Litsarch

Čekal jsem příjemný dokument z prostředí thrash metalu a dostala se mi nudná slátanina. A já blb se s ní ještě otravuji na CSFD.

Parádní animace člověku jasně ukáží, jak a co se udělalo a dělá, a jak to a to funguje. Bez nich by si hodně musel někdy domýšlet. Celkově skvěle zpracované dokumenty. Každý díl diváka fascinuje úplně něčím jiným. Jeden z prvních dokumentů, který mne nadchnul tak, že bych do těch měst ihned klidně jel a věci v dokumentu chtěl vidět na vlastní oči.

Úvodní titulky svou kvalitou dokáží diváka vcelku dosti vyděsit až se bojí, co dále přijde. Naštěstí nic horšího nepřijde. Bohužel ani nic extra lepšího, i když se na to kouká vcelku příjemně. Vcelku příjemná pointa filmu, která ale je asi to jediné, co film rozlišuje od ostatních vyvražďovaček. Lepších vyvražďovaček. Nemohu říci že by to bylo zahráno úplně špatně, ale do paměti se to nezaryje, neoslní. I když sice netuším odkud ten šíp vyletěl a další X věcí, ale po skončení jsem nijak extra uražen nebyl. Ale naopak se nejedná o nic, co bych si pustil podruhé, či to dokonce doporučil. Další camp slasher trochu horší kvality. Nic více, nic méně...

Konečně někdo řádně zfilmoval biblickou pohádku o tom, jak Bůh dal lidem svobodnou vůli a pak je všechny zabil, jelikož se nechovali tak, jak chtěl. A ta pohádka je natočena velkolepě, krásně, s tisíce animovanými zvířátky, krásnými záběry, hezkou hudbou a velkými kamennými ochránci, posli, které jsem si oblíbil. A hlavně s Emmou Watson! A je to celé blockbuster a já to Aronofskymu sežral i s navijákem! Nic jsem od toho nečekal, na začátku filmu jsem vypnul a jen se bavil a kochal. Na krásné záběry vzkříšení se kterým sice nesouhlasím, ale podívaná to byla krásná. Na vznik lesa z jediného semínka. Na tisíce zvířátek, byť animovaných, které poslušně, cítícíc pohromu, jdou do archy. Na Noema, který až fanaticky se řídí Boží cestou, vůlí, kterou podle mne v určitém stadiu jen blbě pochopil a proto se choval pak jak kterén, ale co. Na Metuzaléma, skvěle zahraného Hopkinsem, který našel svoji borůvku a všichni jsme v sále byli s ním rádi a cítili její chuť. Na obrovitost archy, do které pořád nechápu, jak se mohla zvířata vejít. Do potopu, která mě, jakožto hydrofobika, děsila, a to byla v "bezpečí" na filmovém plátně. Na Emmu Watson smějící se, radující se, bojící se, běžící a nakonec i kříčící. Hodně, hodně moc kříčící. A tak celkově na všechno, že jsem vůbec neřešil nějaké chyby, chybičky a i když mám srandu ze všech náboženství, tak jsem si film užil jak malé dítě, na jeho konci jsem nadšeně zaplácal pacičkama, dal tomu zde na CSFD 5*, zarezervoval pro mě a pro přítelkyni lístky na víkend a vůbec toho nelituji! :)

