moruna

Duna: Část druhá je nejenom pastvou pro oči. Dokonalé propojení excelencích kamerových záběrů, skvělé práce se zvukovou složkou a geniální herecké obsazení, vytvořily společně neskutečné audiovizuální dílo. Celý film působí ohromně majestátně a já jej sledovala s velkým zaujetím, tělem přikována k sedadlu a očima na plátně, celou dobu skoro bez dechu. Ve snímku se neplýtvá slovy a žádný záběr není zbytečný, vše je tak, jak má být. Je to jedno z mála děl, které mě dokázalo vtáhnout do jiného světa a vzbudilo ve mně touhu se tam chtít zůstat nebo se aspoň někdy vrátit (určitě film v kině navštíví znovu).

O tomto snímku jsem ještě dlouho po jeho zhlédnutí musela přemýšlet. Skoro celou dobu film působí jako dokument, což ovšem ničemu nevadí, díky tomu máme pocit, že to, co se děje, je opravdové. Pocit věrohodnosti také umocňují scény, ve kterých se dlouze mlčí. Mohlo by se zdát, že celému dílu chybí příběh, je pravdou, že tam není jedna hlavní dějová linka, ale za to tam je více těch menších, které ve výsledku dávají dohromady jeden velký příběh, příběh života. Ale i tak se film nevyhnul nudným a zdlouhavým scénám. Popsáno stručně: film nám ukazuje život takový, jaký je.

Jedna z mála nejpohádkovějších pohádek. Při sledování se divák cítí jako ve snu, jako by byl do pohádky vtažen. Určitě bychom na ní mohli najít nějaké mouchy, ale ona kouzelná nálada a chytlavé melodie, které nás příběhem provází, ty mouchy zastíní. Potkáváme se s klasickými motivy (láska, rytíři, dobro a zlo), ale přeci jen příběh umí místy překvapit a není úplně primitivní. Vrcholem toho všeho je osobitá animace, která sílu snímku jenom umocňuje.