Bublaga

Wrestlingu nerozumím co do pravidel i co do zábavnosti. A po zhlédnutí Železných bratrů se to nezměnilo. Tragický osud rodiny Von Erichovy mi nebyl předem známý. Nicméně děj filmu byl vcelku předvídatelný. Jen počkat, kdy to přijde. Jedna za závěrečných scén, kdy se bratři opět "sejdou", byla děsivě laciná. Jinak vcelku koukatelný emocemi nabitý příběh. Hodnotím bez superlativů. S překladem názvu filmu si chtělo víc pohrát - s ohledem na osud bratrů vyznívá jako ironie.  P.S. Nemůžu si odpustit srovnání Aronovskeho Wrestlera, který by ač proti značné přesile a v mnohem vyšším věku o všechny bratry najednou přerazil stůl a jednoho po druhé prohodil mezi provazy. All hail to Mickey Rourke!

Nádherné záběry dobové Itálie. Efektní bouračky. Podmanivá hudba. Příběh má sice Drivera, ale schází mu drive. Ferrari je zvučné jméno. A motory dle toho řvou. Ale vyprávět životní příběh na ploše jednoho roku, je přinejmenším zploštění. Nebo až velké sousto při kombinaci rodinného dramatu, sportovní reportáže a životopisu. Nadšení podobné tomu z Le Mans '66 se nekoná.

Příběh sira Nicholase Wintona je sám o sobě neuvěřitelně nosný materiál. Lze jen žasnout, čeho jsou někteří odhodlaní a lidumilní jedinci schopní dosáhnout pro druhé. Píší dějiny a jejich životní příběh by rozhodně neměl zapadnout. Ale někdy to nestačí. Byl Jeden život dojemný? Ano! Šlo o důstojnou poctu? Jistě. Ale byl to film epický, hodný takového příběhu? Spíš ne. Byl prostě odvyprávěný. Až příliš nenápadně. Za mě 75 %.

Název je všeříkající, nicméně skleněný strop = neviditelná bariéra, kterou před sebou někteří a některé máme z důvodu genderu, věku nebo rasy např. při kariérním nebo třídním růstu. Jo, tenhle strop tu je stále s námi. Někdy to stojí hodně energie ho probourat, někdy se to nepodaří vůbec. Tohle je sonda primárně do evropského kontextu. Naštěstí je kde se učit - Finsko, Island, Estonsko. Viděno v rámci festivalu Jeden svět 2023.

Nepříjemná sonda do světa veřejně činných žen. Kyberšikana podmíněná genderem aneb Co si ženy, které jsou na veřejnosti vidět a slyšet, musí online vytrpět (výhružky znásilněním, smrtí a výzvy k sebevraždě included). A to je jedna z protagonistek učitelka na základní škole. Je to odporný, děsivý, děje se to po celém světě a ničí to životy. A legislativa je pomalejší než nenávistná realita... Viděno v rámci festivalu Jeden svět 2023.

Tohle mě rozbilo. Návrat do období krize v Americe. Obludně vystavěný systém hypotečních úvěrů. Prasknutí realitní bubliny. Ekonomická krize. Vystěhovávání. 99 homes bolí a děsí. Nejen faktem, že je film inspirovaný úsekem (nedávných) dějin. Ale také jednotlivými lidskými příběhy a mírou ochoty se umazat pro zabezpečení rodiny. Protože když nepatříš mezi vítěze, skončíš bez domova. Vlastně to není moc výchovné, protož zrovna tady tak nějak vítězí ty bezpáteřní. Andrew Garfield až neuvěřitelně uvěřitelný. Michael Shannon bezskrupulózní hlavní badass zanechává dojem až fyzického odporu. A Laura Dern svým civilním výkonem je prostě esencí matky na straně "dobra". Co bych vytknula je ne úplně dobře vysvětlené ekonomické/hypoteční pozadí celé krize. Musela jsem dostudovávat.

Naštěstí na světě existují osobnosti, které bojovaly a bojují za to, aby být ženou znamenalo možnost výběru, stejné možnosti a stejná práva. Třeba jako v 70. letech v USA při prosazování ratifikace Dodatku o rovnoprávnosti (Equal Rights Amendment, ERA) feministky druhé vlny jako Gloria Steinem (novinářka), Betty Friedan (spisovatelka, autorka knihy The Feminine Mystique), Shirley Chisholm (první Afroameričanka ve Sněmovně reprezentantů a první nebílá kandidátka na prezidentku), Bella Abzug (politička, právnička), Florynce Kennedy (právnička) a tisíce dalších. Tohle období mapuje minisérie Mrs. America. Doporučuju nejen kvůli women's empowerment, ale taky kvůli Cate Blanchett v roli antihrdinky Phyllis Schlafly (politička, právnička) a bohužel také jako memento, že některé boje za rovnoprávnost stále nejsou dobojované.

Osobně bych minisérii zařadila do kolonky true crime. Až na to, že na vyšetřování samotného zločinu byly aplikované zejména předsudky, rasismus, osobní ambice. Děj se točí kolem skutečné události z roku 1989, tzv. The Central Park Five případu. Ale doporučuji si předem nic nezjišťovat, o to drtivější je vyústění. U podobných snímků si říkám, jak to v justičním systému máme my s přihlédnutím na rasové předsudky, které v ČR také panují. Myslím, že materiálu na seriál by se nejspíš nasbíralo dost...

Englishman Guy Ritchie musel natočit film z války v Afganistánu, aby primárně nešlo o uslzenou glorifikaci a mávání americkými vlajkami. Plastický, lidský, hudba vtahující a Jake Gyllenhaal at his best. Neotřelý záběry. Vyprahlá, drsná krajina Afganistánu. Tolik rozhovorů, který ve filmu probíhají totálně beze slov. Dohody, vyřčený i nevyřčený, který uzavřete s ostatními nebo sami se sebou, co vás nepřestanou pronásledovat, dokud je nesplníte. Trochu jako moderní rytířství se silným morálním kompasem.

Jel syn, pes a mať. Tu mať má smrt. Ten chlap je Jón. Vůz na jih je vez. Ta zem má ráz, leč ráj je dál. Tak vez je vpřed. Děj mi sed. Snad byl to sen? Tak to foť! Sem tam smích, byl i brek. Já šla bych zas!