Anworon

Film si skvěle utahuje z amerického konzumního stylu života a soutěživosti. Je zábavné pozorovat, jak Arnie zoufale napíná síly celkem v mezích zákona pro takovou pitomost, jakou je hračka Turboman. Opravdu se snaží a duch Vánoc se definitivně vytrácí. Definitivně? Ne, nakonec nebude tak zle. Rozhodně jsem se nenudil a slabší místa člověk komedii odpustí. Například proč brojit proti tomu, že se Arnie stal nakonec tím, koho celou dobu nesnášel a diváci s ním, když jsou Vánoce a udělá tím synkovi maximální radost? Na začátku byl Schwarzenegger civilní pan Langston, na konci je postavou, u které nevíte, jestli jí dělá radost být Turbomanem nebo si dělá srandu ze supermana. Nebo si dělá srandu ze Schwarzeneggera? Nejspíš vůbec z hrdinů, když ví, že pod kostýmem hrdiny se skrývá pan průměrný a pan nadprůměrný mluvka. Díky tomu mi ani nesnesitelně americký, povinně superdobrý konec dojem z filmu nezkazil. A dodívali jste závěrečné titulky? Jestli ne, přišli jste o vtípek coby třešničku na dortu. Chci říct coby hvězdu na stromku.

Nudné, plytké, směšné, hloupé. Špatný scénář, špatná režie, špatná choreografie. Nemohl jsem uvěřit tomu, že film s takovou pověstí je tak mizerný.

Geniální film o odvrácené straně amerického snu.

Věra Chytilová nepatří mezi mé oblíbenkyně ani náhodou, ale tímto filmem velmi příjemně překvapila (nejspíš proto, že se jen podílela na scénáři a k filmu přistupovala skromněji než obvykle). Snímek úmyslně postrádá klasickou dramatickou stavbu. Na jedné straně připomíná nezávislý film, na druhé straně v něm najdeme plejádu celebrit. Psycholožka, hlavní postava, by měla zřejmě mít nervy z ocele. Vlastní potíže jí přibývají a cizími psychickými potížemi, od vážných po malichernosti, se musí zabývat. Někteří její klienti patří spíš na psychiatrii než do psychologické poradny. Díky tomu se divák místy dobře baví, například Jiří Ornest je tradičně skvělý. Film o tom, že svět je plný problémů, které vlastně ani řešit nelze, neboť je každý vnímá jinak, sice není optimistický (Kdo by to také od Věry Chytilové čekal?), zato je vtipný, zábavný, uvěřitelný a neotřelý.

Konečně něco, co má casting třídy A a zároveň se vymyká z hlavního proudu. K čertu s velkým uměním, když stačí takový lidský příběh oproštěný od zbytečné sentimentality i zběsilosti. Jen ten úvod je škrobený, je znát, že se scénáristka i režisérka zaměřily hlavně na léčebnu.

Tento díl se snaží držet nastavené úrovně, ale za srdce nechytne. Je už pochopitelně dost nedětský a s tím souvisí největší klad filmu - dotírající otázky: 1) Záleží víc na mé budoucnosti nebo na budoucnosti soukolí? 2) Má význam dostudovat, když nás škola na potemnělý svět připraví nedostatečně, navíc jsou její nové předpisy určené pro vzorné žáky, ale nikoliv pro dobré lidi-čaroděje? Mezi tím, co nového přinesl 5. díl, kvituji kladně především zrání aktérů s poznáním, že zlo nemusí být zamračené, temné a zjevné. Může být klidně usměvavé, růžové, latentní a neupřímné - a o to horší. Jinak je bohužel film spíš o kasovním úspěchu, efektech a průměrné režii, která nedokáže vytěžit maximum ani dramaticky, ani akčně. Alfonsu Cuarónovi a jeho třetímu dílu se těžko už nějaký vyrovná.

Duo Smoljak - Svěrák servíruje humor suchý jak Bohemia Regia Brut. Plus za atmosféru a jednu z nejlepších rolí Josefa Kemra. Film sice režíroval Jiří Menzel (Ladislav Smoljak v té době ještě nemohl - neměl kvalifikaci), ale velký podíl Z. Svěráka a L. Smoljaka je znát.

U tohoto filmu se určitě nabízí srovnání s filmy Ikarův pád a Tažní ptáci stejného scénáristy. Tak tedy: Ikarův pád je velký, větší, místy největší TV film, Tažní ptáci byli trochu nudní. Hodina klavíru je skromnější, shovívavější a prospělo jí to. Stejně jako Bolek Polívka a Pavel Liška. Jan Budař je dokonale nesympatický. Akcentuji prezenci odlehčení některých vážných míst. C'est la vie! No a to poselství by se mělo tesat: Přátelství je nejvzácnější lidský cit, tudíž vzácnější než láska.

Slavnosti sněženek rozhodně není žádný majstrštyk. Některé scény jsou natočeny podbízivě, scénáristicky a režijně je film nedotažený (proto působí "independent"). Řada postav je figurkovitá, prkenná, nepřesvědčivá (ne nějak příliš výrazně, ale na Menzela je to prostě málo), což je škoda. Nejzajímavější je obsazení Jiřího Krejčíka a Františka Vláčila. "Hluboce lidský" by film byl, kdyby některé osoby nebyly jak loutky.

Tato komedie patří u dvojice Terence Hill - Bud Spencer k těm slabším. Že je béčková, nepřekvapí, ale co ten přihlouplý, vypocený scénář? Film má asi tak 3 dobré a zároveň dobře vypointované vtipy, průměrnou choreografii rvaček a jejich špatné snímání...