"Je to ironické. Ženy pijí mužům krev každý den. A jednou za měsíc. Z nich vyteče." Nahota. Sex. Erotika. Agrese. Násilí. Brutalita. Mučení. Sadismus. Vraždy. Moře krve. Křik. Pláč. Beznaděj. Nekrofilie. Kanibalismus. A další. To vše snímek dokáže nabídnout ve velké až extrémní míře. To vše pod taktovkou namakaného nácka, který na první pohled může do role nesedět, ale s postupem filmu sedí více a více. Film bez většího děje. Film, který je víceméně jen sled násilností a vražd. Nabourávají to jen flashbagy a příběhová linie s malou sestrou náckovi přítelkyně. A také, mnou nepochopené, záběry z 9/11. Maniak se nezdráhá ničeho. Pojídat oběti za pomoci speciálních špičatých zubů, mučit oběti nejvybrannějšími postupy, taktéž je zabít třeba motorovkou (i když břitva je břitva), užívat si orálu s uřízlou hlavou a nebo v klidu zabít dítě na veřejných záchodních. Co mu ale dělá problém je ta malá sestřička, co naprosto nepochopitelně, místo z baráku ven, běží do jeho sklepa a je skoro úplně v klidu při pohledu na všechny mrtvoly a krev. Také naprosto nepochopitelně si od ní "náš namakačenko" skoro nechá rozbít hubu, i když by jí zvednul na jednom prstu. Konec je kapitola sama o sobě. Po stránce brutality, sadismu, potokách krve apod. bych dal klidně plný počet, jelikož v tomto ohledu se bylo na co dívat. Jediná vada na kráse je, že často kamera má rychlý střih a nebo uhne. To se prostě nedělá!! Plný počet ale nedám, protože i když jsou způsoby mučení a vražd rozmanité, tak je to pořád na jedno brdo a v půlce filmu je to už celkem nuda a nenapraví to ani více krve v půlce druhé. Takový snuff-nesnuff snímek. Násilný, brutální, plný krve, ale s ubíhající stopáží nudnější a nudnější. "Vstoupit do pekla je lehké. Vylézt ven je horší."

Přiznám se, že jsem film chápal, na pár menších vyjímek, až do cca 40. minuty. Pak už to chtělo trochu více soustředění a dávání si souvislostí dohromady. Celou dobu mne také doprovázela otázka "kolik sakra má ten byt pokojů?". Až někdy psychedelicky natočené, s temnější atmosférou a v čele s Johnem, který nechápe situaci stejně jako divák. Bohužel, znalejšímu divákovi již podle indícií začne docházet, jak to celé asi nakonec bude a má pravdu. Sice je tam vcelku dost zajímavých, dobrých a až matoucích, momentů, ale stejně to ústí v předpokládaný konec. Nutno ale dodat, že dobře zpracovaný. Nicméně, když člověk tohle přehlédne, tak se jedná o dobře natočený a až experimentálně natočený psychothriller, který stojí za shlédnutí.

Noomi Rapace je prostě skvělá! Opravdu perfektně zahraná a procítěná role, která prostupuje celý filmem a je vlastně jeho hlavním tahounem. Budete s ní soucítit, dýchat s ní, prožívat každou vteřinu a i jí fandit, aby ochránila Anderse od tyranského otce. Necháte se také vcucnout až trýznivou atmosférou, až to psycho prostoupí obrazovkou k vám domů a zaplní ho celý až po strop. Ano, to vše vám Babycall nabídne dosyta. Problém ale nastává, když samotný děj začnete po půlce filmu nechápat více a více. Tedy. Osobně nemohu říci, že bych ho nepochopil, ale lhal bych kdybych trvdil, že jsem z něj nějak chytrý. Film má po jeho konci dost nevysvětlených otazníků, které třeba ani otazníky nejsou a mají jasné návaznosti a utvářejí logický celek, ale jsou podávány divákovi takovým stylem, že je snad jen málokdo může pochopit. Viděla Lisbeth minulost, to co sama udělala/udělal někdo jiný a nebo jí prostě hrabalo a nic z toho se nestalo? Ale potom, jaktože její kamarád našel podle plánku to, co tam mělo být a ona viděla v lese to, co viděla? A kdo ten plánek, výkres syna, dokreslil? A kdo ho vůbec nakreslil? Duch? Syn někdy dávno? Nebo ona sama a nepamatuje si na to? Co a koho to vlastně slyšela v té dětské vysílačce? A proč to vůbec sakra jmenuje Babycall? A další a další otázky. Krucinál, pokud tento komentář bude číst někdo, kdo ten film chápe a na otázky ví odpověď, tak ať mi dá, prosím, vědět. Babycall je ale fajn psychotriller, u kterého se určitě nudit divák nebude, jelikož bude právě zaměstnán otázkami, bude cítit tu atmosféru a hlavně se kochat bravurně zahranou rolí Lisbeth Salander v podání Noomi Rapace. Celkově ale nemohu dát Babycall více než 6/10, co jsou 3*. Ale bavil jsem se, to ano.

