Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Krátkometrážní
  • Animovaný
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Akční

Recenze (365)

plakát

Ulice krokodýlů (1986) 

Surrealistická hříčka. Po technické stránce je to jeden z nejdokonaleji animovaných loutkových filmů, jaký jsem kdy viděl. Je tu jasná velmi silná inspirace Švankmajerem. Přesto mi tu Něco chybělo, to Něco, co Švankmajer ve svých filmech má. Nějaké náznaky Něca se objevili začátkem poslední třetiny, ale jen náznaky. Přesto to stojí za vidění a slyšení. Nevím, jestli by to bylo lepší, kdybych četl literární předlohu?

plakát

Yan nan fei (2020) 

Jednoduchý pravdivý a smutný příběh z Mongolska a Číny. Bohužel podobný příběh jako hlavní hrdinka zakouší v současnosti spousta dětí, bez ohledu, na kterém místě naší planety žijí. Jednu hvězdu dávám navíc za Mongolsko, kam bych se někdy rád podíval. V poušti Gobi bych rád viděl noční hvězdnou oblohu bez světelného smogu.

plakát

Mladá dáma (2024) 

Skvělý film pro puberťáky, zvláště pro dívky. Jsem rád, že vznikají i takové filmy. Sám bych se na něj nikdy nepodíval, ale přivedla mě k němu kamarádka, které se hrozně líbil, přestože už jí je kolem padesáti. Takže jsme se na to spolu podívali. Podle toho předpokládám, že film dokáže oslovit i ženy, které oceňují bojovnost hlavní hrdinky. Proto dávám tři hvězdy, protože je udělaný dobře pro cílovou skupinu.

plakát

Meaning of Life, The (2005) 

Podle mě si Čajkovskij takový animovaný doprovod nezaslouží :) Přestože mám tento jednoduchý styl animace (pětimužíci) rád, nepovažuji to za nějaký zajímavý animovaný film. Celou dlouhou stopáž jsem čekal, jak si autor poradí s tou myšlenkou o smyslu života. Na to, že jsou ve snímku asi tak dvě ucelené myšlenky, je nejmíň čtyřikrát delší, než by měl být. Pokud si chcete ušetřit čas, řeknu vám na závěr to moudro, které autor sděluje. SPOILER! Celý film ukazuje chaos lidských myšlenek a citů vedoucí k žabomyším válkám na tom zrnku ve vesmíru, které se zove planeta Země. Autor nám ukazuje řešení, které ale známe všichni a zakoušíme ho, když například vystoupáme sami na vysokou horu, nebo se v myšlenkách vzdálíme hluboko do vesmíru, do tiché harmonie sfér, kdy pochopíme, jak zbytečné jsou naše malicherné problémy. To je myšlenka tohoto filmu. O smyslu života se v něm nedozvíte nic.

plakát

Sleeping Betty (2007) 

Postmoderní groteska míchající kulturní odkazy na kde co, a z toho těží absurdní vtipnost. Jeden příklad za všechny. Za zvuku čtvrté věty Dvořákovi Novosvětské symfonie jede na závodním koni číslo 3 princ v brnění zachránit spící princeznu a v prérii míjí kentaura v kovbojském klobouku, který se neúspěšně snaží indiánským lukem zastřelit bizona, jenž před ním ujíždí sedíc na koni. Naprostá většina z těchto vtipů mně bohužel nechávala chladným, kromě závěrečného, ten je geniální. POZOR SPOILER! Princezna vůbec není zakletá věčným spánkem. Je to jen obyčejná puberťačka, které se nechce vstávat. A ignoruje svoje rodiče.

plakát

Madam Tutli-Putli (2007) 

Algoritmus YouTube mi začal nabízet depresivní a myšlenkově podobné kanadské animované filmy. Asi jsem se na nějaký cíleně podíval a on se rozhodl, že mi bude nabízet další a další. Všechny jsou podobně depresivní a mají jakýsi nepopsatelně stejný myšlenkový základ. Začínám věřit, že je taková celá kanadská animovaná tvorba. Připadá mi, že i na animátory platí to, co říkal Hemingway o amerických spisovatelích v New Yorku „Spisovatelé by měli pracovat o samotě, navzájem se neovlivňovat a stýkat se spolu, až když svoje dílo dokončí, ani potom ne příliš často. Jinak se z nich stanou žížaly v láhvi, které se pokoušejí čerpat poznání i potravu ze svého vzájemného styku a ze své láhve. Ta láhev má někdy charakter umělecký, někdy ekonomický, někdy ekonomicko-náboženský. Ale jakmile se jednou v láhvi octnou, tak už tam zůstanou. Když nejsou v láhvi, cítí se osamoceni. Mají strach stát sami se svými názory.“ Tolik Hemingway v „Zelených pahorcích afrických“. Možná opravdu existuje podobná láhev, ve které se stýkají kanadští animátoři, nebo mi jen takovou láhev vytvořil algoritmus YouTube z několika podobných tvůrců. Nevím. Ještě krátký postřeh k tomuto filmu. Oči a obličeje loutek vypadají jako by to byli živí herci, ale s nalepenými protetiky, aby vypadali, že mají nějaké kožní choroby. Je to až hororově děsivé. Zvláště vyděšený pohled madam Tutli-Putli je až neuvěřitelně živý. Chvílemi jsem byl skálopevně přesvědčen, že to jsou skutečné živé oči. - Teď jsem si přečetl recenzi uživatele Kobitch, kde říká, že ty oči byly loutce opravdu přidány od živé herečky. Uf! To jsem si oddechl, už jsem si myslel, že loutky reálně ožívají.

