Torimmer

To jsou hold ta 90s rodinná dramata s těžkými tématy. Mají svoji nesentimentální sílu v určitých momentech, ale jako celek jsou tak klišovitě a zkratkovitě poskládané. Ve výsledku nijaké, jalové.

To tak někdy je s takovými pocitovkami od autorských režisérů - většinou tomu prostě nerozumím a nemůžu se na to naladit a nudí mě to, a pak se ukáže taková scéna, jako je ta s rádiem hrajícím před oknem. Hl. postava Cusacka mi nijak nepřirostla k srdci, ale stačilo tam jen tak stát, a nechat za sebe "mluvit" hudbu, a bylo.

Andor udělal to, co málokterý projekt novodobých SW udělal. Přistupuje k sobě jako k samostatnému příběhu. Buduje postavy, scenérie, události a všechno z toho vyplývající jako myšlenkově samostatný projekt. Co se týče mytologie SW, tak ta tu je na pozadí příběhů. Je to skutečně svět Hvězdných válek, a ne svět jakoby odehrávající se ve filmech o Hvězdných válkách. Nepotřebuje to odkazovat pro to, aby se tvořil děj. Děj si tvoří čistě svůj. Je to jakoby se tady odehrával příběh, který se nebojí o ONU gigantickou frančízu. Rozjezd je pomalý, tak jako celý seriál, a asi i trochu slabší, ale když si na to tak vzpomenu, je v duchu zbytku epizod. Seriál se fakt soustředí na to, co zrovna vypráví. Je cílevědomý, což nové trilogii chybělo, a to nemluvme raději o Book of Boba Fett. Ale taky se vytratila ta exibice, to zbožštění světa kolem, což zvládal Mandalorian. Andor si jasně vytýčil, co chce. Paradoxně samotný Cassian je nejméně zajímavou postavou, která dle mého není asi ani herecky ani scénáristicky dostatečně angažovaná. Nepřináší emoce, a zatím v první sérii, spěje jasným vývojem ke konci. Oproti tomu Luthen, Kino, Mon Mothma, ta blondýna se svojí holkou, a další postavy, které přicházejí a odcházejí jak se jim zlíbí, oživujou celý seriál. Velké momenty nejsou tak GALAKTICKY velké, aby to uspokojilo fanoušky celé frančízy, ale přirozeně vyplynou. Ve zkratce - seriál sleduje lidi, ne hrdiny.

Ve světle Spielbergovo Fablemans se ukázalo, že tohle sledování ranné životní cesty velkého filmaře a objevování jeho múz mi sedělo víc. Na jednu stranu Sorrentinovo tragické dětství. Na druhou stranu, i když ve formě art filmu, to bylo upřímné v každodenní běžnosti. Spielberg zdůrazňuje své velké životní osudy a pocity tak, že je vám jasné, jak je to velké a osudové. To tady u Sorrentina přichází jen tak mimoděk, jako život, skrze náznaky a nedořečenost, neúplnost. Hlavní postava tady chodí, kouká kolem a vnímá. Nejde o velká slova. Možná, že Spielberg se právě snaží VYSVĚTLIT to kouzlo a tu lásku, která ho provázela. Sorrentino to nechává na nás. Víc observace, ale furt observace něčeho vyjímečného a zvláštního a nečekaného. To má tu sílu. Zpětně si člověk může uvědomit jak ho všechno kdysi formovalo, ale furt to bylo tenkrát nenápadně součástí života. Zásadní momenty, ale zkrátka vyplynuté ze situace. Italská vášeň všechno jenom zdůraznila.

Život zachycený Spielbergovýma filmovýma očima má i přes všechny výtky prostě svoje vzácné kouzlo. On to má prostě hezké. Furt poctivá filmařina, stojící na základních tématech, ne příliš komplikovaná a spektakulární a přeefektovaná, jak to člověk v dnešní době u filmů vídá. Ale nebylo moc emocí, což je hodně zvláštní u takového filmu od takového režiséra. Něco bylo samozřejmě hodně dojemné, ale zdaleka ne moc, vzhledem k blízkosti, jakou Spielberg k filmu má. A všechno je tak doslovné, vyřčené do puntíku.

Asi první třetina je supr. Bavili mě postavy. O. Russell je má opět zajímavé. Bavila mě jejich čistota, jejich spontánnost, outsiderství, hravost. Film ví jak s nima pracovat, a jak se postarat, aby nám mohli furt něco nabízet vztahy mezi nimi. Ale pak se začne zaměřovat na političtější, historičtější, prostě obsáhlejší události, kdy už "nejde jenom o nás a naše osobní věci", a vlastně přijde o vyjímečnost. Postavy tak nějak ustoupí morálně jasnému příběhu, a ztrácí se kouzlo univerzálního příběhu o přátelství. Který si myslím, že to mohl utáhnout po celý film, jen kdyby třeba ten historický/krimi příběh zůstal jen na pozadí osobních příběhů postav.

🎶"Row row row your boat, gently down the stream. Merrily merrily merrily merrily, life is but a dream."🎶 Už nikdy nebude znít stejně.

Jestli mám s někým vyrazit na tuhle pouť, s Kazmou teda určitě ne.

Škoda že to je tak krátké. Asi sem možná taky zmlsaný Andorem.

Něco je bohužel mimo, žánrové zbytečné kýče. Ale hodně věcí prostě vykouzlí úsměv na rtech, a překvapí.