Chen

Na poměry (vánoční) hollywoodské komedie hodně snesitelné. Nepřehnaně sladké, občas štiplavé a drzé, sympaticky obsazené a zábavné. Jasně, nějaké to klišé se najde, ale tomu se asi úplně vyhnout nedalo a nakonec jsem tak byl až překvapen, jak moc jsem si to užil.

Brutální, atmosférické, intenzivní a s dechberoucí výpravou (speciálně pak na to, že tvůrci měli velmi omezené zdroje, což rozhodně nebylo vidět). Naprostá mistrovská filmařina.

I když jsem od dětství fanda řecké mytologie, tak mi nevadilo, že seriál nabídl trošku odlišný úhel pohledu, který nebyl vždy věrný předloze. Vlastně to bylo příjemné osvěžení a to vše zabalené v příjemném anime krvavém kabátku.

Akční, zábavné, dojemné, rozloučení, jak má být.

Důstojný konec, který není dokonalý, některé epizody jsou polarizující (a některé skvělé, Elizabeth se režie povedla), je tu určité zvláštní ohýbání pravidel cestování v čase nastavené jiným projekty z Marvelovského filmového universa, ale nakonec je sedmá řada koncem, který si seriál (i my fandové) zasloužil. Zábavný, místy správně praštěný a dojemný.

Na drama málo dramatický, na komedii málo komediální. Dalo se z toho vytěžit mnohem víc.

Slibné obsazení, slušný příběhový potenciál, ale nevyužitá šance. Děj zůstává na povrchu, záporáci jsou nepropracovaní a spíše to vypadá jako pilotní epizoda seriálu, než poctivý celovečerní filmy.

Je trochu nefér srovnávat Stargirl se seriály jako Titans nebo Doom Patrol, Stargirl je spíše rodinnou zábavou, ale současně není natolik moralizující, aby to lezlo na nervy. Akce je slušná, efekty také, některé postavy fajn (a jiné hrozně otravné) a tempo svižné. Pokud člověk ví, co od Stargirl očekávat, nebude zklamán.

Těžko hledat film, který má tolik klišé na jednu minutu stopáže, ale i když by ho člověk chtěl nenávidět, tak to prostě nejde (nebo mně ne). Má to kouzlo Hříšného tance, dynamiku Let´s Dance, sympatické obsazení, slušné tempo, nadprůměrnou choreografii tanečních čísel a nebojí se to až překvapivě drsného humoru. Je to prostě takový "feel good" biják, který nemá větší ambice, než zabavit během pátečního večera.

Takhle si představuji druhou řadu. Zatímco první se ještě hledala, ta druhá je sice epičtější a "větší", čímž se často tvůrci snaží maskovat dějovou prázdnotu, ale v tomto případě si na příběh více méně nemůžu stěžovat. Každá z postav se dočká dostatečného prostoru, děj je komplexní, ale srozumitelný a finále dostatečně epické a dějově uzavřené, ale nepostrádající "nezbytnou" tečku v podobě cliffhangeru. Povedlo se to, hodně se to povedlo.