bratr.Milan

Adam Martinec se soustředí na postavy a na každé z nich mu záleží, to je jeho síla i slabina. Jejich rozhovory a chování jsou skvěle odpozorovány ze života lidí, které vidí kolem sebe. Opravdu to tak vypadá, ale je to hlavně vnějškový pohled, když se režisér dostane k vnitřním stavům postav, tak mlčí. Buď je jen skvělý vnější pozorovatel českých lidí a do jejich nitra nevidí, nebo do nitra člověka nahlédl a dělá to vědomě, tváří v tvář hlubině lidské duše se odmlčí s úctou. Protože do nitra druhého nevidíme, film můžeme natočit jen o nitru svém a něco tím druhým sdělit. Nic jiného jsem od Martince zatím neviděl, tak si musím počkat, abych poznal, jak to je. Každopádně je to dobrý studentský film a za ten závěr zvedám hodnocení na čtyři hvězdy.

Proč název „Čas se zastavil“? Tu větu jsem slýchával od lidí, kteří tam byli s námi. Svítilo slunce, já se kochal krásnou krajinou a kdosi mi říká: „Někdy sněží celé dny a tady v místnosti se zdá, že se čas úplně zastavil, je takový klid, že jediné, co tebou hýbe, je pouze dech“ Když jsem poslouchal tato slova, přemýšlel jsem, co by takový náhlý klid udělal se mnou. To, co se stane ve filmu, se přitom může přihodit komukoliv z nás, taková zastavení předcházejí důležitým událostem našeho života. Pokud překračujeme práh, vstupujeme do reality, odkud se již nemůžeme vrátit, ženíme se, přijímáme závazky… zpravidla vždy váháme, napadají nás existenciální otázky. To samé přichází před smrtí. Jak jsem mohl v sedmadvaceti letech takto uvažovat? Jsou věci, o kterých můžeš mluvit, když víš, že se můžeš vrátit k jistotám svého městského světa. Ten muž mi přitom sdělil něco, s čím jsem musel od toho okamžiku počítat. Odtud ta vnitřní nezbytnost natočit tento film. ___ Tolik režisér a podle mě je to nejlepší pozvánka ke sledování tohoto mikrodramatu. Pokud by vám předcházející text nestačil, řeknu vám, že si tento civilně laděný snímek velmi cenil Federico Fellini. A zprvu skeptický De Sica po projekci mladému režisérovi řekl: „Drahý Olmi, to chtělo velkou kuráž natočit hodinu a půl dlouhý film jen se dvěma postavami“. Byl filmem nadšený. Olmiho celovečerní hraná prvotina je tak jednoduchý film ze života, tak obyčejný, až se mi jde srdce rozskočit radostí. Aniž bych věděl, kde se odehrává, pustil jsem si před ním Olmiho krátkometrážní dokument „Sabbioni, una diga a quota 2500“ z roku 1953, který ukazuje, jak se staví vodní přehrada s elektrárnou ve výšce 2500 metrů nad mořem. Příběh se odehrává právě na takové rozestavěné horské přehradě ve středních Alpách uprostřed zimy, kdy utichli hektické práce a čas se zastavil. Jediné, co je důležité, aby dvě lidské duše k sobě našli cestu.

Zavolala kamarádka, jestli bych za hodinu nešel do letního kina v Brně, dávají Adamova jablka. Nikdy jsem o existenci tohoto filmu neslyšel, podíval jsem se jen na zdejší vysoké hodnocení, nic si o filmu nečetl a šel rovnou do toho. Na rozpáleném dvorku v centru Brna se na plátně začal odvíjet příběh silně inspirovaný biblickou knihou Job. Nesmíte se na něj dívat jako na realismus, protože je to filmové podobenství v tom nejlepším slova smyslu. Jinak si řeknete, co to byla za blbost, jako to okomentovali po skončení, mladí kluci, co seděli za mnou. Oni to tedy řekli mnohem víc sprostě, ale to nebudu opakovat. Od začátku jsem tušil, jak příběh neonacisty skončí, podobných filmů je veliké množství. Ono to tak opravdu skončilo, ale to, co se odehrálo mezi začátkem a koncem, jsem vůbec nečekal. Drama namíchané s třeskutým humorem a s hlubokým poselstvím. Začátek a konec klasický a předvídatelný, prostředek, nepředvídatelná jízda.

"Dobrý den, přírodo". Turisti, tři bratři z města Turína jedou malým autobuskem v barvě holandského sýra. Míří na vesnici, berou stan a vyrážejí vysoko do hor, do přírody. Je to asi desetiminutový romantický hraný dokument o tom, jak kluci z civilizace vyrážejí do divočiny. Starší brácha učí malého brášku, jak střílet sviště. Prostě pro zábavu. Dnes by ho za to zavřeli. Chudák svištík jen nadskočí, jak ho trefí. Komentář i hudba jsou typické pro dokumentární filmy padesátých let, ale natočené je to moc pěkně. Hold je to Ermanno Olmi a ten byl dobrý už, když jako mladý točil krátké dokumenty pro energetickou firmu Edison.