plakát

Neděle (2011) 

Depresivní a beznadějný snímek od začátku až do konce, proto rozumím zdejším nízkým hodnocením. Já vnímám, že to, co chce sdělit, sděluje dobře, a tak dávám poctivé tři vlakem rozjeté medvědí mince. Klučinovi nezávidím, narodil se do špatné rodiny. Naštěstí jsem neměl takové rodiče, ani moji prarodiče nebyli uprdění maloměšťáci, jako ti jeho, i když samozřejmě měli i své chyby. Celý film jakoby lupou koncentruje do pár minut různá nedorozumění mezi světem dětí a světem dospělých. Ve skutečném životě jsou tato většinou promíchána s okamžiky společné rodinné radosti a lásky. Zde bohužel krásné okamžiky ukázány nejsou, proto ten smutek a deprese.

plakát

Kroky a skoky české animace - Ze života loutek (2024) (epizoda) 

Za mě zatím nejlepší díl série. Důvody, proč seriál pořád sleduji, i když není moc dobře udělaný, jsou podle důležitosti tyto: 1. Mám rád animovanou tvorbu. 2. Jsou zde ukázány minimedailonky českých tvůrců. V každém dílu byl představen alespoň jeden zajímavý tvůrce, kterého jsem ještě neznal. 3. Probírají se zde také radosti a starosti producentů animovaných snímků. Mladá tvůrkyně Bára Anna Stejskalová mě oslovila natolik, že jsem ji zařadil mezi své oblíbené režiséry na místo Christophera Nolana. Ano, musel ustoupit na nižší pozici.

plakát

Incident at Tower 37, The (2009) 

Dvě lidské žabky, nebo snad žabí lidé lezou po obrovském kulovitém skleněném zásobníku vody, který odčerpává životodárnou vodu z jejich domova někam jinam. Chtěl jsem filmu dát dvě hvězdy, ale postupně jsem pochopil, jak je to krutě pravdivé podobenství. Takže nakonec se nebojím přiřadit plný počet. Těch jedenáct minut je jen jednoduchý příběh, ale vzpomněl jsem si při jeho sledování na dva reálné případy. Připojím je sem jako důvod mého silného hodnocení. --- První se stal asi třista metrů vzdušnou čarou od mého domu. Zastupitelstvo naší vesnice si objednalo u jedné firmy vyčištění obecního rybníčku od usazeného bahna a zpevnění hráze. Firma to pojala po svém a zastupitelstvu to asi bylo jedno. V zimním období vypustili rybník plný ryb, které ponechaly svému osudu. Mnoho jich výpustí přeteklo do potoka, kde poškrábány od kamenů postupně umíraly, Některé se zachytily v malých potočních tůňkách, kde namačkány zraněné čekaly na smrt. Jiné, které zůstaly v rybníčku, byly postupně zamáčknuty do bahna popraskanou ledovou plochou, která klesla ke dnu, když pod ní zmizela voda. Pod tíhou ledu a bahna se pomalu udusily, Firma po čase vybagrovala a odvezla bahno s mrtvými rybami kdoví kam. Já jsem se o této události dozvěděl až už bylo po všem. Kamarád, jenž to zjistil dřív, rozšířil na potoku několik tůní, aby přežívající ryby zvyklé na stojatou vodu, měli trochu víc prostoru, než umřou. Firma rybník krásně vyčistila, opravila hráz a už je zase napuštěný a můžou se tam nasadit nové ryby. A určitě obci dala dobrou cenu. Vše je zase v naprostém pořádku, nic vážného se nestalo. Vždyť to byly přece jen ryby. --- Druhý případ je od mého domu vzdálen 4256 kilometrů autem. Jedná se o Aralské jezero, kdysi čtvrté největší vnitrozemské jezero na světě. Dnes už téměř neexistuje. Je to jedna z nejhorších světových ekologických katastrof způsobených lidskou bezohledností. Sovětský svaz, který chtěl poroučet větru i dešti, vymyslel obrovský zavlažovací program, vodu z jezera během druhé poloviny dvacátého století odčerpával do polí. Hladina jezera začala rychle klesat, vznikající solná poušť urychlovala vypařování a jezero postupně zmizelo. Stačí se podívat na staré mapy a na současné satelitní snímky. Lidé, kteří v této oblasti dnes žijí, mají průměrnou délku života 59,5 let, protože neustálý slaný prach, který roznáší vítr, způsobuje lidem nemoci dýchacího ústrojí a přibývá vrozených vad. Když se pak na film „The Incident at Tower 37“ díváte s tímto vědomím, uvidíte, že je mnohem pravdivější, než by se mohlo zdát.

plakát

Caldera (2012) 

Nemám rád chladnou počítačovou 3D animaci. Ale v tomto snímku si svou existenci více, než obhájila. Podporuje celkové pojetí a epičnost. Nechte se unést. Příběh nemá smysl popisovat. Jde tu o něco jiného. O co? Na to si přijďte sami.