Vitex

zajimavá atmosfera - je vidět, že vědějí, jak se dělá surrealismus

asi o trochu lepší než Mrtvý les...

Surrealismus tak trochu po Kafkovsku... jinak po technické stránce dokonalé

není co psát, MIMIC to napsal všechno... (po druhém shlédnutí : Je to rozhodně lepší napoprvé - podruhé je už trochu zřejměji vidět, že Guiliettina "psychika" psaná Federiken a jeho stálými spoluscénárysty je spíše než ženskou psychikou jakousi "představou muže o psychice ženy" - ale i tak bych nechal těch pět hvězdiček...)

Syrový a depresivní film, při tom neskutečně pravdivý a upřímný. V šedesátých letech se točila velká filmová díla snad všude...

Pokud bych to měl hodnotit jako "dogmafilm", protože s manifestem Dogma má tento film mnoho společného, musím dát jen tři, protože například s Rodinnou oslavou se to nedá srovnat, ale při srovnání s většinou evropské produkce posledních let (nemluvě o Americe) by si zasloužil i čtyři hvězdičky. Film se zkládá ze čtyřech příběhů čtyř sourozenců a jenich otce po smrti matky, načež se všechny spojí v společný happy end - to mi možná trochu vadilo. Ale jinak je film nadprůměr, rychlé střihy a nápaditá režie vás nenechají odlepit oči od plátna (obrazovky).

Pár, který je už sám o sobě na dně společnosti, potká homosexuálního zlodějíčka, který se do silnější polovičky onoho páru zamiluje (samozdřejmě mu vzdoruje) (nějakou dobu). Ta slabší polovička se v průběhu filmu zase zamiluje do něho. Zbaví se jí tak, že ji prodá nějakému pasákovi. Jinak se celý film odehrává ve vykradených domech a na "lehkých" ulicích. Pointa je stryta v jedné kratičké větě v předposlední scéně. Z děje, který je uplně o ničem, dělá nečekaně kvalitní film geniální výkony tří hlavních hercí a zručná režie pana Bliera.

Připadalo mi to jako historie československa asi tak od roku 1946 po šedesátá léta, každý host reprezentuje jednu nebo více společenských vlastností, hostitel představuje stranu (anebo Lenina - to kdysi napověděl sám Němec - a jeho adoptivní syn, který dělá neplechu, kdykoliv je bez dohledu otce, by tedy logicky měl představoval Stalina). Velmi umělé výkony všech nehercú (žádní školení herci tu nehrajou) a také to, že je široká vrstva společnosti vždy ztrárněna jen jedním hercem, umožňuje, aby vyplavali na hladinu všechny slabosti, nectnosti a důvěřivosti, které vedli k čtyřicetiletému rdousení naší země.

pokud jsem dal Hlavě 22 od Nicholse ****, Jezdcům musím dát *****... Opravdu nejlepší válečný-letecký film, co jsem viděl...

Film je čím dál lepší... to znamená, že první půlka je docela nudná(**), druhá půlka by si zasloužila ****, to dává průměr ***, k tomu jednu hvězdičku za Brandauera... ale i za herce, který hraje generála. Režisér Szabó filmu nic výrazného nepřinesl.