Folio

Skvělý film, i když musím zároveň přiznat, že jako softwerář jsem vykonal povátný hadž do Bletchley Parku a oslintal tam dvakrát dokola všechny Enigmy, Bombu, Colossus jakož i desítky compů v přilehlém muzeu. Svět tenhle film Turingovi dlužil, a dluh je splacen. Skvělá podívaná, která srozumitelnou formou prodala tak složité téma, jako je prolomení špičkové nacistické šifry. Scénář, atmosféra, herecké výkony na jedničku a Cumberbatchovi ta role sedla jako Shelockova kšiltovka. Očenko tentokrát přivřu nad zjednodušeními a scénáristickými zlepšováky typu "partička geeků právě prolomila Enigmu a teď řeší, jak s tím naložit a kam zavolat".

Moc, moc spokojený. Nádherná adaptace předlohy, asi jedna z mála věci, kde se mi velmi pěkně setkala vizualizace knižní předlohy s filmovým pojetím. Výborné herecké výkony Somra a Dítětové, to dávkování emocí, zpracování vypjatých scén. Plus body za prolínání současných scén s flashbacky a jak si u toho režisér vyhrál se zvukem a také za samotný závěr, který byl jiný než v knize, ale naprosto dokonalý.

Fallout byl pro mne skok do hluboké vody - hru ani kulturu kolem jsem dosud neznal. Přesto naprosté nadšení. Vymazlený vizuál a zajímavý děj od prvního do posledního dílu. Krásný a troufám si říct i využitý potenciál pro vývoj charakterů. Minimum hluchých míst. Zajímavé, dobře zpracované flashbacky. Nadávkované odkrývání faktů. A ještě jednou ten vizuál, reálie a efekty. Chrčel jsem blahem a chvilku (ale jen chvilku) přemýšlel, jestli si nepostavit Pip-boy 3000 podle Instructables.

Výjimečně zpracovaný pakt s ďáblem, které se mne dotkl hned na několika místech. Kontrast až bukolického vizuálu s temně děsivým audiem. Občasná temná poodhalení v ději, že i pásky na očích a uších aktérů nestačí a dochází ke kolapsům, které se ovšem i tak snaží nevnímat. Připomínka a uvědomění, že tohle zdaleka není odbytá a uzavřená záležitost, že se to děje stále a všude, třeba jako vrtačka na online aukci s dovětkem „manžel poslal ze speciální vojenské operace“. Vždyť ti lidi chtěli jen kousek toho štěstí, domeček se zahrádku a bazénem! Případně ještě i zlatou šestkou vpravo nahoře Jakoba Horowitze z Lodže a kožich jeho Sáry, pravda. Poslední rovina, a za tu jsem obzvlášť vděčný, je ten prostřih na konci. Ta připomínka, že uměle vybudovaný odstup měli nejenom ty dvě hyeny, ale logicky i divák, nebo třeba uklízečka, o několik desetiletí později. Vždycky mě jímá podivná hrůza z toho, jak je zakonzervovaná zlo, na které si můžeme sáhnout, nakonec snadno zastrčené zpět do šuplíku. Prostě vyjdete z muzea či památníku, pokývete hlavou a jdete na kávu. Ale ti mrtví tam pořád jsou a dívají se za vámi. Nikam neodešli. Plus za Hössovo nahlédnutí do temnoty kolem, ta drobná, ale geniální hra světla a stínu.

Luxusní vizualizace románové předlohy. Plus optimalizace toho, co mi u ní činilo problémy: příliš mnoho čínských reálií a postav a jejich jmen. Přiznávám, že se se začínám ztrácet i v případě postav s anglo-evropskými jmény, takže zde po třetím "čaj-mej-čanovi" bylo vymalováno a měl jsem s tím obrovské problémy. Netflixovská produkce čula už od začátku podobný průšvih a tak jsme se dočkali určité "desinofikace", kterou jedni chválí, druzí haní, protože pak logicky celý příběh posunula někam jinam. Libová podívaná, těším se na další série. Kladné body za (pro mne) dojímavý herecký výkon Alexe Sharpa v roli umírajícího Willa Downinga.

