Vena69

Would You Rather mě nadchlo především svým výborným scénářem. Všechno je tady tak krásně promyšlené, každý aspekt oné hrůzné hry má jednoduše pochopitelnou a přitom zajímavou message, jedná se o naprosto geniální dílo. Na rozdíl od mého milovaného Saw se tady sice nehraje fér, velice často je prostě rozhodnuto, kdo má vyhrát, ale to vůbec nevadí. Would You Rather ukazuje divákům, že život prostě není fér a dělá to tak zábavným způsobem, že si tento film prostě musíte zamilovat. Stejně jako Saw ani tento film nestaví na bezúčelném násilí, naopak všechno je tady podloženo příběhem, všechno tady má svůj účel, stejně jako v Saw je i tady každá kapka krve naprosto nezbytná pro vývoj děje. Na rozdíl od Saw tady není tolik krve, což v tomto filmu dává smysl, nejde totiž jen o krev samotnou, tady jde spíše o způsob, jakým hlavní padouch dává svým hostům životní lekci. Bavili mě herci i postavy, hra samotná - především její začátek (konverzace během večeře) a samozřejmě i závěrečné rozuzlení. Všechno mi to dávalo dokonalý smysl, je vidět, že scénáři se někdo skutečně věnoval. Líbí se mi, že je zde popsána bezmoc hlavních postav, ale přijatelným způsobem. Ani na chvíli jsem neměl pocit, že hlavní postavy nemají žádnou šanci, vždycky zde zůstávala alespoň kapka naděje, a tak jsem se ani na chvíli nenudil. Geniální film. 10/10

Zombie horory mě nikdy moc nebavili, ale doufal jsem, že alespoň Snyder by mohl přijít s něčím zajímavým a promyšleným, pokud možno i originálním, anebo by alespoň mohl zpracovat typický stokrát viděný zombie horor tak kvalitně, že se od obrazovky neodtrhnu. Bohužel ani jedno z toho se nepodařilo. Dawn of the Dead nepřináší nic nového a nic zajímavého, postavy jsou nudné a chovají se jako pitomci, příběh je kompletně o ničem a uprostřed filmu je jedno velké hluché místo, kde se neděje fakt vůbec nic. K tomu všemu každou chvíli hraje otravná a naprosto nemístná hudba, takže hororová atmosféra tady taky chybí. Žádné děsivé scény tady taky nehledejte, je to zbytečné. Stejně tak Snyder nepřišel ani s žádným jiným zajímavým nápadem - žádná politika, žádná konspirace, žádná věda ani vývoj léku, dokonce tu není ani žádná vtipná scéna -  Dawn of the Dead prostě nemá žádné ambice. Ke konci se naštěstí objeví pár slušných akčních scén a také musím uznat, že make-up zombíků se fakt povedl. To mi ale ke spokojenosti opravdu nestačí, Dawn of the Dead byla fakt nuda. 1/5

Věřte tomu nebo ne, ale spojení hororu a komedie je jeden z nejnáročnějších žánrů na provedení. Vyžaduje opravdu velké ambice a perfekcionismus, aby byl takový film vtipná komedie a zároveň děsivý horor. (Typicky jeden z těchto žánrů prostě vypadne a zbyde jen jakási trapná parodie na horor.) Tady se to ale opravdu povedlo. The Ghost of Goodnight Lane je opravdu výborný film, který nabízí dokonale jednoduchý humor (tak blbý aby byl vtipný, ale ne zase cringe), pár dokonalých hlášek z úst geniálního Billyho Zana a naproti tomu i děsivé a dokonale načasované jumpscary, výborný gore a pořádně hutnou atmosféru. Když k tomu pak film přidá i pár nádherných hereček, zajímavý příběh, nemůžu než prohlásit, že jsem naprosto spokojený. Ano, jedná se o nízkorozpočtový film, takže je tady jeden slabší vizuální efekt a asi bylo možné z tohoto námětu vyvařit ještě trochu víc - konec mi připadal trochu moc rychlý, ale na 9/10 to dosáhne určitě. Svým způsobem mi The Ghost of Goodnight Lane připomíná první Vřískot - je tak akorát self aware, vtipný, kvalitní horor a opravdu hodně jsem se u něj bavil.

