diax3

Hele, je mi absolutně šumák, jak moc nereálná je zápletka. A bylo by mi jedno i to, že veškerej příběh mi spíš evokoval pohyb panáčků v Solitérovi, který posouvá hráč, co mu dělá fakt problém přemejšlet víc než tah dopředu a jenom ví, že chce za nějakej počet kol dohrát (finální scéna BYLA výherní, blbý bylo, že výhra působila, jako by ji najednou zařídil nějakej nezávisle náhodnej Franta, co jezdí na logický olympiády a jen se nachomít k hrací desce: za dvě hodiny sledování hraní onoho nůba z předtím, co se z učebnice naučil jen vzorový tahy (nenápadný zmínění 40. narozenin - ex je blb - náhoda - pusa - láska - problém), jaksi nestála) - protože si myslim, že k natočení dobrýho snímku o lásce stejně neni děj základním kamenem. Co mi ale líto je? Že tu Halmu tady hráli i na tý citový rovině, páč tvůrci, který si vzali jako látku ke zpracování právě toto, byli hrozně líný udělat změny, který by to posunuly vpřed, což by bejvalo šlo. Měli k sakru Anne Hathaway! A Galitzine nebyl špatnej. Ovšem délka některých scén, co museli ztvárnit, přestože tam vůbec nemusely být (ty hrozný koncertový střihy na půlku obrazovky, letadlo...)? A krátkost / naprostá absence tam, kde mělo být dáno prostoru víc (např. jejich (ne)dna po "rozchodech")? A fakt, že to bylo zároveň moc (pohádková láska z naprostýho nic) a zároveň málo (to, co dosáhlo k opodstatněný hlubší intimitě, byla spíš než co pouhopouhá snaha)? A že i sem samozřejmě narvali gay kámoše tmavé pleti jen tak vedle, aby reprezentoval, přestože ani neměl nic společnýho s hlavní postavou, a tak na mě působil pouze jako výsměch (a fakt mě to vlastně vytočilo)? ...Radši zas jdu.

Tomuhle filmu jsem se roky vyhýbala. A když jsem si ho konečně pustila, nevydržela jsem nebrečet ani prvních pět minut (čímž to jenom začlo, probrečela jsem to celý). Ten film mě dvakrát překvapil. A nemůžu tomu skoro uvěřit, ale nebyl to trapnej, neoriginální ždímač slz, přestože úplně originální nebyl a slzy ze mě vyždímal.

Absolutně nesouhlasím s tím, že bylo potřeba natahovat film, protože se do něj nevešlo všechno, co bylo v knize. Tu knížku jsem si před lety pořídila právě kvůli filmu. A byla nepřekonatelně skvělá. Až na to, že ten film ji pro mě nějakým způsobem dokázal přesáhnout, protože Sturgess a Hathaway - a Spall - dokázali převést to, co bylo mezi řádky, na obrazovku tak dokonale, že to nemělo obdoby. Tady mi přišlo, že Dex prostě nebyl takovej blb, jakej měl bejt, protože herec, kterýho do tý role vybrali, byl moc velkej ňuňák na to, aby hrál tohle postavu, a Em, místo toho, aby byla neobyčejně obyčejná, se pořád snažila bejt obyčejná, aby byla jiná. A to mě děsně štvalo. Navíc: film mistrně pracoval s poetikou, v čemž teda tvůrci seriálu selhali. Takže pokud někdo, kdo ještě neviděl film, váhá, která verze je lepší... vždycky film. Tenhle výtvor možná přidal stopáž, ale rozhodně ne nic jinýho, dokonce je pro mě o mnoho chudší.

Nudnej ze dvou sourozenců vypráví o tom, jak byli s bráchou jiný. Od začátku je tak nějak jasný, jak to dopadne, protože devadesátkový filmy zlověstno schovaný ve slunci uměly. Vlastně to nemá úplně příběh a rozhodně nejde ani o nějaké zkoumání charakterů do hloubky, protože sama hlavní postava se na konci svěřuje, že jediné, co o svém bratrovi opravdu věděla, bylo, že byl dobrý rybář... Ale v tom to právě je. Takovejdle film by už dneska nikdo nenatočil.

No, takhle... něčím zajímavý to je. Ale jako komedii bych asi označila teprve manželovo závěrečné procitnutí, kdy si konečně uvědomil, že jeho žena opravdu je psychopatka...

"Lidé si o nás myslí, že jsme byli rivalové. Ale on byl jeden z mála lidí, které jsem měl rád. A jeden z těch pár, které jsem respektoval. A byl jediný, kterému jsem kdy záviděl." ...Pět hvězd i po těch letech, kdy jsem to viděla prvně. Pamatovala jsem si přesně seznámení s Marlene, pak to sledování televize v nemocnici, a taky Jamesovu bombu po tiskovce. No a všechny ty scény jsou pořád stejně dobrý.

