Vena69

Trojka nasadila naprosto odlišný tón a vyplatilo se to! Tenhle Johnny English je ze všech nejvtipnější. Ano, chvíli mu trvá, než se rozjede, ale potom se už nezastaví. Rowan Atkinson tancuje jako pán, Olga Kurylenko je pro tento film jako stvořená, padouch je tady krásně samolibý, arogantní a chytrý - všechno do sebe tak krásně zapadá. Scéna s virtuální realitou je dokonalá - vtipná, nápaditá, prostě nářez. Ani se mi nechtělo věřit, že je možné vymyslet tolik nových věcí a že se u toho budu tolik bavit. Celý film pak vyvrcholí Johnny Englishem v plné zbroji. Johnny English mě opět totálně dostal. Nádhera. 5*

Slabší verze Snowboarďáků? Ano, v různých ohledech jsou Rafťáci právě to. Hudební zpracování je tady slabší a Eliška Křenková tady nemá prostor, jaký by její postava potřebovala. Na druhou stranu i tady je spousta šíleně vtipných scén, které se zvrhnou v ty nejvtipnější situace, zábavné postavy, sympatické herecké obsazení a krásná příroda. Rafťákům nechybí ani ona realističnost, která byla obrovskou předností Snowboarďáků. Potkat krásné dívky a ve snaze se jim zalíbit se třeba nechat zabít - kdo by to neznal? 5*

Fantasy horor? Mysteriózní? Ne, tohle je jenom taková pohádka. Ne úplně špatná, hezky vizuálně zpracovaná, ale pořád jenom pohádka, kterou nelze brát příliš vážně, všechno je tady dost přehnané. Hlavní postava chvílemi hrdinsky všechno zachraňuje a potom hned omdlí (Johnny Depp trochu přehrává), příběh je vlastně strašně jednoduchý (detektivka končí tak po 15 minutách) a příliš často se stane něco, co působí až příliš komediálně a naprosto to zbourá onu atmosféru gotického hororu. Z nějakého důvodu mě to ale bavilo. Sleepy Hollow zachraňují výborně zpracované vzpomínky na dětství hlavního hrdiny (a krásná Lisa Marie), až překvapivě kvalitní akční scény a moc pěkná hudba. Tohle všechno jsou však jenom detaily, na kvalitní plnohodnotný film je potřeba lepší scénář a ten tady opravdu chybí. Film totiž v prvních minutách slibuje detektivku a velice racionálního hrdinu, ale ona racionalita, detektivní práce a vědecký přístup, které Ichabold jakožto detektiv prosazuje, kamsi zmizí a nikdo se pak neptá, proč se co děje. Film prostě jede dál, divák se s tím snad nějak srovná. První polovinu filmu jsem navíc nedokázal udržet v hlavě všechna jména, vedlejších postav je tolik, že to prostě nešlo. Chvílemi jsem tedy nevěděl, co se vlastně děje. Ono pěkné vizuální zpracování se navíc vztahuje jen na scény s živými herci, náročnější stvoření Burton tolik neumí. Taky mi připadalo, že film úplně neví, kdy se vlastně odehrávat. Přelom 18. a 19. století = meče a sekery? To asi ne. Nebylo to špatné, ale přál bych si, aby Burton bral svoje filmy víc vážně. 55 %

Na první pohled pitomost s nesympatickými postavami se postupně proměnila ve velice poutavý horor s děsivou atmosférou a i ty nesympatické pitomce jsem si nakonec zamiloval. Tell Me How I Die nabízí filozofickou debatu ohledně času a osudovosti, ale naštěstí se vždycky vrátí nohama na zem - typicky skrze nějakou vtipnou, sarkastickou nebo krutě upřímnou hlášku. (Fanoušci dialogů od Josse Whedona určitě ocení, hlášky jsou zde typicky ve stylu Buffy, The Vampire Slayer.) Ano, určitě by se tady s vyšším rozpočtem dalo vytvořit víc a i střihač by mohl udělat víc práce, ale přesto jsem opravdu spokojený. Na začátku sice nikdo nemá moc prostoru, postav je tu hodně, a tak nemají možnost se pořádně představit, ke konci se tohle však nějak spraví. Film ze všeho nejvíc tahají herecké výkony Williama Mapothera a Ethana Pecka, výborná atmosféra a naprosto neuvěřitelný námět. Ona osudovost, snaha změnit budoucnost, strach z neznámého a nevyhnutelného, horor založený na nějakém vynálezu - já to prostě žeru. 10/10

