TheDude

Baví mě,  jak všichni kvitují autentičnost doby skrze bahno, špínu a pot hlavních hrdinů, ale nikdo se nepozastavuje nad skutečností, že v době prvního obléhání La Rochelle chlapci stříleli maximálně tak z doutnákového zámku, zbraně typu oné, ze které si Anna Rakouská vesele střílí na terče, přicházejí na scénu o mnoho dekád později. Nemluvě o tom, že napříč neexistenci  tehdejší ucelených uniforem skutečně nosili modrý plášť s bílým křížem. S literárním dílem to má společné skutečně jen jména postav a základní linku, která v jinak v poměrně zdařilém filmu dostává čerstvé motivy a rovinu kriminálky. Motivy bonvivánství, rošťácké romantické koketerie,  neohroženého francouzského šarmu a vtipu, které knihy dělají dobrodružnou klasikou, jsou dávno pryč, protože nejspíš už do dnešní doby nepatří. Stejně jako si ve filmu nenašla místo postava Plancheta a některé legendární scénky jako krádež vínka skrze strop. A kardinál Richelieu má být hybnou silou všeho ničemného, charismatický pletichář, ne nevýrazná druhořadá postava.  Asi je to adaptace vhodná pro dnešní publikum, ale Mušketýry v tom nevidím, přestože to není špatný film.

Komplexnější Serpico pro dospělý. Akorát bez Pacina a čarovný hudby. A to je hodně.

Je ohromná škoda, že se režisér tak ambiciózního projektu rozhodl jít na ruku diváckému segmentu a vznikl z toho tenhle podivný moderní pomník varšavským událostem roku 1944 pro dospívající. Málokdy se v komentářích objevuje tak ucelená a jednotná výtka k filmařským krokům. Ty "videoklipové sekvence", zpomalené záběry a "efektní" hudba jsou vážně naprosto nebetyčně nepatřičný a celý zážitek ohromně degradují. Bolí z toho oči, uši a hlavně rozum. Věřím, že by si právě mladí lidé, kteří tehdy ve velkém zastupovali povstalce (a také zbytky polské inteligence), zasloužili povedenější monument jedné z nejtragičtějších událostí celé války. Protože výprava, válečná vřava a celková atmosféra fungovala, vlastně celkem i ta love story, která filmu propůjčovala romantizující osudovost. Jenže pak přijde elektronickej náhul ve spojení s postelovou scénou s prostřihem na četu odbojářů ve stokách a je po dojmech. Škoda, protože Poláci umí svoje národní bolesti daleko líp.