Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Televizní film předního dramatika a scenáristy Jiřího Hubače vypráví příběh vyléčeného alkoholika, koncertního mistra a skladatele Františka Stáry. Po návratu z protialkoholní léčebny dochází velmi rychle k poznání, že jeho euforické odhodlání začít znovu je tragická iluze. Jeho žena se z bytu zatím odstěhovala a našla si jiného muže. Podobné fiasko ho čeká v bývalém zaměstnání a později i při krátkodobém působení v základní umělecké škole. V nejtěžší chvíli, kdy se Františkovi hroutí všechny jeho soukromé naděje i profesní plány a on rezignuje, mu nezištně pomáhá bývalý spolupacient z léčebny Eda Mandík. Tento člověk, sám slabý, nedůsledný a nezodpovědný, s nečekanou a sebezničující obětavostí rezignuje na střípky osobního štěstí a energicky vybičuje svou ochablou vůli k záchraně svého jediného kamaráda. Cena, kterou za tento svůj čin Eda platí, není malá, ale jeho oběť měla smysl. V Hubačově emocionálně silném a působivém příběhu si hlavní role zahráli Pavel Liška a Bolek Polívka, režie se ujal Zdeněk Zelenka. (Česká televize)

(více)

Recenze (80)

Lish84 

všechny recenze uživatele

Jiří Hubač se v Hodině klavíru tématu "problémy umělce s alkoholem" nevěnuje poprvé. Ačkoliv jde o samostatný film, v podstatě volně navazuje na Hubačovy inscenace Ikarův pád a Tažní ptáci s Vladimírem Menšíkem v režii Františka Filipa. Ikarův pád vyprávěl o odhodlávání se k léčbě a Tažní ptáci se soustředili právě na pobyt v léčebně - tyto fáze Hodina klavíru shrnuje ještě před úvodními titulky. Na malém prostoru tu jsou stručně, leč výstižně vystihnuty charaktery všech hlavních postav příběhu - tedy Františka Stáry, jeho ženy, syna a spolupacienta Edy Mandíka. Postavy Bolka Polívky (Stára) a Pavla Lišky (Mandík) jsou krásně napsané a herci opravdu mají co hrát (což v případě českých - nejen televizních - filmů bohužel zdaleka vždy neplatí). Nedá se to ovšem moc říci o vedlejších postavách, ty jsou většinou jen lehce načrtnuty - ale třeba Jan Budař dokázal i přesto zazářit. Co se týče příběhu: pan Hubač si místy až příliš zjednodušoval práci (uklízečka na ZUŠ a následné Stárovo vyhození, půjčení peněz Mandíkovi) a i díky tomu nepůsobí film moc věrohodně a autenticky, vyznívá až příliš tradičně. Snad je to tím, že jeho základ byl napsán už někdy před dvaceti lety. Ačkoliv jsou kulisy a kostýmy současné, jen těžko si lze představit, že by se v současném světě události seběhly a lidé ve filmu mluvili vždy přesně takhle. Přitom u jiných Hubačových příběhů jsem pocit nepřirozeného chování lidí neměl - naopak! Nekřivděme však scénáristovi, na vině je z velké části režisér - je znát, že Zdeněk Zelenka nemá s příběhy ze současnosti zkušenosti. Místo, aby jistou neautenticitu scénáře zahladil, naopak ji ještě zvýrazňuje – např. řidiči kamiónů hrající karty o peníze vypadají spíše jak piráti v krčmě, které pouze někdo oblékl do současných kostýmů. Snahu o přiblížení kino filmům poznáme hlavně díky častému použití kamerových nájezdů. Sice nejsou zcela dokonalé a obraz se při nich místy až příliš zatřese, ale film rozhodně vylepšují. Horší jsou pokusy o větší zdramatizování některých scén - nejkřiklavější je vyhození mobilu. Jednak působí zastarale jak z inscenace z 80. let (tehdy se ale samozřejmě rozbíjely jiné věci než mobily :) a navíc je to natočeno, jako kdyby se dělo něco mnohem drastičtějšího a pod koly kamionu neskončil mobil, ale člověk. Jediné opravdové kvality filmu tedy tvoří herecké výkony Boleslava Polívky a Pavla Lišky. Není to málo, ale čekal jsem rozhodně více. ()