Jako velký fanoušek seriálu jsem si ani na chvilku nedovedl představit, že by i film (bez Teal'ca, Carterové a bez možnosti rozvíjení postav jako v seriálu) mohl být tak dobrý. Ale Emmerich to dokázal. Kurt Russell a James Spader během několika minut donutí diváka, aby si jejich postavy zamiloval. Jsou uvěřitelní a divák se do nich dokáže vcítit. (Především scéna, ve které Daniel vysvětluje symboly na bráně a cestování vesmírem mě opravdu nadchla. Postava Jacka pak dostane prostor až ke konci, ale o to je výsledek lepší.) Dobré obsazení se však vztahuje i na ostatní postavy - Jaye Davidson je jako Ra naprosto dokonalý. Kromě herců mě opravdu potěšil i výběr kostýmů, masky, prostředí, hudba..... vlastně všechno až na pokulhávající zvukové efekty se zde opravdu povedlo. Scénář se na rozdíl od seriálu drží dost při zemi, obsahuje (logické) jazykové bariéry a hrdinové potřebují více času na řešení problémů, ale vůbec mi to nevadilo. Celkové zpracování filmu je méně mainstreamové než seriál, Emmerichův svět je složitější a méně přátelský než ten seriálový, objevuje se zde krev a je tu i trochu méně humoru. (Je to vidět i na hudbě, která je hodně podobná, ale přece jen o něco temnější než ta seriálová.) S čistým svědomím však mohu říci, že jsem naprosto spokojený - seriál je prostě dokonalý, ale Emmerichův film příliš nezaostává. 9/10 - jeden bod bych strhl za ty zvukové efekty. Pravděpodobně se jedná o nejlepší Emmerichův film.

Základní pravidlo všech krátkých filmů zní: ,,Nasekat do těch pár (v tomto případě 3 desítek) minut co nejvíc obsahu." A to se tady bohužel opravdu nepovedlo. Dylan's New Nightmare totiž využívá svůj čas na nudný rozhovor hlavního hrdiny s psycholožkou a několik scén, které Dylan tráví přemýšlením o životě, a tak je velice zajímavý námět nucen pracovat s naprostým minimem. Na nějaký ten obdivuhodný gore, pořádnou atmosféru a jumpscary tady prostě není prostor. Bylo pro mě příjemným překvapením, že tento film navazuje na Wes Craven's New Nightmare - dokonce i hlavní herec je zde stejný (i když o 30 let starší), ale na tak krátký film je to prostě až zbytečně ambiciózní nápad. Freddy je udělaný a zahraný dobře a dokonce předvede i pár slušných hlášek, ale gore nebyl nic moc. Film sám o sobě nepůsobí vůbec jako low budget fan film, najde se tady jeden výborný střih a Freddyho make-up je taky super. K tomu se mi ještě líbilo, že film zmiňuje fiktivní Hatchet 5. (Jsem velký fanoušek Hatchetu a rád vidím, když horory obsahují zmínky na jiné horory.) Bohužel je začátek a konec filmu doprovázen naprosto otřesnou hudbou. Dylan's New Nightmare tak ve výsledku ani zdaleka nenaplňuje svoje ambice. 25 %