Po úvodních scénách, kdy jsem tři minuty koukal jak Tom jede autem, jsem si říkal, na jakou kravinu to zase koukám. Za pár minut mne ale začala situace zajímat a za dalších deset, dvacet minut ještě více. Dlouhé záběry, netradiční postupy a naprosto skvělá hudba po celý film, udělaly s temnou a až nepřátelskou atmosférou své. Je ale škoda, že celý film je dějově skoro o ničem. O skvěle vypadajících, děsivých zabijácích se nic, ale vůbec nic nedozvíme. Natož o motivu jejich počínání apod. Nejzajímavější dějová linka je tedy do poloviny filmu, kdy divák s až zatajeným dechem sleduje, jak si dvojice poradí. Druhá půlka je ale již stará škola, kde i mému kocourovi bylo jasné, že, a jak, se to posere. Vyjímkou je pár scén, které začlenil Keating až experimentálně a fungují. Zajímavě, netradičně, ale do skládačky pasují. Ještě když se veme potaz nepříjemná hudba některé až psychedelické střihy. Celkově ale kdyby Tom zachoval chladnou hlavu a policajtům případně řekl, že věc ztratil v tom baru a tamten jí asi našel, tak je v klidu. Ale to by zas byl film o polovinu kratší. Ritual je jistě velice zajímavým debutem, jehož režiséra Keatinga bude dobré sledovat, nabízí mnoho super atmosféry, parádní hudby, zajímavých postupů a děsuplných záporáků. Nicméně habruje na nedokonalém ději, jelikož když se nad tím tak člověk zamyslí, tak se tam neděje vlastně skoro nic. A idylické záběry z pláže to nezachrání. Na druhou stranu, zabalit to víceméně nic do takové temné a nepříjemné atmosféry, že divák to nic vlastně ani nevnímá a dojde mu to, možná, až po filmu, je vlastně také známka talentu.

