xenopus

Matěji, proč tě holky nechtějí? je taková letní člověčinka, nijak dlouhá, s jasnou zápletkou, s ne nijak složitými postavami a s od začátku zřejmým koncem. Někdy značně impotentní dialogy (i když zcela v duchu doby vzniku) film kazí ještě víc, samozřejmě kromě podivné hudby a podivného hlavního „hrdiny“. Režisér si s dějovou návazností jednotlivých scén příliš hlavu nelámal, a tak ačkoliv sledujete bez problému dějovou linku, hodně obrazů na sebe příliš nenavazuje. Dita Kaplanová byla kost. Role Terezy Vokurkové jen ukázala to, co se dělo už tehdy a co není žádná novinka, jen pořád se to moc nebere v potaz – že dáma, ačkoliv je iniciátorem sexu a je-li chlapcem odmítnuta, stejně v očích ostatních zůstává tou slušnou a dobře vychovanou slečnou, zatímco chlapec je ten nechutný dobytek dychtící jen po sexu. Jinak tu také máme českou vesnici v předtroškovském podání: kradení koláčů na svatbě, vysedávání po hospodách už od odpoledne, praní se na vesnických zábavách, kde hraje dechovka, předhánění rodičů při řečech o věnu a majetku, vesnického prvního samce Evžena, který si o sobě myslí kdovíco, přitom… a tak… Celkově poněkud slabší snímek, ani nevím, co vlastně bylo pointou – a tu vyžaduju bez výjimky, zvlášť když zpracování samotné mě ani zdaleka neuchvátilo… Slabé 2*.

Čapkův zčásti nadčasový námět je zpracován z původní podoby divadelní hry do nutno uznat povedené filmové podoby. Všichni představitelé hlavních rolí hrají perfektně, Hugo Haas se zde opravdu předvedl – nejen scénáristicky, ale i herecky – dokonalé vžití se do role dr. Galéna potvrzuje už třeba jen fyzický postoj. Toto se vidí málokdy… A poselství filmu je stále živé a alarmující… fuj, taková klišé že jsem vyplodil? Asi proto, že podobné snímky prostě určují vnímání základních lidských hodnot a vystihují je natolik dokonale, že jejich charakterizace prostě klišé nevyhnutelně přinese. Výborná práce. Silné 4*. P.S.: Přemýšleli jste o smyslu použití Beethovenovy 9. symfonie v závěru? V daném kontextu mi evokuje dva protichůdné pocity. Jak mohou být Němci tak nekulturní agresoři, když jeden z nich napsal tak úžasné dílo, považované za vizionářské vyjádření myšlenkových názorů i událostí 19. století - ta ironie! Anebo naděje, že se přece jen umoudří, válku nerozpoutají a "alle Menschen werden Brüder"?

Čistě průměrná nezávislárna, která sází na téměř neznámé tváře, slabší sociální zařazení postav a tím způsobené komplikace a též na pocity hledání, tápání a duševní nevyzrálosti (i když už zřetelného zrání) způsobeného náhlou a nevyhnutelnou změnou rolí v čerstvé dospělosti. Krásně je vykreslena ztráta iluzí po nastoupení do pracovního procesu, potažmo reálného života. Za S. Johanssonovou hvězda navíc, její vzhled je v tomhle filmu prostě uchvacující. Najde Thora Birch to, co hledá, v místě, kam nakonec autobusem odjela? Hehe, ale proč ne... v určitém období svého života tápeme každý. Jen by to nemělo trvat moc dlouho.

Příběh podle skutečné události je zde zpracován více než umně do podoby celovečerního akčňáku, sice, pravda, bez zvuku, ale nová hudba Joe Hisaishiho je vhodná, vkusná i příjemná. Buster Keaton se tak předvedl nejen jako geniální herec, ale i režisér. No, co by za tah, který tenhle archivní snímek má, dali i někteří současní režiséři... Vrchol němého filmu? Pro mě určitě, aspoň z toho, co jsem zatím viděl. Hodně silné 4*.

