Petriver

Ani nevím, jak začít. Ještě než jsem začal psát, pročetl jsem si ostatní komentáře k tomuto filmu a tak nějak mám pocit, že hodnocení tohoto filmu se dá rozdělit do čtyř skupin. První skupina film A.I. zatratí. Bývají to skalní příznivci Stanley Kubricka a vyčítají Spielberkovi, že si A.I. natočil moc po svém. Film tedy nemusí a hodnotí jej podprůměrně. Druhá skupina má ráda Sci-Fi. Ty určitě uchvátí vize budoucnosti robotiky a v rámci mírné infantility se jim líbí malí medvídci :). Celý film ale nepřijmou, možná nechtějí, možná nejsou na stejné vlně, jako Spielbeg, když dával filmu konečnou podobu a život. Pro ty je to dobře odvedená řemeslná práce s podivným koncem a průměrným hodnocením. Třetí skupina Sci-Fi čte léta, vidí uvedené myšlenky z jiných filmů a knih, dokáže přijmou problematiku příliš dokonalých robotů a možné citové vazby k nim. Jenom ten konec, ten konec je „nějaký divný“, říkají si. Do poslední skupiny, do té řadím i sebe. Mě totiž tenhle film doslova zatloukl do sedadla. Je pro mne možná na samém vrcholu oblíbených filmů a upřímně si nejsem úplně jistý proč. Určitě svůj díl na zážitku má herecký výkon H.J. Osmenta, ten mě překvapí vždy, určitě myšlenka filmu, jeho technické zpracování, kamera, možná hudba, ale to podstatné, čemu říkáme atmosféra při shlédnutí a zážitek potom, to mi zůstalo pod kůží. Myslím si, že je to film o lásce, kterou jsem z něj celou tu dobu cítil. Možná nejsilnější, kterou jsem z jakéhokoli jiného filmu cítil. Láska matky k umírajícímu chlapci a malého nešťastného robota k mamince, která ho už nechce. A ta na mne asi zapůsobila tak krystalicky. Ten malý robot nechtěl nic jiného, než být s ní, nepotřeboval ji, aby se o něj starala, jenom chtěl, aby jí byl na blízku a měla ho ráda. Myslím, že jsem ten pohádkový kontroverzní konec pochopil. Spielberg si jej napsal a natočil pro sebe. Chtěl, aby David našel svou maminku, aby s ní mohl být aspoň ten jeden den. Chtěl, a já jsem rád, že si to režisér, jako pan Spielberg, může dovolit. Dovolit si provázat pohádkový příběh malého chlapce, modré víly a lásce k mamince se syrovým světem robotiky a strojů. Já musím tenhle film doporučit všem. Je to proto, protože nikdo z vás neví, ke které skupině se připojí po shlédnutí, ale pokud to bude ta čtvrtá, slibuji opravdu nevšední zážitek, který ve vás zanechá stopu.

U tohoto filmu nosím dříví do lesa, ale to se nedá nenapsat, protože je prostě skvělý. Příběh o nájemném vrahovi, natolik prostého, že si nedokáže ani uvědomit morální důsledky svého jednání, negramotného zabijáka, který zlikviduje kohokoli s brilantností klavírního virtuosa a jeho konfrontace s láskou k malé Mathyldě. Tohle samo o sobě dává potenciál na dobrý film. Přičteme-li režii L. Bessona, herecké výkony N.Portman, Jean Rena a G. Oldmana, kteří do těchto rolí sedli jako Titanik na dno Pacifiku, nemůže to dopadnout jinak, než že z toho vyšlo dílko na top 10 všech hitparád kinematografie. Takže vždy, když si vzpomenu na Leona, vidím Mathyldu jak zasazuje květinu na dvoře internátu, kamera jde vzhůru, slyším Stingovu hudbu a slyším slova : "Tady nám bude dobře Leone"...