Lurdy

Pomalu a téměř dokumentárně vyprávěný film. Lurdy, jako podivné spojení zbožnosti a zbožněpeněžních vztahů, vypadají zde dosti bizarně. Na tomto pozadí se však lépe odraží tento na první pohled nenápadný a neatraktivní příběh, který má konec tak víceznačný, že záleží na diváku, co si vybere. Ani po druhém shlédnutí mi není jasné, zda je režisérka věřící či atheistka.Přikláněl bych se k druhé možnosti. (29.01.2012)

Nesúhlasím s názorom oficiálneho distribútora, že Lurdy sú scénou, na ktorej sa odohráva ľudská komédia. Ani keď to myslí nadnesene....Zažila som atmosféru Lurd osobne (vrátane negatívnych javov, ktoré nie sú primárne podstatné), a tak ma tento príbeh naozaj zaujal. Áno, je natočený prekvapivo realisticky, ale nie celkom dokonalo. Podľa mňa to nie je celkom vyvážené - chýbala mi tu výraznejšia kladná postava. Nie zidealizovaná, ale pravdivá. Možno trochu viac žiariaca, taká, ktorá by vniesla do príbehu viac nádeje. Bol tu iba jej náznak v podobe nenápadnej staršej spolubývajúcej, ktorá sa popri množstve iných takmer stratila......Inak absolutne súhlasím s Mariinom, divák si môže vybrať: vieru, alebo skepsu.... (19.02.2012)

Pomalu plynoucí film se skoro až dokumentárním nádechem má svoje čaro i atmosféru, je zajímavý jak po té vzdělávací stránce coby umělecká exkurze do Lurd, i jako malá sbírka lidí různých charakterů se stejným cílem na jedném místě a dá se určitě v pohodě zhlédnout bez ohledu na věrovyznání diváka. Nepochybuji však, že silně věřící mohou mít z podobného filmu mnohem silnější zážitek, než jaký jsem měl já, co ho beru spíše jen jako zajímavý. Pomalé tempo mi vzhledem k celkové náladě snímku a projevu jisté piety k postiženým a věřícím dlouhou dobu ani nevadilo, ale když se mimo jeden zásadní zvrat celý děj nikam moc neposouval a mimo to už v druhé polovině občas neměl co dalšího nabídnout, začal se mi tenhle film přeci jenom táhnout. Ve výsledku zdaleka nebyl po obsahové stránce naplněn po celou dobu natolik, abych sáhl po vyšším hodnocením, než po 3 hvězdičkách, ani případné poselství tu nebylo pro mě podáno dostatečně silně, nicméně zhlédnutí Lurd určitě nelituji. Ať to zní jakkoliv kacířsky, mým favoritem na téma Lurdy zůstává nadále Zázrakem uzdravený. ;o) [65%] (28.03.2022)

Častokrát mi na těchto stránkách hnou žlučí různí ateisté, kteří šmahem odsuzují náboženství a víru a směšně dávají najevo, jak jsou nad věcí. To prosím nepíšu jako věřící; sám sebe pokládám spíš za kacíře, věčného skeptika a pochybovače. Serou mě zkrátka hlupáci, kteří si na základce udělali jasno a od té doby nepocítili potřebu své úsudky podrobit revizi. --- Toto uvádím předem, aby mi bylo správně porozuměno. Největším kladem tohoto filmu totiž je podle mne právě jeho skepse; neuráží, neodsuzuje, netluče jako Chruščov podpatkem do stolu, nedělá unáhlené závěry. --- Lurdy jsou zobrazeny jako místo, kde se úřaduje a točí peníze. Ale nenaznačuje se, že je to něčí chyba. Když se k vám hrnou zástupy, z jakéhokoli důvodu, musíte se jim postarat i o žvanec a záchody, to je realita kterou dobře zná církev i pořadatelé filmových festivalů. Bohoslužby jsou tak trochu showbusiness, to je další fakt, jenže jak má kněz k věřícím nacházet osobní vztah, když jsou jich tisíce a každý den jiní? Tak slouží jak umí, dává lidem co chtějí, a zůstává rezervovaný. --- Působivá je poctivost, s jakou jsou pacienti upozorňováni: „My se zde snažíme léčit duši. Pokud se přitom občas zázračně vyléčí i tělo, je to vedlejší efekt.“ Nemohou udělat nic víc proti lidské přirozenosti, která ve své prostotě lpí na viditelných znameních, tedy zázracích. Mají tam na zázraky úřad, který především dohlíží, aby se zázračné agendy nezmocnili nějací novináři či jiní blbci. Je to taková péče o dobré jméno podniku. --- Herecké výkony v příběhu jsou tak civilní, tak „normální“, že se je až zdráhám nazvat herectvím. Míněno jako pocta režisérce. I v tomto ohledu, všechna lidská malost a nedokonalost je podána autenticky, nepřehání a nesoudí. A nakonec zázrak sám. Pro autorku není rozhodující otázka zázraku; ostatně i ten zůstává dost „nezázračný“, vysvětlitelný jako vzácné leč možné (dočasné) zlepšení. Centrem zájmu jsou reakce lidí, jejich otázky a komentáře, nepříliš povznášející, ostatně jako i sama hlavní postava dívky ve víře spíše vlažné a oportunní. --- Vnímám film jako názornou ukázku toho, jak je poctivost vzácná, náročná a nevděčná. To tam nemohl být aspoň jeden kněz znásilňující bezmocné nezletilé pacienty? U čerta, kde je nějaká akce!? --- (22.05.2012)

Film nabízí divákovi jedinečnou možnost: přistoupit trochu blíže k mechanickému betlému, než bývá v muzeích zvykem. Ne sice tak, že by odstranil sklo a dovolil hrát si s figurkami, ale aspoň umožňuje vidět zblízka jednotlivé řezy obličejů. A oproti klasickým betlémům je tento ozvučen: modlitby a gesta ale ztrácejí svůj původní význam, který by mohly mít, kdyby se opravdu týkaly lidí, a stávají se replikami v rámci mechanismu, který je naplňuje významem novým: jakousi pobožností, náboženskostí, věro-stí. Autorka ale navzdory všem pravidlům mechanického betlému vpustí mezi figurky živého člověka, byť paralyzovaného, přesto nejpohyblivějšího. Ženu, která narozdíl od ostatních figurek, nedává ničím najevo svou zbožnost, a do jejíhož nitra (stejně jako do nitra ostatních) nás autorka nepustí, tudíž si nemůžeme pěkně po-soudit její pravovíru (stejně jako u ostatních). Každopádně, což ostatní figurky, které ochotně jednají podle pravidel mechanismu, pobuřuje (taky podle pravidel mechanismu), zázrak (?) se stane právě jí. Vpravdě vratký zázrak. Diváci i ostatní poutníci sledují každý pohyb hrdinky a čekají "vysvětlení", ujasnění, ustabilnění: buď ať chodí pořádně, nebo ať si sedne! Nejednoznačnost je přece proti pravidlům strojku! Ale nikoli proti pravidlům filmu: celou dobu nám je přístupný pouze povrch, pouze z něj můžeme odhadovat podstatu. Povrch se zdá být řízen přísným vnitřním mechanismem, nebylo by tedy co řešit, kdyby se neobjevila nejasnost, odchylka, patologie. Co ta nám řekne o podstatě? Co nám řekne o podstatě, když CHYBOU je splnění toho, v co všichni ZJEVNĚ doufají? (16.10.2011)