TheDude

Je ohromná škoda, že se režisér tak ambiciózního projektu rozhodl jít na ruku diváckému segmentu a vznikl z toho tenhle podivný moderní pomník varšavským událostem roku 1944 pro dospívající. Málokdy se v komentářích objevuje tak ucelená a jednotná výtka k filmařským krokům. Ty "videoklipové sekvence", zpomalené záběry a "efektní" hudba jsou vážně naprosto nebetyčně nepatřičný a celý zážitek ohromně degradují. Bolí z toho oči, uši a hlavně rozum. Věřím, že by si právě mladí lidé, kteří tehdy ve velkém zastupovali povstalce (a také zbytky polské inteligence), zasloužili povedenější monument jedné z nejtragičtějších událostí celé války. Protože výprava, válečná vřava a celková atmosféra fungovala, vlastně celkem i ta love story, která filmu propůjčovala romantizující osudovost. Jenže pak přijde elektronickej náhul ve spojení s postelovou scénou s prostřihem na četu odbojářů ve stokách a je po dojmech. Škoda, protože Poláci umí svoje národní bolesti daleko líp.

Neomalená a nevýslovně patetická agitační lekce historie účasti afroamerických vojáků ve vojenských konfliktech, především ve Vietnamu. Žánrový a scénáristický paskvil opírající se o doslovné vysvětlivky uvnitř dialogů a béčkové náhody. Je mi líto Vietnamců, jejich kultura je zde totiž ostudně vymezená mantinely vztahů s USA, potažmo pak s Francií.

Tenhle film se s mým stárnutím pomalu stává jedním z nejoblíbenějších. Ať je to neopakovatelnou harmonií obrazu a hudby L. Cohena, lehkostí vykreslení jedinečných charakterů nebo střetu lidské tvůrčí naivity s "pure zlem". Je radost sledovat každou jedinou pomalou minutu.