Stanley

Klasická pohádka plná archetypálních prvků a motivů, díky níž příběh jako takový je nadčasový (pouť hrdiny, ztracené princezny, konfrontace se stínovými elementy, načrtnutá cesta srdce - cesta odvahy, intuice, nevinnosti a oddanosti...). Nadčasové sice není technické zpracování filmu, avšak i s omezeným rozpočtem a výpravou se tvůrci dokázali vypořádat velmi dobře, zejména obratně využít nejrůznějších exteriérů v prospěch celkového vyznění filmu (přírodní krajina, lidová stavení, podzemní říše, zámek, zříceniny...). Z filmu především čiší to hlavní - autentická tajuplná atmosféra, věrně vykreslené charaktery postav, nástin hodnot pravého lidství spjatého s inspirativním poselstvím naděje a lásky.

Asi nejlepší a nejhodnotnější část z jinak unikátní dokumentární série. Prý vůbec poprvé v historii bylo autentickými haitskými vúdú kněžími dovoleno nafilmovat části jejich originálních obřadů a ceremonií, jelikož V. Poltikovič při setkáních s nimi získal jejich mimořádnou osobní důvěru.

Odzbrojující ztvárnění světa vnitřního prožívání v konfrontaci s tím, co se odehrává venku...

Nestárnoucí klasika, která mě i po letech stále překvapuje svou ryzí dobrodružností, úchvatnými přírodními scenériemi, strhujícím příběhem, vybroušenými charaktery postav a přítomností jakési nedefinované moudré filozofie.

Herecký výkon malé Elle Fanning je něco, co si budu pamatovat ještě po mnoho dalších roků. Příběh je famózní, postavy přesvědčivé, scénář brilantní. Uvědomil jsem si mimo jiné, že Alenka v říši divů je vlastně mystické, nebo řekněme hlubinně-psychologické dílo... Závěrečná divadelní scéna mnou duševně natolik zacloumala, že veškerá slova ztrácejí na významu... "Však až vy se jednou zakuklíte a proměníte se v motýla, bude vám z toho taky všelijak."

Komedie, která mě vlastně přivedla do poněkud depresivního rozčarování.

Dechberoucí filmový epos! Dokonale ztvárněná mozaika osudů, z níž si každý divák odnese tolik, na kolik momentálně má.

No ale nevím, kde by byl film bez Williamsovy hudby...

Velmi autenticky se jevící a až hmatatelně působící polozapomenuté filmové dílo, které se vmžiku stalo mou srdcovkou! Brilantně vykreslené dobové náboženské smýšlení v porovnání s mentalitou indiánů, která je mi i přes mnohou krutost bližší než naše zápaďácké manýry neohleduplné k naší vlastní duši.

Sledováno uprostřed noci... V naprosté tichosti a se zatajeným dechem... Noc v hotelovém pokoji s dvěma ženami... Osudové, emoční, dotykové, povznášející i uzemňující obrazy a scény. Snímání detailů, tóny hudby a písní, světlo a stíny, slova a gesta... to všechno způsobovalo, že bych chvilkami klidně přísahal, že tento film působí i na víc smyslů než jen na dva. Cítil jsem totiž vůni hotelového prostěradla, vlhkost pokojové koupelny, svěžest ranního vánku nad italskou metropolí, slanost ženských slz a zvonivou rezonanci ve vlastní hrudi.