lidskost pohledal. A tak sledujeme Antoniovo bezelstné, ale navýsost humánní jednání a trneme, co se stane a kdy ho uchopí ruka zákona, aby ztrestala jeho člověčenství a on se tak stal jen dalším sterilním úředníkem ve službách státní moci. Smutný, pravdivý a hluboký film.

4,5* Bravo! Políček pro ty, co už několik let neúnavně tvrdí, jak Woodymu dochází inspirace, jak sám sebe vykrádá a jak točí pořád dokola jeden a tentýž film. Tak kterýže to film přetočil Woody tentokrát? Ukažte mi na něj! Žádný! Jeho nový film je velmi svěží, pro Woodyho netypický a přikláním se ke Kleopatře, že je lehounce Almodóvarovský. Woody a Pedro je rozkošná a dráždivá kombinace, která působí nejen na naši druhou signální soustavu, ale i na naše hormony. Navíc měl tvůrce zase jednou štěstí na charismatické hlavní představitele a kombinace Bardem a Cruz je vášnivá, jako argentinské tango. Mám radost, že jsem viděl další krásný film, mám radost za ten překvapivý a ze života odpozorovaný konec, mám radost, že to Woody zase dokázal. Díky!

Podle mě asi nejlepší film bratří Marxů, ve kterém je krom spousty nádherných gagů a přehršle slovních hříček často dovedených ad absurdum také pár velmi dobrých písní, které kupodivu nijak nezdržují děj a naopak jej příjemně dobarvují. (Kdo viděl některé další filmy s bratry Marxovými, ví, že hudební čísla byly dost často jen výplňovým materiálem.) Třeba taková Everyone says, I love you je neodolatelně rošťácká a Whatever it is, I´m against it! by se mohla stát hymnou anarchistů. Adekvátní stoptáž filmu zaručuje, že se divák baví po celou dobu a nakonec i ten obecně nudný fotbal je tady zábavou.

Už druhý film od bratří Dardennových, který mnou zacloumal. Asi jsem prazvláštní pavouk, když to všechno, co zdejším uživatelům v hodnocení vadí - já spatřuji jako pozitiva filmu. Absence hudby, která jen podtrhuje sugestivní atmosféru filmu, už k Dardennovým jaksi patří. Realismus až na kost, psychologická drobnokresba, navenek skryté emoce a zvláštně zneklidňující snímání kamery je souznění s tématem filmu a všechny tyto složky mu plně slouží - přesně tak, jak jsou použity. Nemluvě o skvělých výkonech obou hlavních protagonistů, najmě pána Gourmeta, kterého jsem ve Slibu bral jako slizkého bezpáteřňáka. Herecký výkon, který je opravdu hodný ocenění. Ačkoliv je film zneklidňující, skličující a má chvílemi až nepříjemně dusivou atmosféru a je natočen tak, že ani v nejmenším nevydírá a nesnaží se tlačit na diváka, aby pustil nějakou tu slzu, přesto je hned v několika momentech dojemný. To už je podruhé, co jste mě dostali, pánové! Film o vině a trestu a především o odpuštění. Odpuštění - jako jedinné možnosti zapomenout a jít dál.

Tenhle film je jeden veliký kýč. Celé je to natočené podle klasické hollywoodské šablony, děj je poměrně dobře odhadnutelný už od samého začátku a invence filmařů se vytratila kamsi do neznáma. Tak proč dvě hvězdičky? Je to jednoduché, mám rád gospel. Ne že by snad byl film napěchovaný ortodoxním gospelem, spíš jeho soudobou a jaksi trochu prefabrikovanou mutací, ale občas se tu daly slyšet poměrně hezké kousky. Tak za to ty dvě hvězdičky, jinak bych ještě jednu musel odpárat. A ukazuje se, že Beyoncé Knowles by mohla být se silným repertoárem za zády velmi dobrou zpěvačkou, o čemž svědčí nejen některá sóla v čele The Fighting Temptations.

První velká herecká příležitost Jérémie Reniera ve filmu bratří Dardennových. A hned napoprvé ji využil měrou vrchovatou. Skvělé, syrové a realisticky natočené drama, které se zabývá morálkou, svědomím a špetkou té humanity, která je snad v každém z nás. Alespoň doufám...

2,5* Hlavně za vynikající dialog v poslední třetině filmu a Burianův herecký výkon, který i z téhle slepovánky udělal alespoň trochu koukatelný film.

Protože tenhle kus je úplně nejblíž absurdnímu dramatu, kteréžto opravdu miluju. Pánové, skvělé!

Hodnoceno optikou záznamu divadelní inscenace. Měřítka , která by se vztahovala na film, jakožto svébytnou kategorii, by v tomto případě byla mimo mísu. Dobrá zábava, ale pánové Smoljak a Svěrák mají ještě pár rozhodně lepších kousků: třeba Lucernu, Maryšu a jiné :-)