Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Animovaný
  • Dokumentární

Poslední recenze (921)

plakát

Akai daija (1964) 

Tato poněkud nezábavná komedie z burziánského prostředí (a současně z polosvěta) s hrdinou spíše přihlouplým než prostým mě příliš nenadchla a ani trochu rozesmála. Přes veškerou protagonistovu rozvernost a bujarost působí chladně a vypočteně - a právě tak i prostředí postrádá oživující a přitahující atmosféru.

plakát

Bratranci (1959) 

Les cousins předznamenávají pozdější Chabrolovy Les godelureaux svou anarchickou rozpustilostí, která v obou filmech primárně tryská z postav, které ztvárnil Jean-Claude Brialy. Různost těchto podobných antihrdinů, dravých, divokých, egomanických, neetických - a pustých přitom také oba filmy odlišuje: starší z nich je lidštější. V komornějších záběrech se tvář mladého požitkáře zasmušuje nejen nad bezprostředním zneklidňujícím podnětem v otázce, jak jej řešit, ale i nad životem samým, a všechny tyto nápovědi se zkoncentrují do závěrečné trpké pointy. Přes velkorysou délku však tomuto snímku chybí hlubší psychologické propracování vedlejších postav - bohaté (místy až revuální) dění tak působí mechanicky, zákonitě, nemotivovaně, což vyvolává otázku, zda-li mu režisér nevěnoval až moc prostoru - zda snad i jej ona vizuální přitažlivost uvolněné Paříže konce padesátých let nezasáhla natolik, že ztratil s distancí i míru. Tváří v tvář bytostí propadajících do cizoty a nicoty ale nemůže být sladká krása Pařížanek omluvou. Dodávám, že v rámci Chabrolovy filmařské „mythologie“ tento film (herecky) parafrázuje jeho debut: dokonale převrací původní poměr Brialy - Blain. Ve scénách, v nichž se utvrzoval a problematizoval poměr obou bratranců jsem se neubránil, abych za nimi neviděl jejich „starší“ stíny. Jsem bezmála přesvědčen, že s tímto efektem Chabrol pracoval, a rozhodně to filmu přidalo.

plakát

Dekalog - Dekalog III (1990) (epizoda) 

Z režisérova zpracování třetího z Desatera přikázání jsem byl podobně zklamán jako z jeho ztvárnění toho předešlého. Kieślowski sice podává silný milostný příběh, do něhož (především díky eliptickému vyprávění, plnému náznaků a zvětralin, jimiž lze pohlížet simultánně na různé, zdánlivě nespojité skutečnosti) divák postupně sákne, špiní se bezvýchodnou prázdnotou (sebou samými přesycených) hrdinů a - především s ohledem k leitmotivu bloudící bytosti hledající domov a zasmušilosti všech vedlejších postav - se táže po obecných příčinách takových krizí. Na druhou stranu však právě toto přikázání poskytuje mnohé hluboké podněty, které režisér nijak nezohlednil. S ohledem na to, že se i katecheze tohoto přikázání zpravidla (jak se na základě vlastní zkušenosti domnívám) vyčerpávají požadavkem účasti na mši a víceméně banálními pokyny, lze však těžko režisérovi vytýkat, že na přelomu osmdesátých a devadesátých let nevyplul na hlubinu. - Jde především o to, že právě v tento den by se měl člověk odvrátit od všeho navyklého a usilovat o bezprostřední a ryzí poznání Božího díla, tj. Stvoření, které je mu dáno obývat, chránit a spoluutvářet. Požadavek nepracování tedy zdaleka neadresuje ono farizejské nekonání, ale především - stereotypní a zkázonosný - praktický přístup ke světu, který znehodnocuje vše „nepotřebné“, „nesrozumitelné“ a varuje se všeho neznámého jako potenciálně „nebezpečného“. Zatímco nás praktická existence vede k zjednodušování a zobecňování a utvrzujeme se při ní v osvojených slovech a pohledech, sváteční den nám poskytuje svobodu pohlédnout na svět beze všech předsudků, zato s plnou otevřeností a láskou - a uznat jeho posvátnost. Jeden takový zamilovaný pohled nebo zaposlouchání se pak může změnit celý život. Tolik jen stručně k možnostem a podnětům, které Kieślowského film nezohledňuje. - Vyprávění samo ovšem - podobně jako ta předešlá epizoda - nereflektuje pouze titulní přikázání, ale spojuje prohřešky vůči přikázáním různým. Vedle toho, že tak naznačuje, že jsou „hříchy“ mezi sebou provázány, odhaluje „hřích“ spíše jako stav než jako určitý zlo-čin, který je spíše projevem nejednoty s Bohem než její příčinou. Skutečný původ odtržení člověka od Boha film nachází v jeho přesycení sebou samým, před nímž varovali mnozí teologové již na přelomu devatenáctého a dvacátého století: prázdnota lidských životů je jen zdánlivá. Uvnitř se nenachází žádné volné místo - ani pro druhé, ani pro Boha. Vše uchvacuje neuspokojené já, toužící stále více své pobývání ve Stvoření akcelerovat - a nepřímo tak zkrátit. - V neposlední řadě musím připomenout, jak zdařile Kieślowski neutralizuje díky svému civilnímu podání alegoričnost příběhu a ostrost symbolů - ty promlouvají přirozeně a nenápadně, což současně umožňuje, aby se zachycený svět vyjevil v celé své tíživosti - a zatížil jí i diváka, tj. přiměl ho k vlastní sebereflexi.

Poslední hodnocení (3 925)

Cesta bez návratu (1950)

09.05.2021

Městečko Twin Peaks - On the Wings of Love (1991) (epizoda) (S02E18)

08.05.2021

Moudrá sova (1988) (TV film)

08.05.2021

Akai daija (1964)

08.05.2021

Tükörképek (1964)

08.05.2021

Átváltozások (1964)

08.05.2021

Městečko Twin Peaks - Wounds and Scars (1991) (epizoda) (S02E17)

08.05.2021

Bratranci (1959)

05.05.2021

Městečko Twin Peaks - The Condemned Woman (1991) (epizoda) (S02E16)

05.05.2021

Reklama

Poslední deníček (2 820)

Reklama

Reklama