sirrgulo

Na svou dobu asi skvělý dobrodružný snímek, mě však nedokázal víc zaujmout. Důvod je jednoduchý, prostě mi nepřišlo, že by scény v peřejích, u německé pevnosti nebo s Louisou byly moc napínavé, vždy začala hrát velkolepá hudba, která však po chvíli ustala, člověk z ní pomalu bzučí v uší a hlavní dvojice se ze všeho dostane s úsměvem na rtech. Až teprve v močálu se vše začne dramatizovat, ale pak jakoby Deus ex machina a všechno se vyřeší. Jistě, podobných, i když méně vtipných snímků je dnes spousta, a právě proto mě tento zklamal, protože jsem čekal něco víc.

Vůbec jsem si nedokázal představit, že by se mi Jason Bourne mohl líbit. Když sem o něm poprvé četl v časopise, říkal jsem si, že film musí být ptákovina. Jedním z důvodů byla i má neobliba Bonda. Na mé mýlce bylo něco pozitivního. Když jsem poprvé viděl Agenta bez minulosti, bylo to na nově. Do kin se chystal třetí díl a v teleschopingu nabízeli první dva na dvd se slevou. Neváhal jsem a po prvním schlédnutí, když mě film naprosto omráčil a vyvedl z omylu, že to není vůbec špatné, jsem si všemi díly zaplnil svou filmotéku. Bourne prostě vůbec není jako Bond a u mě zabodoval na plné čáře.

Agora mě jen utvrdila, že je možná lepší nebýt nijak nábožensky založený. Několikrát v životě se mi do mysli vloudila myšlenka, že by bylo fajn nenarodit se do rodiny a společnosti plné atejistů. Vždy jsem si řkal, že přeci něčemu musím věřit. Nemyslím, že ve své podstatě je víra špatná věc, to si netroufám tvrdit. Lhal bych. Ale jak snímek (i celé dějiny) moc dobře ukazuje, dá se opravdu jednoduše zvrhnout k fanatismu a výklad písma svatého může jeden obratný řečník snadno překroutit, jak se mu nejlépe hodí. Chytrý člověk, který by zasloužil uznání, je tak vytlačen na kraj společnosti nebo dokonce sprostě zavražděň ve jménu božím. Pochybuji, že tak to během své oběti a přikování na kříž Ježíš vážně chtěl. Takže nakonec klobouk dolů, že si pan režisér troufl a podal nám opravdu povedený obraz fanatického zneužívání víry. Navíc jeho křesťané už jen svým vzhledem opravdu hodně připomínají muslimy. Už jen za to zaslouží plné hodnocení, ke kterému navíc mílovými kroky dopomáhá opět skvělá Rachel Weisz.

Po přemluvení učitelky, jsme na pohádku koukali v rámci hodiny anglického jazyka, když se ostatním nechtělo překládat. Musím se přiznat, že mi film opravdu hodně lezl krkem, hlavně když Alenka říká co si myslí. Chápu, snímek je to spíše pro malé diváky, ale já už malý nejsem, takže v maturitním ročníku střední školy bych čekal něco lepšího. Navíc ta otravná písnička mi lezla krkem.

Úvodní souboj s Joem Frazerem je vynikající. I kdyby byl jedinou zajímavou částí filmu, chtěl bych ho mít ve filmotéce. Naštěstí není a tak se jedná o skvělé drama s Willem.

Závěrečný pohled na město. Zatmívačka a začátek titulků. Ještě několik desítek sekund sedím a koukám na zčernalou obrazovku, na které se objevuje jedno jméno za druhým. Režisér, herci a pak všichni ostatní, které ani člověk nevidí, ale bez nich by nic nevzniklo. Dvě hodiny před tím začíná snímek. Lester vypráví o vrcholu svého všedního, nudného dne, který na něho čeká ve sprše. Postupně se objevuje na scéně několik dalších postav. Zbytek rodinky. Šílená manželka ženoucí se za kariérou a lehce podivná dcerka. Sexu chtivá kamarádka a zvláštní noví sousedé s despotickým taťkou vojákem a dalším podivínem, který nejen že točí vše co vidí ale ještě prodává trávu. V následujících téměř sto dvaceti minutách mají všichni důležitou roli a snímek se ubírá k finále, které jsem si představoval úplně jinak. Závěrečné scény (nemyslím za sebou sestříhané záběry, ale hádky) vyvrcholý do velmi zajímavého konce. Konce, ve kterém se ukáže tragická stránka všech výše zmíněných a předcházející celkem zábavné výstupy Kevina Spaceyho najednou zanikají pod tíhou finále.

