Hodina klavíru

Je těžké srovnávat s původními filmy. Je lehké podlehnout nadšení z televizního projektu o tolik kvalitnějšího než cokoliv jiného z posledních měsíců. Silný námět, hodný amerického veledojáku, zpracoval Zdeněk Zelenka jako komorní příběh o lidském přátelství. Filmu bohatému na milý slovní humor ubližuje snaha působit moderně. Ta je reprezentovaná zbytečnou a nefungující „sondou“ do životů dálkových řidičů, směšnou scénou s vyhozeným mobilem, nevhodně „fresh“ kamerou Vladimíra Opletala i občas příliš agilním střihem (Vyšehrad). Slibný potenciál Hodiny klavíru by zasloužil větší péči ve více ohledech. Vyeliminování sklonů ke schématičnosti a zjednodušování (čtyřicet tisíc bych vyléčenému notorikovi určitě nepůjčil jen tak). Lepší prokreslení příliš šablonovitých postav (zlá sestra, zákeřná uklízečka, upjatý inženýr). Dotažení některých motivů (vztah otec-syn). Přese všechny výtky má tento počin mnoho téměř k slzám dojímajících momentů, které se vyhýbají jakékoliv křečovitosti a fungují především zásluhou soustředěných výkonů Polívky a Lišky. „Klaun s vážnou tváří“ a „tak trochu idiot s vždy dobrým srdcem“ opět odehrávají svůj vysoký standard. 70% (24.09.2007)

Kdybych se po skončení tohoto snímku nedozvěděl, že jde o "takzvané" navázání na dnes již kultovní snímky jako Ikarův pád a Tažní ptáci, tak bych možná jednu hvězdu i přihodil, ovšem teď mám naopak chuť jednu ubrat. Film sice není špatný, ale nemá to kouzlo, které do snímku dokázali vnést herci jako Menšík apod. Polívka je samozřejmě výbornej herec, Liška opět hrál idiota, takže také výbornej, ale nemělo to "NĚCO", co měli předešlé snímky. Dávám průměrné 3* a škoda, že to už nešlo natočit s Menšíkem. (01.09.2009)

Nepříliš vyrovnaný pokus natočit starý Hubačův scénář, připravený pro Vladimíra Menšíka a Vlastimila Brodského. Problém je nejen v nesrovnatelně slabším herectví Polívky a Lišky, ale také v nedochůdné režii Zdeňka Zelenky (vím, malichernost, ale třikrát po sobě natočit stejný Polívkův příchod ke dveřím... ech). Liška je herecky zcela nedostatečný a Polívka se snaží scény, které by Menšík hrál s tichým zvnitřněním, překonat šaržírováním a nejapnými pokusy o zlehčení látky. Budař je v tomto případě zcela zmarněný, šaržíruje jakéhosi groteskního blba, i Cibulková tentokrát není schopna zahrát skvěle připravený part. (16.10.2007)

Tento snímek má podobný problém jako snímek "Jak se krotí krokodýli". U obou dvou filmů jejich předchudci vznikli v době minulé. Od té doby uběhlo mnoho let. U obou dvou jmenovaných se bohužel nezačla "trojka" točit. U filmu, Jak vytrhnout velerybě stoličku, potažmo Jak dostat tatínka do polepšovny, mezitém zestárl Tomáš Holý, a ač byl scénář na světě už to nestačil natočit. U Tažných ptáků či Ikarova pádu bohužel zemřel Vladimír Menšík a už to taky nestačil natočit. Mezitím se změnila doba, lidi jinak komunikují, máme jiné prostředky atp, a původní scénář se přepracoval pro jiné představitele. Polívka s Liškou mohou hrát jako Bozi, ale nemohou nikdy nahradit "Menču" a "Bróďu". Ač to může fungovat jako samostatnž film, bohužel dojde vždy k srovnání. Ale narozdíl od výše zmíněných "Jak se krotí krokodýli" vyšel tento snímek se ctí a duchem původních filmů. Já vím, že je nemístné srovnávat Hubače s Poledňákovou. Ale musel jsem to zmínit s jistou podobnosté osudů těchto příběhů. (28.12.2013)

Takže tenhle film je v modrý barvě?! Tak to ode dneška přestávám brát tenhle server vážně, doopravdy. Už jenom, že je to dílo Jiřího Hubače stačí říct ... Tento film (o alkoholismu) má ke konci příšerně poutavou atmosféru, nápad a prostě vše, co film může mít a jsem moc ráda, že to pan Hubač přepsal a přehodnotil (kvůli smrti jednoho z herců) i pro Pavla Lišku, protože ten opět nezklamal, no nádherný film prostě. (30.08.2009)