Od samého začátku tohoto seriálu jsem od každé epizody očekával a vyžadoval souboj myslí, do detailu promyšlenou konfrontaci v intelektuální rovině. Všechna ta snaha dopadnout Rudého Johna tedy rozhodně nemůže vyvrcholit jinak než právě střetem geniálních myslí Rudého Johna a Patricka Jana. Jane musí proti svému největšímu nepříteli využít toho, co umí nejlíp, musí ho přechytračit, musí být o krok napřed. (Patrick Jane není žádný akční hrdina, je to génius s vyjímečným pozorovacím talentem, a tak by nedávalo smysl, pokud by se z Mentalisty stal akční trhák, kde hrdina likviduje protivníky po tuctech.) Tvůrce tohoto seriálu to naštěstí viděl stejně, a tak výsledek opravdu stojí za to. Jedná se o skutečně promyšlenou (a sympaticky minimalistickou) konfrontaci nejen s Rudým Johnem ale s celou Blake Association. Příběh je velice dobře vymyšlený, nikdo tady nemá příliš navrch, obě strany musejí využít všeho, co mají k dispozici, aby měly v závěrečném střetu šanci. Také mě potěšilo, že se všechny postavy chovaly logicky a jejich rozhodnutí odpovídala jejich osobnostem. Zapojení FBI a skvělé nové postavy - ředitele Abbotta - je výborný způsob, jak smysluplně rozvíjet příběh a dostat do něj nové postavy. Samotný závěr epizody stojí za to vidět několikrát, je tady tolik zajímavých detailů, které divák může obdivovat znovu a znovu. (Největší slabinou je tady nedostatečný build-up z předchozích sérií, ale to není vina tohoto dílu, ono se to nedá během jednoho dílu dohnat.) 10/10

Ze všech možných kriminálek mi sedí nejlépe ty odlehčené, ty které nejsou zbytečně depresivní a nabízejí víc než zločin, vězení a smutek. A právě takový je Mentalista - odlehčený, zábavný, ale stále poutavý a dostatečně seriózní. Celý seriál staví především na hlavní postavě a tudíž i na herci v hlavní roli  - geniální Simon Baker je jedním z těch herců, které prostě musíte milovat a když se šibalsky usměje, musíte se zaručeně usmát taky. Na Mentalistovi samotném nenacházím jedinou chybu, tato postava je dokonale promyšlená, do detailu skvěle napsaná a věrohodná. Líbí se mi, že na první pohled sympatický Patrick je ve skutečnosti docela bezohledný a sobecký, přidává mu to na věrohodnosti. Najde se tady ale i pár chyb - seriál se totiž ostatním postavám věnuje opravdu málo a některé - především Lisbonová a Cho tím opravdu trpí. Cho je přibližně od poloviny první série redukován na nevrlého svalovce a dostává minimální prostor. Lisbonová má sice mnohem víc dialogů a tráví na obrazovce víc času, ale její postava se nijak nerozvíjí. Mezi ní a Janem není žádná chemie a to je asi ta největší chyba v celém seriálu. Robin Tunney mi bohužel také není příliš sympatická. Ženské postavy, které se v seriálu objeví jen párkrát - Lorelei, Sofie, Erica, se všechny k Patrickovi hodí mnohem víc a mnohem víc mě bavily. Další problém je bohužel i vysoký počet dílů, které mě opravdu zklamaly a které prostě nedávají smysl (vrahem je často někdo naprosto náhodný, kdo se v dané epizodě téměř neobjevuje, stane se něco, co nedává žádný smysl, objevuje se hypnóza a další pavědy, aby se příběh dostal, kam musí,....) před šestou sérií se příběh hodně točí v kruhu a závěrečná série mě dost zklamala nelogickým zakončením. Mentalista však nabídne i pár opravdu geniálních dílů, pár sympatických momentů (především v první sérii), několik skvělých herců a hereček v epizodních rolích (Emmanuelle Chriqui, Morena Baccarin, Malcolm McDowell, Leslie Hope, Frederick Koehler), pár vtipných scén, a opravdu výbornou šestou sérii. Domnívám se, že největší slabinou tohoto seriálu je krátká stopáž každého dílu, což scénáristy nutí některé aspekty - většinou osobní životy hlavních postav - redukovat na minimum. Také jde poznat, že Rudý John byl domyšlen až v pozdějších sériích - vyvrcholení je super, ale chybí tady ten build-up, podezřelí nedostávají dostatečný prostor a jako diváka mě příběh neupoutal tak, jak jsem doufal. 65 %

