Clowie

Zamilovala jsem si ho v dětství (Jak ukrást Venuši), byl tak pohledný v tom socialistickém marasmu a pak jsem ho hledala v dalších filmech. Někdy nacházela a někdy nenacházela. Hezounek a také dobrý herec. Nejvíc se mi líbil ve filmu Křídla slávy.

Nádherný, opuletní velkofilm. Se skvělými hrdiny. Jenže pro mě ten film pohasl, když se z něj vytratil Rex Harrison v roli Cézara. Pak mě už nezajímalo, co udělají Taylor a Burton.

Ne, že by byla ta hudba předtím špatná, ale po dvaceti minutách vyšuměla a hledala jsem, kdy tam konečně přijde Pavarotti. A když konečně přišel, tak to taky nebyla taková bomba, jak jsem si představovala. Možná jsem zmlsaná.

Nemohu najít tento pořad, i když jsem se snažila. Ale pro ty, kdo tohoto pěvce neznáte, dovoluji si napsat, že je to obrovský pěvec, v tomto století po Pavarottim ten nejlepší. In memoriam.

Je to už dost vyčpělé, psát dnes recenzi na Terminátora, ale popadlo mě to, a tak píšu. Z pohledu těch desítek let zpátky to bylo jako zjevení. Kamarádka mě pozvala na video. Obě jsme milovaly sci-fi knížky a filmy a vyhledávaly jsme je (třeba Blízká setkání třetího druhu apod.). Ona milovala Schwarzeneggera, já ne, ale přesto jsem si odnesla romantickou linku, která mě pronásleduje dodnes. Kromě skvělého scénáře a neméně skvělého provedení, mě dodnes bere představitel ochránce hlavní hrdinky v podání Michaela Biehna. Nemůžu si pomoci, hledám ho i v jiných rolích (a nenacházím ho tam). Ale to je jedno. Četla jsem a viděla jsem další díly. Nebyly špatné, ale kvalit prvního dílu nedosahovaly. Totiž první díl je stejné kvality jako třeba Shakespearovo drama Romeo a Julie. Řekněte, nemám pravdu?

Delon je neodolatelný. A to je asi tak všechno.

Normálně se nedívám na animované filmy (od té doby, co jsem viděla Lady a Tramp a Sněhurku a sedm trpaslíků na Luční boudě blahé pověsti). Měla jsem tehdy deset, dvanáct let, a užila jsem si to - ale ještě mnohem víc Šakala. Je to trochu prvoplánovité, ale proč ne, když je to pro děti. Taky jsem byla dítě - viz výše.

Je to to slovo na s...

Už je to takových čtyřicet let a pořád to mám před očima - to, jak Abrhám a Racek rozjařeně skákají na pohovce a já se štěstím směji.

Už trochu omšelý, ten náš ostravský bard... ale kdo z nás nestárne? Ježiš, pustila jsem si tento záznam a úplně slintám. Myslela jsem si, že neznám slova písniček, ale zjišťuji, že si je s Dobešem opakuji. Všechny ty jeho pecky. Jak je možné, že od té doby uplynulo tolik let? Ale co je pro mě ta nej nej písnička, ta, která mě před víc jak třiceti lety oslovila - ta je Něco o lásce. Ta je o mě.