Tatatranka

Zázrak, který neposadil do křesla, ale přikoval dlaně ke skále. Jazyk k modlitbám. Řeč k pochybnostem. Neštěstím k štěstí a naopak.

Kdo propadne tichu, křičí.

Poslední představení, při kterém se hrdost vysvleče z bolesti a člověk sám sobě, i těm druhým, odpustí...

Ona: "Někdy jsi příšera. - Ale hodná příšera."

Naděje umřela jako poslední... (změnila jsem po čtvrtém zhlédnutí ze dvou hvězd na čtyři) Spíš pro zajímavost: http://www.denikreferendum.cz/clanek/15090-bezdomovci-jako-my

V hlubinách se zadýchala, a tak se vynořila. Hladina ji od dalšího potápění odvábila vlnami spadaného listí. Než zazněla vykradená píseň Sigur Rós, stihla se několikrát vyvrátit. Veškerou barevnost spolykalo dno a jeho pobřeží. Nakonec zůstala, černobílá, stát uprostřed mořského lavóru se šnorchlem a brejlemi v dlaních.

... odpad za pět!

Plus: naplněnost tichých, statických momentů... rozbitých v pohybu: mínuS.

Imprese bez špagátu. Momentky, které překřikuje řinčení slov a klokotání melodie. Neřízená výpověď o světě a,lidech bez kořenů.

http://www.youtube.com/watch?v=MO0lUXnAs-U