Tak tohle je bezesporu ta nejlepší epizoda z celého seriálu! Dokonale vymyšlený příběh zde nabídne geniální a přitom uvěřitelné zvraty, poskytne hercům dostatek prostoru při skvostné závěrečné konfrontaci a hlavně diváka seznámí s postavou Patricka Jana - tato epizoda totiž pomocí brilantních dialogů ukáže Jana takového jaký je - veselý a trochu potrhlý génius, který ale o všechno přišel, zhroutil se mu život a teď touží po pomstě. Metafora s Bílou velrybou, mistrné dialogy, herecký um schovaný do těch nejmenších detailů a výrazů tváře - to všechno jsou jen další třešničky na dortu té nejsilnější epizody z celého seriálu. To nejlepší na Flame Red je ale to, že se tady najde prostor pro všechno - vývoj hlavní postavy nijak nezastíní vyšetřování samotné. Najde se tady i pár minut na sympatickou romanticko-komediální konfrontaci mezi Grace a Rigsbym. Prostě tady nic nechybí a nic tady nepřebývá. 10/10

Ze všeho nejdřiv musím ocenit to, že tento film vůbec vznikl. Nejedná se o typický horor - sice nabízí dobrou atmosféru, ale je dost pomalý a staví především na skvělých dialozích a hereckých výkonech. Doug Bradley tady dokonale ztvárnil Pinheada, ale děsivý cenobite nepředstavuje hlavního záporáka, stojí de facto mimo jakýkoliv souboj dobra se zlem. Osobně nepovažuji originalitu za něco, co by mělo rozhodovat o kvalitě filmu, ale upřít ji Hellraiserovi nemůžu. Hlavní problém Hellraisera je ten, že Pinhead a ona prokletá krychle dalece přesahují film samotný. Když se totiž zrovna na plátně neobjevuje Pinhead, jedná se o průměrný až podprůměrný horor s jednoduchými postavami a jednoduchým vývojem příběhu. Atmosféra je tady super, ale Hellraiser příliš nevyděsí, tvůrci se věnovali hlavně goru a kostýmům. Ve výsledku tedy Hellraiser nabízí dokonalého Pinheada, nezapomenutelné hlášky, slušný gore, ale také dost divný konec s hroznými efekty a nevýrazné postavy. Pár věcí se tady fakt povedlo, ale film jako takový není nic světoborného. 60 %

Občas člověk při hodnocení uvažuje, jestli udělit alespoň jednu hvězdičku, protože i ta největší pitomost může mít alespoň pár dobrých scén, hereckých výkonů anebo alespoň divák touží zjistit, jakou blbost ještě uvidí, a tak ho to z čiré zvědavosti prostě baví. (Eliška a Damián) U něčeho tak otřesného, jako je Neon Demon, to však nehrozí. Na příběh tady rezignovali úplně - ano, artové filmy většinou nestavějí na příběhu, ale tady není v podstatě nic. Tento dvouhodinový film by se dal zkrátit tak na 10 minut. Zbytek je jenom nudná výplň, kde jedna kompletně random scéna střídá druhou, nic nesouvisí s ničím, režisér se snaží za každou cenu šokovat, a tak vymýšlí jednu blbost za druhou - bezúčelná nahota, bezúčelná krev, bezúčelný stroboskop, trapné dialogy se téměř nedají vydržet, všechny postavy jsou strnulé, chovají se nelogicky, všechno se pohybuje hrozně pomalu...... co tím vším chtěl tvůrce říct? Chápal bych, kdyby se příběh redukoval, aby zbyl čas na ty umělecké scény, ale těch je tady opravdu velmi málo - opravdu jsem ocenil snad jen jeden záběr. Všechno ostatní jsou jenom trojúhleníky a postavy zírající do kamery. Žádné napětí tento film také nenabídne, Neon Demon totiž nikam nesměřuje, není zde žádné tajemství jako v Suspirii, postavy neprocházejí žádným viditelným vývojem a některé se z příběhu prostě vytratí. Keanu Reeves zde byl naprosto zbytečný. Hudba mi tady vadila ještě víc než v Last Night in Soho a nějakou zajímavou perspektivu na svět modelingu (třeba jako Velvet Buzzsaw popisuje svět umění) tady taky nehledejte. Takže k čemu to bylo? Chtěl snad režisér kritizovat svět modelingu pro jeho povrchnost a omezenost? A z toho důvodu tedy vytvořil něco tak povrchního a omezeného? Totální odpad.