Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Animovaný
  • Dokumentární

Poslední recenze (979)

plakát

Bubeník Červeného kríža (1977) 

Jakubiskova vyhraněná imaginace buduje labyrint pro duše předurčené k věčnému cizinectví. V tom bludišti ale hraje taková nadějeplná hudba, že se stačí jen nadechnout, aby i ten nejosamělejší poznal, že v něm ještě hoří plamen víry. - Kéž by to tak bylo vždycky i v životě. PS: "Čosi sa deje s dňami, / čosi sa deje s nami - / Na každom kroku stretávam teba a seba, / Ako sa vraciame domov z Mesiaca." (Ivan Štrpka)

plakát

Bubny (1964) 

Entrée před úvodní povídkou předznamenává, že půjde o spíše o studii atmosféry než o příběhy postav či lépe řečeno manekýn, na které kdosi naaranžoval role. A vskutku je takovou hned první povídka. Milota registruje Prahu poloviny šedesátých let v decentní, neokázalé symbióze s jazzovými vyhrávkami, jimž se překvapivě nedostává ani dravosti ani života, jakým oplývá muzicírování strakonického jazzového orchestru na spartakiádě v Machově – méně ambiciózním, zato hravějším a jazzovějším – Valčíku pro milión. Epizoda lásky (nebo hry na ni) v rámci snímání televizní reklamy je prostá psychologie i citu – vše se spíše odžívá, než žije, jako by se ve scénáři zatrhávaly hotové scény, zatímco nezadržitelně běží čas – k nevyhnutelnému neuspokojení. Ústřední, tragická povídka, baladicky tká dva časy – těch, kteří budou, a toho, jemuž byl všechen čas již odměřen, – a sjednocuje je v prudce krvácející ráně, jíž vše končí, aby je pak rozpletla – a tu pokračující nechala donekonečna či navěky zasahovat vzpomínkou, zpřítomněnou těmi nejméně pravděpodobnými asociacemi i vlastní poraněnou láskou pozůstalých. I zde Milota oslňuje mimořádně bystrou kamerou – a Liška svou muzikou podstatně přesvědčivěji než v první povídce probarvuje křehký a záhy roztříštěný svět mladých. Závěr je spíše sociologickou studií na jazzové téma bez patřičného prostoru pro duši i hudbu. S ohledem k předešlým povídkám tak spíše všechny ty tóny, které z těch obrazů a slov povstávaly, tlumí

plakát

Na hraně zítřka (2014) 

Asi nejzdařileji vyprávěný snímek vystavěný časové smyčce, jaký jsem dosud viděl, a to nejen pro svěžest a eliptičnost sdělovaného, která nutká diváka domýšlet všechna ta bílá místa. Nad ně mě zvláště oslovilo, jak se v něm zpřítomňuje amor fati a že jej pointuje myšlenka, že sebeobětování přináší člověku nesmrtelnost.

Poslední hodnocení (4 293)

Cesta do ráje (1921)

18.08.2022

36. komnata Shaolinu (1978)

11.08.2022

Bláznivý Petříček (1965)

30.07.2022

Tókjó no chorus (1931)

30.07.2022

Odhalenie Alžbety Báthoryčky (1965)

23.07.2022

Padla kosa na kámen (1974) (TV film)

16.07.2022

Föhn (1950)

09.07.2022

Rozpuštěný a vypuštěný (1984)

02.07.2022

Osmdesát dopisů (2010)

30.06.2022

Reklama

Poslední deníček (3 026)

Buell Kazee: East Virginia

*

Reklama

Reklama