Bavil jsem se, ale stejně mám s Johnny Englishem problém. Tento film prostě nedrží pohromadě, vývoj děje nedává absolutní smysl - především ty nejdůležitější dějové zvraty jsou prostě absurdní. Celý film tak de facto stojí jenom na schopnostech herců - Malkovich mě ale moc nebavil a Natalie Imbruglia taky ne. Z Johnnyho Englishe tak zůstává pouze Mr. Bean, který diváka pobaví, ale na plnohodnotný film to prostě nestačí. Vtipné scény jsou navíc všechny založeny jen na neschopnosti hlavního hrdiny a to člověka také po nějaké době omrzí. 50 %

Johnny English Reborn se poučil ze slabin prvního filmu a místo nich nabídl skutečně kvalitní komedii. Zatímco jednička byla příliš stupidní, místy až frustrující, dvojka je stupidní tak akorát. Johnny English je stále šíleně vtipný, ale už není kompletně neschopný, je to jen týpek, který se dostává do absurdních situací. A právě to je ten důležitý posun, kterým si Johnny English potřeboval projít! Děj tentokrát dává smysl a nabídne spoustu do detailu promyšlených, zábavných a místy i napínavých scén. Tam, kde první Johnny English lezl záchodovou rourou, nabídne Johnny English Reborn vizuálně povedenou honičku po střechách budov, napětí a vtip. Ačkoliv se film točí jen kolem hlavního hrdiny, vedlejší postavy jsou tady o úroveň výš a herecké obsazení je neporovnatelně lepší. Rosamunde Pike, Gillian Anderson, Daniel Kaluuya - ti všichni sem dokonale zapadají. Film nabídne tolik výborných ikonických momentů - scéna s křeslem je naprostým vrcholem komedie, scéna s rtěnkou mě také nenechala chladným a neustále se vracející vražedná uklízečka už je pak jen třešničkou na dortu. Film staví přesně na tom, na čem by měla stavět každá výborná komedie - na kontrastu vtipných, absurdních situací a postav s těmi vážnými. Výborně jsem se bavil. 5 *

Zbytečně natahovaná nuda se spoustou do očí bijících nesmyslů, nedomyšlených pitomostí a nijakým vývojem děje - to je Signs. Tentokrát mě Shyamalan opravdu hodně zklamal a to především jako scénárista. Problém je následující - příběh Signs se odehrává ve dvou rovinách - té skutečné a té metaforicko-psychologicko-religiózní v hlavě otce Grahama. Bohužel to absolutně nejde dohromady. Příběh samotný je naprosto odfláknutý, je zde spousta zkratek, které nelze označit za nic jiného než totální lenost scénáristy věci domýšlet. Film působí dojmem, že kvůli existenci onoho hlubšího smyslu celého filmu se Shyamalan prostě vykašlal na onu explicitní část, protože ,,ta stejně není důležitá'', ale zároveň došlo k tomu, že ona psychologická část filmu působí naprosto bezvýznamně v porovnání s tím, co se skutečně děje. Shyamalan toho chtěl divákům sdělit až příliš a bohužel výsledkem není nic než jen nesmyslné blábolení. Tak na mě bohužel působily i výkony herců (Mela Gibsona mám jinak docela rád). Jakékoliv jejich emoce, chování - všechno to působí tak nelogicky, pitomě, jako slepenec několika různých filmů. Divák ani nemůže posoudit, jestli herci dobře hrají, když to prostě celé od základu nedává sebemenší smysl! Asi nejvíc to odnesl Joaquin Phoenix, jeho postava je ve filmu naprosto zbytečná. Všechno to mysteriózno na začátku filmu mělo za úkol zakrýt tu největší kravinu, jakou mohl kdo napsat. Divák čekající odhalení jakéhosi sci-fi/hororového tajemství může jen nevěřícně sledovat to nejhloupější a nejubožejší rozuzlení, jaké bylo možné vymyslet. Shyamalan promarnil výborný námět na film (nebo spíš na 2), hvězdné obsazení bylo úplně k ničemu a navíc to byla fakt hrozná nuda. Odpad.

