Torimmer

Snímek, který není schopný přizvat neznalého diváka do svého světa, a naopak to komplikuje neustále dvě a půl hodiny dokola omílanými frázemi, ke kterým se jakkoliv odmítá dostat nějakýmdějovým/zápletkovým postupem. Myslím, že když chce diváka film něco naučit - přičemž tohle je vlastnost, kterou od filmu nutně nevyžaduju takhle napřímo, a tenhle snímek to přesto strašně chce dělat - tak mu informace podává jazykem, kterému bude rozumět a nejlépe to dělat co nejuniverzálněji - observovat život kolem, spíš než, že se tam o životě jen bude mluvit, co si z něho člověk odnesl. Tohle nejsou informace, kterým člověk uvěří jen tak. Dokonce bych řekl, že jde o téma, ke kterému se člověk dostane emocema, poznáním, ne informacema. Tak proč tu furt do mě cpou jen informace? Nesledujeme lidi a jejich vztahy, ale jen momenty, kde se mluví o tématech, které chce tvůrce sdělit. Rámec postav nepřesahuje jejich duchovní/filozofické debaty, které jsou ještě k tomuproneseny velmi zjednodušeně, u žádné se nejde pod kůži, žádná polemika, žádné ostré argumenty proti, všechno tady probíhá hladce a konflikty se vyřeší velmi jednoduše. Ono to vlastně nefunguje moc jako klasický dějový film, i když děj tady je, dokonce několik dějů, které mají klasický vzorec (rozvracející se rodina - nevěra, problém s drogama, nemoc), ale dějový film ustupje jakémusi edukačnímu materiálu, dokumentu, který zase nefunguje kvůli přílišné přesvědčenosti tvůrce, která z toho sálá každým coulem, ... no a to tajemství je pak hned pryč. Nevím, přijde mi, že vlastně tajemství a smysl života je vlastně to, co tady nezkoumáme, to je ten hlavní error. Protože to, že se tady sdělují nějaké informace o alternativních cestách a kdesicosi, neznamená, že ten film o tom vypráví. Takhle, už jenom to, že se to tak jmenuje není úplně výhra - tajemství a smysl života tak úplně do filmu nedáš podle mě, ale když už (když se to tak nejmenuje :)) si prostě k něčemu, nevim k čemu, člověk nějak dojde, svojí formou, svojí cestou. Zase mi přijde zajímavé, že vznikl takovýhle počin, který aspoň nezapadá to té rozbředlé šedi všude kolem, ale aspoň je nějak jiný, nějak vykukuje z davu a staví diváka do diskuze, ať už je jakákoliv.

Plné hodnocení je jen taková moje potřeba. Mohlo by to být třeba hravější a větší. William Friedkin sedí na židli a mluví o Vymítači ďábla. A já, nejen že jsem dostal chuť podívat se na Vymítače ďábla, anebo ho aspoň ocenit, a rovnou ocenit všechny filmy, co mě v životě oslovily, ale upozornilo mě to na to, proč je vlastně film tak zajímavé médium k vyjádření se, a jak je pro mě důležité se kreativně vyjadřovat, nebo třeba jen kreativně přemýšlet a vnímat vše kolem a uvnitř sebe. Měl jsem dojem, že Friedkinovi rozumím.

Psí rok je milý film.