Tehdejší herci byli skutečnými umělci, neboť uměli prakticky všechno: hrát, zpívat, tancovat, stepovat, mluvit, pracovat s mimikou. Ta současná chátra (a nejvíce je to patrné na současné české reprezentaci) často spoléhá na statický výkon, dva univerzální výrazy v obličeji (jeden dramatický naštvaný a druhý nechápající blbeček) a vtipnou hlášku scénáristy. Samozřejmě trochu přeháním, ale kdo podle vás by libovolnou roli ze čtyř hlavních zvládl dnes zahrát? Ano, časy se změnily, dnes se herectví provozuje jinak, ale dojem, který na mě udělal tenhle téměř šedesátiletý film, je větší, než zanechala většina současných filmů (a než prakticky všechny současné české filmy). Zde je film skutečným uměním - tedy uměleckým spojením filmového obrazu, hudby, mluveného slova a herectví. A soustřeďte se někdy schválně na kameru - ty jízdy... Poprávu jeden z nejlépe hodnocených muzikálů (i filmů) historie. Navíc pro mě obrovsky atraktivní díky na všechny strany stříkajícímu optimismu.

Jak začali pánové Hrušínský s Kopeckým mluvit v hospodě tou stranickou hantýrkou, začal jsem se podivovat, na co jsem to vlastně začal koukat. Ale až potom mi došlo, jak geniální je to satira. V každé scéně, v každé postavě je to cítit - toto musel být pro všechny zúčastněné herecký orgasmus - hrát a přitom otevřeně a nahlas říkat, co je na tehdejším režimu divné. Majstrštyk, bez debat. Až mě napadla kacířská myšlenka, proč vlastně ty nežádoucí filmy dávali komunisti posléze jen do trezoru - tento by si zasloužil snad zničit! Ale to by byla škoda... i když té nadčasovosti tam nevidím tolik jako ostatní...

V tomto filmu se sešlo hned několik fenoménů, které mě více či méně iritují. Za prvé anime, za druhé environmentalistická agitace, za třetí příběh bez pro mě přínosné myšlenky zamaskovaný za naleštěný vizuál. A tak se divím, jak jsem vůbec mohl dát 2*, když hudba mi zase tak dechberoucí nepřipadla a po hodině jsem začal usínat znuděn přihlouplým scénářem. Ale konec dopadl zajímavě a netradičně (rozuměj ne americky jednoznačně a happy end), no, aspoň, že tak...

Parafráze části rozhovoru při vyhlížení oběti vzduchovky vystihuje tento film: "Trainspotting? Pár jeho scén nebylo zlejch." " Ne, nebyly zlý. Ale taky nebyly skvělý, že ne? A někde uvnitř cejtíš, že i když to zní dobře, je to vlastně jenom ... shit." Jen škoda, že jsem musel zaměnit zaměnit jen dvě slova - Trainspotting za Lou Reed a sól za scén. Zbytek je stejný a - bohužel - víc než trefný... Co tenhle film tahá z hoven, je všechno všemi jinde vychvalované (McGregor, režie, soundtrack, na svou dobu neotřelost...), snad s výjimkou označení kult, s kterým se prostě nemohu ztotožnit. Tehdy si to ale puberťáci mysleli trochu jinak... a mnozí si to myslí dodnes, již jako pubertě odrostlí. A já si ponechávám tentýž názor také až dodnes - totiž nic nesdělující průměrný kousek...

Všichni, kdo dali víc než průměr, by se na film měli kouknout znovu, bez předsudků a očekávání, a především bez nostalgie a vzpomínek. Vsadím se, že by hodnocení 74 % (11.3.2011) řádně pokleslo. Pominu-li, že nebožtíka Holého vážně nemusím, těžko vydýchávám téměř dementní scénář a až archetypální charaktery jednotlivých postav, záměrně stavěných do konfrontačních opozičních párů. Ale co, je to film pro děti. Asi škoda, že jsem ho jako dítě neviděl, možná by mě pobavil víc. Ale takto, soudruzi, vážně ne...

Opravdu zajímavý kousek, kterého si cením především díky Ditě Kaplanové, Karlu Kachyňovi a Zdeňkovi Liškovi. Dvanáctiletá Kaplanová snad jako by hrála sama sebe, jinak si nedovedu vysvětlit, jak je možné, že její projev je tak nenucený, civilní, ale přesto nadmíru přiměřený a přesný. Pod Kachyňovým vedením ty mladé holky prostě předvádějí vrcholné výkony - škoda, že se jim poté ve filmu nedařilo tolik - např. A. Mihulová by mohla vyprávět... A jinak - i panelákové sídliště má své kouzlo!