Většinou nemám rád filmy, kde se režisér snaží diváka od sledování odradit, znechutit ho a nebo mu prostě naschvál neukáže přesně to, co si divák přeje vidět. To všechno pochopitelně proto, že takhle je to ,,artový film" a režisér je ,,intelektuál". (Vždycky si představuji onoho režiséra, jak sedí v koutě kina, kde právě promítají jeho film a kdykoliv se někdo zvedne a odejde, začne se potichu chichotat.) Ale na druhou stranu..... některé nepříjemné věci jsou vlastně příjemné - Joffrey v Game of Thrones, Umbridgeová v Harry Potterovi, naprostá bezmoc hlavního hrdiny ve Fight Club - některé ty špatné, frustrující, odpudivé postavy a situace člověk prostě miluje. Funny Games je někde mezi těmito dvěma stavy. Občas mám pocit, že Haneke byl prostě líný a frustruje diváka úplnou pitomostí - něco se stane a kamera schválně míří jinam, aby divák nevěděl, co se stalo - to mi přijde dost laciné. Stejně tak hlasitá, agresivní hudba na začátku a na konci filmu. Někdy se však režisér vytáhne s takovou perlou, že divákovi spadne čelist až na zem. Scéna s ovladačem je bezpochyby nejlepší počin z celého filmu. Stejně tak začátek filmu a hádka kvůli vejcím je výborně vymyšlená, napsaná a zahraná. Člověk prostě cítí, že se děje něco zlého, ale nelze to přesně popsat. Diváka jen svírá ten nepříjemný pocit, který cítí i hlavní postavy. Úvod filmu je tedy opravdu výborný. (Bohužel film dále pokračuje pomalým tempem, takže v jednu chvíli mi opravdu připadal zbytečně dlouhý.) Také obsazení je výborné - především hlavní záporák je až dokonale nesnesitelný. Kdokoliv dostal nápad tomu šmejdovi obléknout košili s dlouhým rukávem a ty nejkratší šortky na světě byl génius. Občas mi připadalo, že některé věci jsou příliš jednoduché a některé postavy příliš schopné/neschopné - podle toho, jak situace zrovna vyžaduje - ale absolutně nelituji, že jsem Funny Games viděl. Haneke tady vytvořil film, který by šel označit za artový a přitom koukatelný. 65 %

Před zhlédnutím tohoto filmu by se člověk mohl domnívat, že tady snad najde nějakou myšlenku, nějakou kritiku společnosti, realisticky (nebo aspoň cynicky) podanou válku ve Vietnamu, ale ne, je to jenom hodně debilní komedie, která se náhodou odehrává ve Vietnamu. Dokonce bych řekl, že je až ubohé, jak primitivně je zde armáda vyobrazena (důstojník = vždycky debil). Tento nepochopitelně nadhodnocený film má dvě části. Ta první začíná otravným sloganem 'Good morning, Vietnam!' a nabízí otřesný 'humor' Robina Williamse. Všechny ty rádoby vtipné scény staví pouze na kvantitě, hlavní postava prostě chrlí deset vtipů za minutu, dělá reference na bůhvíco z americké pop kultury a politiky (navíc mluví šíleně rychle, takže prostě není možné pochytit ani polovinu), všechny ostatní postavy se mohou smíchy potrhat a celé je to opravdu nesnesitelně bolestivé. Nevím, jestli byl Robin Williams někdy vtipný, ale tady určitě není. Důležitost, kterou tento film dává rádiu, je navíc naprosto neuvěřitelná. Armádní důstojníci tráví hodiny svého času diskuzemi o člověku, který mluví do rádia zatímco jejich armáda bojuje v džungli. Kravina. Druhá část filmu je mnohem vážnější a konečně se v ní něco děje, ale ani tady film nenabídne zajímavější postavy (dějová linka s Trinh je kompletně o ničem, Hauk je až neuvěřitelně debilní a trapný a ani generál Taylor nebo vojín Garlick nejsou nic moc) a rivalita mezi armádními důstojníky a Cronauerem taky nevede k žádnému zajímavému rozuzlení. Kromě otřesně nevtipného Williamse tady nikdo nedostal žádný prostor. (Což je škoda, film je totiž hodně dlouhý.) Pořád je ale druhá část filmu lepší než pokusy o komedii v části první. Nejlepší částí filmu je jednoznačně dějová linka s Tuanem. Jeho příběh samotný (a možná i baseball na konci) film zachraňuje od odpadu. 1/5

Občas se někomu povede natočit takovou hovadinu, že ji prostě nemůžete nemilovat. Tohle ale není ten případ. Pidihajzlík má opravdu málo dobrých hlášek, málo vtipných scén a ten green screen se opravdu nepovedl, což bolí, protože je na něm postavený doslova celý film. Ve výsledku je tak Pidihajzlík jednou z těch komedií, která se snaží být neustále vtipná, a všechny postavy jsou proto nesnesitelné, cringe a prostě otravné. Trpaslík hrající mimino tak vlastně ani není tou nejdivnější postavou celé téhle věci. Děj je samozřejmě naprosto nelogický, některé věci jsou opravdu nepochopitelně debilní a ani tady není žádná dobře zapamatovatelná vtipná scéna, která by film zachraňovala.