Stanley

Tento námět skýtal ohromný potenciál, který bohužel film zcela nevyužil. Od začátku je jasné, jak se bude vše vyvíjet, což sice nemusí být vyloženě na závadu, ale sled událostí, v jakých se příběh odehrává, a chování hlavních postav působí příliš strojově a předvídatelně. Nicméně na historickém filmu je důležitější spíše to, zda dýchá skutečnou historií, a to se mu daří! Nedočkáme se žádných čistě namydlených hereckých tvářiček, metrosexuálních svalovců a krásek v kožených bikinách, jak nám běžně servírují současné hollywoodské braky, ale uvidíme ranný středověk ve své vesměs věrohodné podobě. Vynikají velice zdařilé kostýmy, výzbroje a masky a co ještě vyniká, co nelze nezmínit, jsou vskutku přirozeně krásné ženy :-)

Tenhle film se s divákem vůbec nemazlí. Vyrve vám vnitřnosti a rozdupe pod kopyty žalostí lidských osudů. A vy jste mu za tu bolest vděčni, protože víte, že bolest umí povznášet a obohacovat více než radost a euforie. Jen se to nesmí přehánět, že, Alejandro?

Poměrně hodnotný dokument pojednávající o některých záhadných jevech, různých teoriích při pokusech o jejich vysvětlení a výsledcích jejich výzkumů. Některé části vyznívají dosti do prázdna a nic objevného nepřinášejí (např. Duchové), jiné poměrně uceleně shrnují to, co je o určité problematice známo a nechávají pracovat dedukci samotného diváka. Oceňuji, že zejména v částech o telepatii nebo psychokinezi vystupují na kameru přímí účastníci výzkumů a pokusů a konkrétní zainteresované osoby včetně lidí, kteří se na veřejnosti asi příliš často nevyskytují (tehdejší šéfové tajných služeb či vojenských složek, bývalí špioni apod.).

Austrálie, země zaslíbená. Obratnou a poutavou metodou nás tento IMAX dokument seznámí s krásami a zajímavostmi přírodního bohatství našeho nejmenšího, nejploššího a nejsuššího kontinentu, země nekonečných rovin, pouští i deštných pralesů a domova jedinečné fauny a flóry nemající jinde na Zemi obdoby.

Spíše než o ucelený dokument o dětech vyrůstajících mimo civilizaci se jedná o výpověď několika konkrétních případů z historie a především ze současnosti. O těch nejznámnějších případech (Haspar Hauser, Amala a Kamala apod.) padne sotva letmá zmínka bez jakýchkoli konkrétních informací, což je poměrně zvláštní, jelikož v rámci této problematiky je to totéž, jako kdyby v dokumentu o psychoanalýze nemluvili o Freudovi. Přesto se díky dokumentu seznámíme se zajímavými a leckdy odstrašujícími případy dětí, jejichž osudy vzrušily svět a zejména vědeckou veřejnost. Co je zde však vskutku zamyšleníhodné, je hledání odpovědi na věčnou otázku - co dělá člověka člověkem; jeho geny nebo výchova?

Nigel Marven je dobrý cvok, v divoké přírodě se v bezprostřední blízkosti mazlí se vším možným nebezpečným zvěrstvem, k němuž by se většina lidí nepřiblížila ani přes sklo. Plazí se mezi krokodýly, krmí piraně, škádlí anakondy a vyvádí kdejaké vylomeniny, jaké vás jen napadnou. Jen aby se mu to jednou nestalo osudným jako chudákovi Stevovi Irwinovi.

Překvapení roku! Prvních 15 minut se vyvíjí v duchu zdání disneyovské tuctovky, jenže pak se rozjede neobyčejně originální smršť úžasných myšlenek a zvratů, které brilantním, osvěžujícím způsobem rozbourávají veškerá zajetá filmová klišé. Málokterý film umí přivést s takovou lehkostí a zároveň vážností k tolika různorodým zamyšlením a přehodnocením vlastního náhledu na svět, a to je zatracenně cenné!

Pokud vás při sledování filmu Ptačí svět také udivovalo, jak mohli filmaři natočit takové neskutečné záběry ze života opeřených letců, zde máte jedinečnou příležitost nahlédnout do pozadí vzniku tohoto jinak unikátního dokumentu. Křídla přírody však není pouhý film o filmu ale především samostatný přírodopisný dokument lišících se od mnoha jiných svou epochální výpravností. Těží z množství studijního a filmařského materiálu nasbíraného za více než 4 roky natáčení realizovaného po celém světě, proto není divu, že vlastně obsahuje více informací než samotný Ptačí svět určený do kin a přizpůsobený širším vrstvám diváků z řad běžných smrtelníků. Velmi pozitivní také je, že i zde pohyblivé obrázky doprovází krásná hudba Bruna Coulaise.

Dramaticko-dokumentární IMAX snímek rekonstruující proslulou průkopnickou cestovatelskou expedici kapitánů Meriwethera Lewise a Williama Clarka na počátku 19. století, kteří byli pověřeni prezidentem USA Thomasem Jeffersonem prozkoumat do té doby neprobádané a takřka netknuté západní území Spojených států, zakreslit mapy neznámých lokalit a najít schůdnou cestu k pobřeží Paficiku. Film je samozřejmě plný krásných panenských přírodních scenérií, divokých zvířat i divokých Indiánů, jen by mu jakožto výpovědi takové nepochybně dobrodružné expedice neuškodil více dramatičtější spád. Hudební složku obstaral Sam Cardon, který s režisérem pracoval již na několika předešlých projektech (např. IMAX Mysteries of Egypt), a je jako tradičně velmi povedená.

Přiznám se, že příběh Giorgia Perlasca mi byl až do zhlédnutí tohoto filmu neznámý, takže teprve zpětně jsem si zjistil, do jaké míry je zfilmovaný námět věrohodný; těžko šlo totiž zprvu věřit, že by se v tehdejších podmínkách mohlo vše odehrát opravdu tak, jak nám film předkládá. Jenže ono tomu tak skutečně bylo a Perlasca bych po jeho neskutečně odvážném husarském kousku právem označil za takřka bájného hrdinu, kterému se navzdory obrovskému riskantnímu nebezpečí podařilo zachránit stovky Židů před jistou smrtí. Film má výrazná pozitiva v tom, že nehýří přehnanou sentimentalitou a příliš jednoznačně černobílým rozvrstvením postav jako Schindlerův seznam, na druhou stranu z něj místy čiší slabší televizní výprava, která mu mírně ubírá na působivosti ale ne na výpovědní hodnotě, o kterou jde především.