Jobův příběh v nového hávu, jedno z těch srozumitelnějších provedení. Sledováno s velkým potěšením a zaujetím. Tenhle film chci vidět ještě jednou a v klidu si ho vychutnat. Je to pěkná ukázka toho, jak silný příběh dokáže utáhnout nízký rozpočet, nepříliš hvězdné obsazení, neznámého režiséra ... a přece to tam někde je. Jeslti něco, co jsem v poslední době viděl, mělo nějakou myšlenku, tak to bylo tohle. Kildně tomu dejte šanci. Ale bez popcornu a unuděných ksichtů.

Těšil jsem se a byla to bohužel chyba.  Asi až tak nejde o to, že děj se redukoval v podstatě jen na střídavé obdělávání Josefíny a velkolepé přihnojování válečných polí Evropy čerstvou biomasou, nebo snad o to, že celé slavkovského bojiště, přes které jsem jezdil dennodenně do práce, byla jedna velkolepá vizuální lež. Šlo o to, že i když domácí kino dělalo co mohlo, Dolby Vision s ambilightem a duněním hrombeden dřely jako otroci a Joaquin Phoenix ve své velké roli byl velmi přesvědčivý, ten film mi přišel svým způsobem sterilní. Nákladně odvyprávěný, ovšem až skoro bezduchý příběh, který se mi vykouřil z hlavy.

Jako dostal Lasica svého Boba ve Vážení přátelé, ano, tak měl o pět let dříve Satinský svého Jožina v Prodavači. Tenhle film mě dlouho odpuzoval navenek tou ubohou, estrádní šmírou, a to byla velká chyba. Celkem odvážná dobová kritika "nešvarů" v oblasti lidového zábavy, avšak s prstem zabodnutým do celé společnosti, okořeněná krizí středního věku a soubojem osobních ideálů s masomlýnkem reálně socialistické reality. Ani se nedivím, že se film stal "polotrezorovým". Velmi dobré tři hvězdy. Plusové body za muziku od Pražského výběru v době, kdy už byl na indexu.

Tady budou ještě Oskary lítat jako urychlené částice. Přesto jsem s pátou hvězdou váhal. Může za to ten příšerný hype kolem, který z naprosto dokonalé výseče nevšedního životního příběhu udělal, když už ne film století tak alespoň desetiletí, který by vás měl zarazit na tři hodiny na půl metru do sedačky a nechat ji prochcat minimálně vaším potem. Možná v Imaxu, ale ne u nás na městečku. Přesto je to téměř dokonalý kousek. Nolan je prostě Nolan, všichni hráli jako o život, kamera, hudba, zvuk, efekty – dokonalé. Pátá hvězda nakonec za to, že film se držel toho, co si předsevzal: odvyprávět silný příběh jednoho muže, a to ještě ne celý, a nenaskakoval na milion podružných dějových lákadel, které se přímo nabízely. Zkrátka šel jsem na film „Oppenheimer“ a dostal jsem patrně to nejdůležitější z Oppenheimera.

Nádhera, krásná práce, důstojný závěr celé série. Zkrátka dobře udělaný kousek, který je nutno vidět. Možná jen stopáž zbytečně natažená, klidně bych ubral, takže po mňamózním rozjezdu začal někde v polovině trochu ztrácet dech, ale bohatě to vynahradil ve finišu. I přes tu délku jsem si užil každý kousek, každou akci, hlášku, záběr a už nevím po jak dlouhé době i filmovou hudbu. Plán byl jasný: dostanete Indyho, naprosto epesně velkolepého Indyho a nic než Indyho. Žádná novátorství, pěkně stará škola a výsledek stojí za to. Jsem si dojetím u titulků posmrkl.