(⚠️SPOILY!!⚠️) Il Boemo není film o lásce a jejím zhoubném vlivu, jak by se mohlo zdát. Je totiž o různých typech sobectví: Mysliveček nejdřív uhrane svou žačku, naivní dívenku v prekérní situaci hrozícího sňatku se starým bohatým dědkem, která je pro začínajícího fešného skladatele ochotna okrást otce, jen aby mu zařídila slušné bydlení. V posteli, kterou mu platí, Myslivečkovi vlastně sobecky postoupí svou nevinnost, a pak se ho kvůli vlastnímu neštěstí snaží přemluvit, aby si ji vzal a žil s ní v chudbobě a opovržení, až se pro něj všeho vzdá. To už je ale na scéně i jiná žena, taková, která má prachy i slušné konexe, a kterou Mysliveček potká jen šťastnou (?) náhodou, protože si ho její sluha splete s jiným jejím milencem. Tato žena z Myslivečka nakonec sobecky učiní jen dalšího v řadě svých amantů a poté, co jeho první milenka spáchá pokus o sebevraždu (protože ho přistihla, jak se s touhle druhou svíjí vášní v lóži opery), mu je řečeno, aby se modlil za její smrt, neboť tak jeho tajemství o tom, že je s ní zapleten, zůstane v bezpečí.  Další v řadě je rozmarná operní pěvkyně, která trpí hystericko-depresivními záchvaty, a to zejména v naprosto blbých chvílích, jako třeba tehdy, když má zazpívat Myslivečkovu hudbu pro krále, a tudíž buď nastartovat, anebo navždy pohřbít jeho kariéru. Taktéž sobecky využije Myslivečkův smysl pro krásu, když ho nechá, aby jí psal árie, jaké nikdo jiné psát nedokáže. No a nakonec "ta pravá", vdaná, která si sobecky udržuje platonický odstup (což Myslivečka vede k tomu, že svoje srdíčko prahnoucí po lásce zalévá rychlým dopaminem při gamblingu a s lehkými děvami) a nechá si své pravé city až do dopisu na rozloučenou, po jehož napsání schroupe střepy, co si kvůli chorobně žárlivému manželovi dá ke sváče. Až mě udivilo, jak skvěle je tu to sobectví vyobrazeno, jak ho v sobě mají všichni a jak se mu nejde ubránit, protože je to tak zkrátka dáno, že jsou lidi svině (a když ne a priori, tak vlivem okolností).  Jestli je na tomhle snímku co pravdy, Myslivečkova smůla spočívala v tom, že nejvíc nemiloval ani jednu z těch žen, co mu prošly životem - ale hudbu - a sobecky si pak bral všechno, co šlo, aby měl dost inspirace a mohl tu hudbu psát.

Představte si seriál Bylo, nebylo (2011). Až na to, že ruskej. Takže tam nebude kapitán Hook, ale čarodějnice z chaloupky na kuří nožce, nebude tam Rumprcimprcampr, ale Kostěj a nebude se to odehrávat za sedmero horami, ale v Bělohoří. Hlavní postava bude taková variace na Ivana z Mrazíka (sebevědomí na to má dost), jenomže v pohádkové říši se ocitne až poté, co si odžil hodných pár let v našem světě jako sirotek a podvodník... Tohle je přesně ten případ, kdy je něco tak špatnýho, až je to kvůli tomu vlastně dobrý. Dívali jsme se na to o Štědrém večeru s rodinou, sestavovala jsem při tom stavebnici a kdykoliv jsem se chvíli nekoukala, pánské osazenstvo mi scény přetáčelo zpět, protože "to ale prostě musíš vidět!!" Nejsem si jistá, jestli s tím výrokem souhlasím, nicméně to byla fakt prča. :D To, že to má víc dílů, mi došlo v závěrečné scéně, kde se teprve vyjeví ten pravý záporák (plottwist jak cyp XD).

Když jste mladý a blbý, vidina hromady stříbrných a zlatých cihel za vraždění pro mafii nepohodlnejch osob (a to v čase, kterej už proběh) se vám může zdát fajn, přestože víte, že až přijde správná chvíle, jednou z těch osob budete i vy. Hloupý je, když z tý blbosti vyrostete, jenže v tý chvíli si pro vás přijdou a pošlou vás do minulosti, aby vás tam vaše mladý já zabilo. Takže vymyslíte plán, jak to zařídit, aby celá ta mafie se zabijáky v čase, který se chcete pomstít, lehla popelem už před tím, než ten největší velkej boss vyroste (a vy jste přitom ideálně přežili). Trochu na obtíž je, že jste ten plán museli říct vašemu mladýmu já, který vás ale stále hodlá zneškodnit, protože na rozdíl od vás, kdo jste se už sám odprásk a pak si užíval 30 let nerušenýho utrácení, jemu z toho, že jste mu zdhrnul, kápla akorát tak možnost blízké smrti. // Tenhle film je vlastně hrozně násilnej. Ale jeho ústřední myšlenka je: láska hory přenáší. //-> BE AT RIX je nápis, u kterého jsem málem zapomněla dejchat.

Vyšlo to před dvanácti lety. Tehdy jsem to tak nějak viděla poprvý a byla jsem z toho nadšená, jednak kvůli tomu, že jsem začínala jezdit na snowboardu (tohle byl důkaz, že je to cool a že i já můžu v tomhle sportu dosáhnout velkejch věcí :)), a druhak samozřejmě kvůli ultimátní lovestory chudý holky bez maminky a zadanýho bohatýho frajírka s matkou, která ji nemůže vystát, přestože byla kdysi v její kůži. Ale včera to dávali v telce a... bylo to i po těch letech furt stejně dobrý! Nejen kvůli tomu humoru, kterej je overall nadprůměrnej, i když je tam pár vtípků trapnejch, ale i pro to, že je tam na malý ploše nahuštěno spoustu citově podnětných momentů. Ten, kdo to psal, to prostě uměl dávkovat, a ten, kdo vybíral herce, prostě věděl, jaký vybrat. :)