Tváří se jako dokument, ale je to krásná hraná epizoda ze života dělníka Peppina. Pozná se v něm spousta chlapů, kteří žili celý svůj produktivní život prací, a když přijde důchod, najednou neví, co mají dělat, ale i pro ně existuje cesta. Připomnělo mi to československé Bakaláře, ale mnohem lépe natočené. Těším se, až si pustím Olmiho dlouhometrážní filmy.

Kdyby moje kamarádka nedělala na jednu jeho písničku videoklip, tak bych ani nezaregistroval, že v českém hudebním průmyslu existuje taková hrůza, omlouvám se, takový Hrůza. Podíval jsem se na několik jeho videoklipů a je to pořád hrůza. Texty i hudba se neustále opakují, moderní kolovrátek. Snaží se vypadat jako ze života, ale jsou hloupě napsané. Jeho písně jsou spíše marketingový produkt než hudba.

Hudba a text jsou hrozné (maximálně 1*), ale vizuální stránka klipu je nádherná (za 5*). Ano, přiznávám se! Viki Štěpánová je má kamarádka a mně se líbí, co tvoří. Delší dobu jsem ji neviděl osobně, až ji příště potkám, musím se zeptat, co jí přimělo natočit klip zrovna na tuto muziku. --- Tak jsem se jí včera zeptal. Byla to zakázka, kterou ji dohodila kamarádka a Michal Hrůza po ní chtěl, aby jen doanimovala hrané záběry, které natočí. Tak čekala. Po čase se ozval, že nic nestihli natočit a že by potřeboval, aby byl klip hotový za dva týdny, jestli by ho zvládla naanimovat celý sama. V tomto šibeničním termínu animovala i za pomoci umělé inteligence a dodala Michalu Hrůzovi hotový klip. Mělo to ale i své výhody, kvůli šibeničnímu termínu si mohla říct o víc peněz a vůbec jí do toho nekecali, takže to natočila po svém. Sama si myslí, že by to takto neschválili a určitě by měli spoustu připomínek, ale za dva týdny dostali hotový klip a nebyl čas něco řešit. :) --- Teď jsem se podíval na rozhovor Michala Hrůzy v DVTV s paní Drtinovou, kde se ho zeptá, jestli zamýšlel tuto grafickou podobu videoklipu od začátku. Na to on dává vyhýbavou odpověď. Alespoň vím, jak asi měl původně vypadat videoklip podle něj. Naivně si myslel, že mu z muzea v Lužné u Rakovníka půjčí jediný exemplář historické lokomotivy Mikádo. Chtěl s ní natočit hrané záběry na kolejích, které by Viki Štěpánová jen lehce doanimovala, ale to mu samozřejmě nedovolili. Vtipné je, když si v rozhovoru nemůže vzpomenout na jméno Viktorie Štěpánové a tak ji nazve jen výtvarnice. Klip ohodnotí tím, že je „jinej“ než ostatní. Paní Drtinová řekne, že je v českých podmínkách nepřehlédnutelný a pochválí ho. Což pana Hrůzu upřímně překvapí. :)

Neuvěřitelné! Za mě nejlepší Švankmajerův film, co jsem zatím viděl, a to tu ani neanimoval. Jeden z nejlepších Československých filmů a stačí mu k tomu tak málo, originální mrazivě vtipný nápad, jednoduchá myšlenka, skvělé herecké výkony, krátká stopáž. Herecký part každé postavy je zhuštěný do úplného základu a stlačený do diamantu, i když tu hrají jen pár sekund, nemají dialog, nebo mají jen jednu větu, jsou to plnohodnotné postavy. Za všechny vyzdvihnu Mílu Myslíkovou, chudinka se tu mihne jen párkrát, ale je skvělá a důležitá.

Ihned po skončení jsem tomu strašně chtěl dát plný počet hvězd, jsou tu nádherné herecké výkony. Patnáct minut po filmu se ale nad tím zamyslím. A.  Je to takových slovenských Dvanáct rozhněvaných mužů jen trochu naruby. To tomu bohužel nejvíc škodí, protože se tady velmi kopíruje. Proto srovnávám. Americká předloha má mnohem realističtější dialogy a postavy, které přesně reagují a mluví podle svých povah, které jsou jasně od počátku dané. Zde ale postavy jednají, tak, jak to zrovna napadne autora, nebo zastupují nějaké moralizující či filozofické myšlenky, nejsou to skuteční lidé jen slova na papíře. A proč by to tak nemohlo být natočené, Milane, a ti herci to hrají dobře! Co bys ještě chtěl?! Co bych chtěl? Chtěl jsem tomu dát pět hvězd, vždyť se mi to moc líbilo, ano občas jsem se kroutil u přeafektovaných scén a dialogů šustících papírem, ale proč bych tomu nedal alespoň čtyři?! Ne! Ta filosofie a myšlenky jsou příliš naivní a houpající se na vodě. Musím dát tři za výborné herecké výkony a snahu se popasovat s tématy a s Dvanácti rozhněvanými muži, kterých si díky tomuto ještě více vážím.

Výborná studentská animovaná studie na téma vztahů. Cením citaci a inspiraci Picassovými kresbami z koridy.