Síla, tenhle snímek je opravdu síla. Někteří uživatelé si zde stěžují, že násilí ve snímku mělo být víc šokující a já jen nad jejich komentáři nevěřícně kroutím hlavou. Takhle snímek zvládnou i slabší povahy, mezi které sám sebe sice nepočítám, ale přesto jsem byl hodně znepokojen a ochromen momenty, které Sofii potkají. Je utýrána a vlastně umučena pro nic, při tom jí tvůrci zobrazují jako slušnou milou holku, k čemuž rozhodně přispěla i Ellen Page, která mě po Juno odrovnala v dalším snímku. Je až neuvěřitelné čeho jsme mi lidé schopni. Sofie je hozena za trest do sklepa a sem si Gertrudiny děti vodí kamarády. Nikdo nic neudělá, každý si kopne a zpusobí jí s chutí další zranění. Což mi hlava nebrala. Závěr mě pak nachvíli zmátl, když se podařilo Sofii utéct, jenže to je jen klam, který si na nás tvůrci přichystali. Všichni už před začátkem snímku totiž ví jak skončí. Nezbývá mi nic jiného než film doporučit, protože podobné zločiny a ohavnosti se jistě dějí pořád, protože spousta z nás si neváží lidského života a jsme krutí k ostatním.

Poučil jsem se z chyby a tentokrát jsem si počkal na film, knihu přečtu až po shlédnutí. (Už se na mě usmívá z poličky) U šifry jsem postup obrátil a ve filmu mi hodně věcí chybělo. Anděle jsem si chtěl naplno užit bez toho, abych věděl co mě čeká a co tvůrci vynechali. Zklamán jsem rozhodně nebyl. Závěr filmu je velkolepější než u šifry a během více než dvou hodin jsem se rozhodně nenudil. Herecké obsazení se opět povedlo, i když musím přiznat, že v předchozím filmu mi sedělo přeci jen o trošku víc. To nic nemění na tom, že Andělé a démoni jsou vynikajícím thrillerem se skvělým vyvrcholením v posledních minutách. Za zmínku ještě stojí úžasný soundtrack, díky kterému přidávám v hodnocení * navíc.

První část filmu o cestě k Májům spíš přípomíná historické drama. Celé dění v májské metropoli je úchvatné a zároveň docela znepokojivé, když si uvědomíme co byli staré civilizace schopné dělat při svém fanatickém uctívání božstev. Druhá polovina je pak akčním útěkem zpět domů, při kterém adrenalin v krvi ani nachvíli neklesne. Při závěrečné scéně si pak člověk uvědomí na jaké úrovní ve stejnou dobu byla evropská a májská kultura.

Viděl jsem jen posledních asi dvacet minut, když jsem přišel k babičce, která měla film právě zaplý (pověděla mi oč se jedná). I přesto mě konec snímku opravdu hodně zaujal, dokázal to natolik, že bych ho ani nechtěl vidět celý. Depresivní atmosféra přímo vyzařuje a ani jsem nechtěl těch posledních pár minut dokoukat. Opravdu hodně mi dokázala hudba, monolog hlavní hrdinky, téměř černobílá cela a blížící se poprava znepříjemnit oběd. Magda Vášáryová je bledá, jako by už byla mrtvá a scéna s focením a stříháním vlasů byla vážně mrazivá. Hodnotím jen konec a možná bych filmu ani žádné hvězdičky dávat neměl, ale nemůžu si pomoc.