Bublaga

Za hororem Mluv se mnou stojí dva "no name" týpci (no name pokud se nezajímáte o horory) vystupující na YouTube pod společným pseudonymem RackaRacka. Jde o výborně vystavěný příběh kolem mumifikované ruky. Herecké výkony jsou na horor excelentní. Jako bonus Miranda Otto. Další důkaz, že Opičí tlapky (William Wymark Jacobs, 1902) ani lidské ruce rozhodně nenosí štěstí. Takže si s nimi nezahrávejte a už vůbec s nimi nemluvte!

Optimistická oddechovka pro malé i velké. Timothée Chalamet je něco jako Brad Pitt nebo Leonardo DiCaprio své doby. Jen umí i zpívat. Wonka vůbec není ani cringe, ani kýč. Barvy, třpytky, fantaskní svět, úsměvy tak akorát v normě. Hezky to plyne, sem tam nějaký ten taneček a písnička. Kouzelný příběh plný čokolády!

Na některé Coenoviny koukám opakovaně. Panenky na útěku mezi ně patřit nebudou. Přestože lesbickou sex machine Margaret Qualley žeru i s navijákem, zbytek filmu mě do varu příliš nedostal. Trochu drzá, ale jinak průměrná road movie o putování s kufříkem (tleskám, takový obsah jsem nečekala!) nehýří nijak pozoruhodným vtipem (asi pro úplnost chybí druhá polovina bratského dua). Na druhou stranu, nuda za těch 84 minut v kině nehrozí! P.S. Pokud se těšíte na Pedro Pascala, stačí vidět trailer.

Škoda, že se neudělují Oscaři pro skupinu. Protože tohle trio by si jednoho takového rozhodně zasloužilo! Nesourodá trojice si zůstane o vánočních prázdninách navzájem na krku. Učitel a sršatý morous se zálibou v Antice (Paul Giamatti), problémový student a chytrolín (Dominic Sessa) a sarkasmy trousící a po synovi truchlící vrchní kuchařka (Da'Vine Joy Randolph). Stačí dva týdny a stane se z nich partička, která drží při sobě. Není to uslzené, žádný kýč, prostě pár životem vláčených a n*sraných lidí, kteří na sebe zbyli a vykřesali z toho maximum. Nepostrádá to vtip, hřejivé pohlazení a ty dialogy! To prostě musíte vidět!

Seriálu se nedají upřít dvě věci: skvělou Anyu Taylor-Joy a vliv na ochotu hrát šachy. Díky seriálu totiž mnoho žen skutečně tuto královskou hru hrát začalo, jak píší The New York Times. Cesta Beth Harmon ze sirotčince je strhující, prožívala jsem s ní každý tah. Její postava není černobílá a má své temné stránky. Ale co ten poslední díl...?!? Ulepený, s cílem podojit emoce a co si budeme, vcelku předvídatelný. Možná je to nefér, ale závěrečná epizoda může za chybějící hvězdu. Jinak velmi milá setkání s Harrym Mellingem (jako Edgar Alla Poe byl v jinak průměrném filmu Bledé modré oko světlým bodem) a po letech od Lásky nebeské s Thomasem Brodie-Sangsterem. A teď mě omluvte, jsem na tahu!

Tohle je Horor! Plastické postavy. Uvěřitelné dialogy. Břitký anglický humor. A pak se to celé zvrtne… A nastupuje les, respektive zkratka, ze které může uniknout jen vyvolený. Vnitřní děsy vypuštěny. Okultismus. Primitivní náboženství. Něco. Někde. Blízko.  Škoda poslední zhruba čtvrtiny. Za mě by mohlo být ukázáno méně. Přesto atmosféra působivá. Do lesa teď nějakou dobu nepůjdu a trip po Švédsku odkládám na neurčito. Tohle krmit nebudu!

Slunění u vody už nikdy nebude jako dřív. Bát se nebudete, ale nepříjemnému mrazivému pocitu se nevyhnete.  Víkend, který měl pro dvojici skončit sladkým ano, se zvrtne v boj o život. Je totiž vtažená do řetězce činů, na které pouhá omluva nestačí. A nabízí tak odpověď na otázku: kde se bere zlo. To  niterné, násilné. Nemůže mě nenapadnout další násilí věnovaný film - Funny Games / Funny Games USA. V případě Jezera smrti pár začne terorizovat místní omladina. I v tomhle případě vás nejednou napadne: je, nebo není film natočený podle skutečné události?  Cením, jak se ústřední herecká dvojice (Kelly Reilly, Michael Fassbender) ušpinila. A to doslova. Bláto, listí, krev. Ozvat se, nebo to nechat plavat? To je oč tu běží...

Epic! Velký příběh podpořený dechberoucím vizuálnem. Vlastně nevím, co filmu vytknout. Leda snad to, že od dalšího pokračování nás budou dělit roky.  Vizuální efekty jsou tak propracované, až mě nutí přemýšlet, zda je všudypřítomný písek skutečný písek (natáčelo se na poušti u Abú Dhabí a v oblasti Měsíční údolí v Jordánsku) nebo je dodělaný.  A ty souboje! Předloha dává prostor technologiím i starému dobrému boji s dýkou v ruce. U nich ani nemrkáte a jen tajíte dech.  Celou dobu jsem jen doufala, že uvidím, jak z červa po jízdě sesedají. Nedočkala se. A taky jsem se těšila na Joshe Brolina, kterak v roli Gurneyho Hallecka více hrábne do strun balisety. Cítím se ochuzena!  Ale to jsou drobnůstky. Bulvy jsem na konci vylovila z krabice od popcornu a v tichosti odešla rozjímat nad tou impozantní podívanou!

Rodinná selanka ve stínu koncentračního tábora. Neotřelým (ne)pohledem na zvěrstva v Osvětimi, vycizelovanými záběry a zvukem jako jednou z hlavních postav jsem byla po nějaké době přejedená. Kouzlo pominulo. Působivé pasáže, kdy se otřesete odporem, nevěřícně kroutíte hlavou nad absurdností poklidného rodinné života pár metrů od bolesti a utrpení jiných, byly. Ale vzápětí vás film nechává tápat ve tmě po významu (nebo možná nedohlédnu důležitosti hygienických návyků hlavy rodiny Hössových nebo symboliku vepře na silnici viděti). Herecké výkony Sandry Hüller (Hedwig Höss) a Christiana Friedela (Rudolf Höss) však byly excelentní.

Wrestlingu nerozumím co do pravidel i co do zábavnosti. A po zhlédnutí Železných bratrů se to nezměnilo. Tragický osud rodiny Von Erichovy mi nebyl předem známý. Nicméně děj filmu byl vcelku předvídatelný. Jen počkat, kdy to přijde. Jedna za závěrečných scén, kdy se bratři opět "sejdou", byla děsivě laciná. Jinak vcelku koukatelný emocemi nabitý příběh. Hodnotím bez superlativů. S překladem názvu filmu si chtělo víc pohrát - s ohledem na osud bratrů vyznívá jako ironie.  P.S. Nemůžu si odpustit srovnání Aronovskeho Wrestlera, který by ač proti značné přesile a v mnohem vyšším věku o všechny bratry najednou přerazil stůl a jednoho po druhé prohodil mezi provazy. All hail to Mickey Rourke!