Pokud jste film neviděli, můj komentář kvůli spoilerům nečtěte a nebo mi pak za ně nenadávejte. -- Zatímco jednička ukazuje situaci prosté party debílků, co přepadnou a znásilní slečnu, která je na venkově kvůli relaxu a klidu na práci, slečna se z toho dostane, nasere se a dá jim to pěkně zpětně sežrat, tak dvojka poukazuje na situaci obchodu s bílým masem, i když ne úplně tak doslova. Obě situace se mohou stát prakticky každému a díky tomu nemá divák větší problém se vžít do situace hlavní aktérky. I Spit on Your Grave 2 ale oproti předchozímu dílu dosti přitvrzuje co se brutality týká. Budu asi za cynika, ale první půlka se mnou vlastně vůbec nehnula a mohli jí mučit a znásilňovat jak chtěli. Přišlo mi to totiž hrozně přímočaré, kde jediným zajímavým nápadem byl elektrický obušek. Jediná scéna v první půlce, která se mi opravdu líbila, byla, když Katie prosila lidi o pomoc a všichni jí ignorovali. To byl naprosto skvělý obraz dnešní společnosti, kde valná většina hledí jen sama na sebe a ostatní jim jsou lhostejní. A asi nejcharismatičtější byla Ana. Aspoň na mne z ní charisma přímo sršelo. Sice ne pozitivní, ale sršelo. Detail, že v zavřené bedně, která je pod zemí, je, byť malé, světlo a může nasvítit hereččinu tvář, neřeším. Realizaci převozu z USA do Bulharska raději také ne. Osobně se mi druhá polovina, beru od Katiinina "vysvobození", líbila daleko více. Katie obrátila o 180° a osobně mne její postava poté nadchla. Zde totiž přichází okamžik, kde sice divák ví, že se bude mstít, ale neví jak, a to mne dokáže zvednout ze sedačky. Nemohu sice říci, že by druhá polovina byla nějaká geniální, ale nadprůměrná byla pro mne dost a díky ní mohu 4* s klidem dát. Scény Katie s farářem byly vynikající a energie z nich sálala více, než ze všech brutalit ve filmu. Lhostejnost a naprostá flegmatičnost Katie, která se v sekundě dokázala proměnit v zuřivost a agresi dravé šelmy, byla až ohromující. Netřeba se nějak více zmiňovat o stylech pomsty, které si Katie pro své trýznitele přichystala. Byly dobré, někdy až zamrazilo, ale hlavní pro mne byla Katie a její chování, za jehož zahrání si Jemma Dallender ode mne zaslouží potlesk. Nutno dodat, že postava detektiva mě víceméně štvala, ale na jeho zachování se ke Katie jsem koukal až s respektem k němu. Osobně bych první polovinu klidně zkrátil a dal větší prostor postavě Katie v druhé půlce. Myslím, že by to I Spit on Your Grave 2 pomohlo v tom, že by na něj nebylo nahlíženo jen jako na další "rape and revenge" film, který je sice povedený a dobře zvládnutý, ale dalo by mu to větší hloubku, atmosféru. Takto to na divákovi totiž podle mne skoro nic nezanechá a na film za chvilku zapomene, což je škoda a vím, že já si na něj asi nevzpomenu za čas také. Na ztracený čas si ale nemohu stěžovat, jelikož mne film bavil a za druhou polovinu trochu horší 4* dát mohu.

"Potíže pane?" - "Ve světě kde mrtví ožívají, ztrácí slovo "potíže" svůj pravý význam." Postapokalyptická, temná zombie párty! Romero dokazuje, že je v zombie žánru jednička a z Land of the Dead toho dokázal dostat dosti. Divák je vržen rovnou do děje, což mi velice sympatizuje, musí se rychle zorientovat a pak již mu nic nebrání ve vychutnání si filmu a celkově zombie párty, které si zde užije opravdu dosyta! Masky zombie někdy sice jsou malinko přehnané, ale opravdu jen trochu. Jinak jsou parádní, mrtvolně děsivé a šouravý pohyb zombie, a počet, to ještě umocňuje. Sice jich zde nejsou miliony jako ve World War Z, ale to vůbec nevadí, jelikož film pracuje aktivně se shruba stovkou zombie, v čele se zombie černochem, který projevuje známky myšlení a podporuje k němu i ostatní, což je silná stránka filmu a špatná zpráva pro zbylé živé lidi. Ostatní zombie jsou do počtu a jen pro porážku a té si divák užije dosyta, stejně jako ataku zombie, drsného prostředí a krvavých scén. Nutno podotknout, že nepůsobí nijak lacině či až trapně, což jen pocit z filmu umocňuje. Co mě ale trochu zklamalo, tak to je děj filmu. A neberu linku bránění města před zombie a boj s nimi, s tím člověk již počítá, ale ta výprava za znovu získání bojového kamionu apod. byla prostě nudná a nezáživná. Také herecké obsazení mne nijak extra nezaujalo a bral jsem ho jako takovou nutnost filmu. I tak ale jsem se díky mnoha podařeným momentům bavil, děkuji Romerovi za parádní a temnou zombie párty u které jsem byl rád za její vážnost a ne tak odlehčenou zombiárnu jakou je třeba Dawn of the Dead (2004) (i když je ten film o třídu lepší) a rád se k této žánrové lahůdce budu vracet. A to třeba pro scénu zombie v řece, která byla parádní a hned jsem si vzpomněl na snímek Carnival of Souls (1962).