Gimp

Obžerství smyslů a hyperutrpení duše. Občas i kdybyste se snažili k posrání moc, je to akorát k tomu hovnu.

Už dlouho mě nic tak nerozsekalo jako právě Luke. Mustr připomíná Přelet - jedinec se bouří v uzavřeném prostoru proti normám (subsystému), strhává s sebou další členy skupiny a tím se stává nebezpečným. Za což dostává pochopitelně před držku. On se ale zvedá a nepovoluje - rvačka, ač beze smyslu nám naznačuje s kým máme tu čest, to když Luke, jakkoliv bojující proti o hodně silnějšímu soupeři říká: Budeš mě muset zabít, Dragu... Rozdíl oproti Přeletu vidím v tom, že zde systém nemá konkrétní reprezantaci démonického zla, kterou je ve Formanově pecce vrchní sestra. Nevrlý dědeček jako kapitán, ani střelec, jehož brýle odráží realitu, aniž by ji chtěly měnit. Jsou jen apatickým, anonymním činitelem, soukolí stroje, který nelze zastavit, protože je jen otázkou času kdy vás semele. Úsměv na rtech frajerům zůstává.

Pochopil jsem 23% (to je prvočíslo, což by samo o sobě mělo vnímavějšímu čtenáři mého komentáři něco naznačit...) - prakticky vše až do tý scény s čištěním velbloudích zubů. Na tomhle filmu oceňuji hlavně důmyslnou práci s kabalistickými metaforami a rerbergorvsky zahleděnou kameru, bravurně si pohrávající s hloubkou neostrosti.

Až na krev? Pche, mnohem hlouběji dokáže se až zavrtat žena.

Ano, jako umělecký snímek to oceňuji, byť jako "normální" film mě to zklamalo. Proto také změna hodnocení poté, co ve mně film uležel a já už nejsem na něj tak naštvaný za to, jak mě nudil. Ona ta nuda totiž přišla právě v moment, když ze scény zmizeli oni dva hošani v bílém. Je to chytře vystavěno tak, aby po smrti Džoržíka už divák neměl komu fandit, totiž snad krom oněch dvou magorů. Rodiče mne zklamali - nedokázali ochránit své dítě, vzepřít se byť jedinému přání trýznitelů. Jejich bezmoc a ubohost se mi hnusí, protože zrcadlí moje vlastní (možné) chování - chování, které je normální, jediné rozumné, ale také bez špetky hrdinství a inovace. Bez podmínek příjmají svůj úděl a jejich pasivita je pro mě tím, co znervózňuje nejvíc. Chci, aby už mě s tím neotravovali a rychle zdechli, zatímco nedotknutelné zlo ať si dál klidně řádí, nakonec je to jen ve filmu. Tohle není Divoká řeka ani jiný dobrodružný příběh, kdy se obyčejný člověk dokáže vzepřít svému osudu a porazit silnější reprezentaci zla. Prostě jen čumíme na to jak obyčejní lidé dostávají psychicky i fyzicky přes hubu a když už se zdá, že by z toho mohli vyváznout živí přeju si, aby aspoň za svou obyčejnost zdechli rukou těch stvůr. Když nemůžete žít jako hrdinové, tak chcípněte jako zbabělci.

Oslava debility.

Kout je asi nejnezajímavějším uživatelem csfd

Pátá hvězdička za vyvalený kozy Marie Schneider

Ten sociologický výzkum probíhající krz náhodné odposlechy v domácnostech - geniální řešení největšího problému dnešní "tazatelské" sociologie, nonresponse...

Na tenhle film jsem krátký, jdu si to udělat do kopretin.