Tinaa 

všechny recenze uživatele

Takže tenhle film je v modrý barvě?! Tak to ode dneška přestávám brát tenhle server vážně, doopravdy. Už jenom, že je to dílo Jiřího Hubače stačí říct ... Tento film (o alkoholismu) má ke konci příšerně poutavou atmosféru, nápad a prostě vše, co film může mít a jsem moc ráda, že to pan Hubač přepsal a přehodnotil (kvůli smrti jednoho z herců) i pro Pavla Lišku, protože ten opět nezklamal, no nádherný film prostě. ()

Reklama

jitrnic 

všechny recenze uživatele

Povedená variace na Ikarův pád/Tažné ptáky (vůbec točíme povedené filmy o melancholických pijácích vyléčených či nevyléčitelných - Dobří holubi se vracejí, Rok ďábla), která nedisponuje tak propracovaným scénářem a některé vedlejší postavy jsou nahozeny hodně nahrubo, i tak je to film, který mě dojal k slzám, hlavně díky perfektním hercům. Bolek Polívka hraje přesvědčivě jako už dlouho ne, Vilmu Cibulkovou jsem tak dobře hrát ještě neviděl a Pavel Liška předvedl podle mě svůj životní výkon. Zdeněk Zelenka dává jako obvykle hercům maximální prostor, nic navíc sice nepřidává, ale to mi u televizního filmu vůbec nevadí. A velmi povedený je konec, který je sice celkem předvídatelný, ale svojí kombinací smutku a naděje nádherný. Hodina klavíru patří k tomu vůbec nejlepšímu, co bylo v posledních deseti letech v televizi natočeno. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Navázat tam, kde skončil velikán Menšík, je umělecká sebevražda. Filmem probleskuje vynikající scénář Jiřího Hubače, nicméně i ten se musel přepracovat pro soudobé účely režiséra Zelenky. Herci tlačí na pilu, příběh uz postrádá vnitřní hloubku svých starších souputníků a ze všeho je cítit jakási podvědomá vyprázdněnost. Jestliže se nemá do stejné řeky vstupovat dvakrát, napotřetí už vůbec ne. Voda je kalná a odnesla s sebou všechno dobré, co do ní kdy bylo vloženo. V případě Hodiny klavíru je tomu bezesporu tak. ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Zaujímavé spracovanie príbehu dvoch alkoholikov, ktorí sa vyliečili a vracajú sa do normálneho života. Polívka je vynikajúci, ťahá väčšinu príbehu, je zaujímavé, že Liška sa sprvu strácal, ale napokon exceloval i on. Sú to títo dvaja a vynikajúce dialogy, ktorý robia tento film znesiteľným. Inak sa príbeh trieska o zbytočné epizódky ( stret sokov v knižnici ), alebo charaktery ( upratovačka ). Možno menej ( aj minutáže ) by bolo viacej. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (4)

  • Scénář od Jiřího Hubače se původně jmenoval „Zima poutníků“ a byl to třetí díl z trilogie „Ikarův pád a Tažní ptáci“. Hubač scénář odmítl realïzovat ve chvíli, kdy Vladimír Menšík zemřel. Po 15 letech ho však Bolek Polívka přesvědčil, aby dal svolení k realizaci. Scénář byl od původní verze zásadně pozměněn. (sator)
  • Bolek Polívka na klavír nehraje. Ve skutečnosti zní hudba z playbacku a v detailu se po klávesách rozběhnou prsty profesionála, který Polívkovi radí, kdy se má do hry „opřít“ a jak vtěsnat nohu na pedál. (rakovnik)

Reklama

Reklama