jatamansi

Další z řady katastrofických filmů, na který do pár hodin zapomenu. Koprodukce se projevila v nesourodé změti jmen, vědců, a protože i Litva, odehrává se hlavně v Rusku. Kontrolovat tam ale přijedou z nadnárodní společnosti. Pochopitelně nemohou chybět odborníci z USA. Černobyl se skloňuje ve všech pádech. „Už mi neříkej, co mám dělat. Už nejsme manželé.“ Protože do dramatu musí být zakomponován milostný příběh, případně manželský problém. A nezvladatelní teens.

Metráček byla klasická dívčí literatura, ale od těch jen vzlykavých zamilovaných se odlišovala sportem a to se mi fakt líbilo. Tlustý nebo tedy eufemisticky řečeno silnější holky to měly vždycky těžké a tady se ukázalo, že i ta „Letuška, leda v náklaďáku“ má šanci. A ještě se mi líbil vtip, že když je pouštěly po letech z vězení, tak si řekly, že si to dopoví doma. Kdo viděl, pochopí, Růžičková s Myslíkovou byly těžkotonážní dvojka. A pan ministr poslanec a hrobař kultury obecně Jandák, jaký to byl fešák a teď z něj kape mastnota, asi si ten tehdejší sport moc nevzal k srdci. Jinak mě to při opakování nedávno rozesmálo, doba, účesy, šaty, které na Jitku maminka s tetou špendlí. Ale jako holka jsem brala film i knížku. Ještě ji mám někde schovanou.

Tak při tomhle se musel Dumas v hrobě obracet, to je snad nejhorší něco a la Tři mušketýři, co jsem kdy viděla. Nevím, co bylo horší, jestli děj, nebo herecké výkony. Arielle Dombasle snad ani neumí nic než nyvý sexy pohled a našpulenou pusu, přičemž jestli ty rty jsou pravé, tak já jsem muž. No, a co se v tom filmu naplivala po všech, kdož jí něco provedli, za to by se nemusel stydět hospodský štamgast. Constance byla mimořádně nepůvabná, a to je eufemismus.Mušketýři byli jak vlastní karikatury, snad jedině Athos ušel. D´Artagnan by potřeboval umýt vlasy, a ani by to nemusel být šampon z reklamy. Vyřádila se návrhářka kostýmů, černobílá kreace s hlavou obalenou závojem, co měla milady na zahradě, tak to jsem ještě neviděla. Podobně jako plastový kryt při šermu. A límec, který vypadal jako by jí někdo na hlavu narazil rám od obrazu nebo zrcadla to jen korunoval. Pak už jsem to brala rychloposuvem, co se bude dít, ale nic. Autora hudby si ani nepamatuji, jen v závěrečných titulcích ani nepřiznali vykrádání Vivaldiho. Komentář delší než u mých super filmů, ale rozohnilo mne to. Rozhodně ztráta času, fakt jen kvůli zářezu do pažby. Daniel Olbrychski asi hodně potřeboval peníze.

„Něco je pod vodou.“ „Ale já už nic nevidím.“ A pak už nebyl. Jak je to vlastně s tou sochou a kdo měl držet dalekohled, pardon, triedr? A copak že s to chytilo na kotvu a zase spadlo dolů? S Harrym Potterem by se chtělo říci, že zlo se vrátilo do bradavic, zde vyplavalo na povrch. Doslova i do písmene. Otázky narůstají. „Úcta k minulosti šlechtí přítomnost.“ Ale Pol Pot a Hitler a Stalin byli také minulost. „Víš, jaký je rozdíl mezi trosečníky? Jedny moře vyplaví na břeh, s druhými smýká po celý život.“ Ale někde musí být mlha. Mlhová stěna, zlověstně se blíží, aby vše zabalila, obalila, přikryla. A začnou se dít věci. Symboly, nože, hodinky, váhy, koruna. Ze šlápot na stropě kape voda, mrtvol přibývá. Tajemný ostrov s leprou, hm, hm. Strach má už i kněz. Náznaky minulosti se skládají jako puzzle. Loď, socha z přídě, jméno lodi. Starý deník. A Elizabethiny vize. Vše se motá kolem otců zakladatelů, ale pozor, nebylo jich vlastně pět. No jistě, ta scéna ze začátku filmu. Chlapče, chlapče, měl jsi poslechnout maminku a nechodit k moři. Že se jeho maminka zachrání bylo nabíledni, ostatně hned na začátku jsem si ji tipla jako přeživší. Nápis na zdi „Spočteno, zváženo a rozděleno“, myslím že to bylo MÉNĚ TEKEL. Konečně víme kdo a proč, kdo se mstí potomkům. „Hříchy otců padají na hlavy jejich dětí.“ Počestnost se rozpadá jako zvětralý pískovec. Konečně je potrestán hlavní viník, smlouva naplněna. Mrtví mizejí, docházejí klidu. S nimi ovšem mizí i …. (*, alespoň hudba a některé záběry, a pro mne lepší než Bud Spencer.)

Studiová pohádka nižší kategorie. Ani přebarevné kostýmy a originální pokrývky hlavy nemohly zakrýt levnou výpravu a nenápaditý interiér. Preiss příšerně přehrával počáteční truchlení a pláč, podobně Zawadská. Pak se sice zklidnili, ale dojem zůstal. Kostka jako průhledný intrkán. Ještě že to jako obvykle vtipná Maciuchová a elegantní Němec zachraňovali, i svými komentáři pod obraz. Hrzánová bohudíky ani v takové slátanině neztratila svou hubatost a bezprostřednost. Laurinová unylá a nezajímavá, alespoň pro mne. Michal Dlouhý až léty získává určité charisma, tady to ještě rozhodně nebylo. Šňůra perel a Dlouhého maska byla asi oříškem hlavně pro maskéry. Už jsem viděla lepší pohádky.

Originální titulky, ruka odebírá vyšívané prostírky. Jedna žena nezvěstná, druhou si chce Grant vzít. Zápletka je na světě, neb pohřešovaná domněle mrtvá žena se vrací. Jak jinak, o čem by to bylo dál. Děti ji nepoznaly, pes ano. No bodejť, po sedmi letech. Tchýně má evidentně raději první než druhou ženu. „Jaký byl můj pohřeb?“ „Nádherný.“ „Ó, kéž bych tam byla!“ Irene Dunne vypadala mnohem lépe v dámských šatech než nemožné námořnické čepici. Grantovy výmluvy kouzelné. A setkání s první ženou před svatební nocí s druhou ženou. A máme tu – ke značné nelibosti recepčního – jednu manželku v apartmá A a druhou v apartmá C. Obě Ardenové. Tím začíná kolotoč více či méně humorných situací, které se Grant bojí rozetnout. Včetně zděšení v okamžiku kdy zjistí, že jeho první manželka nebyla sedm let na ostrově sama. Navíc s krásným Adamem. Jako Eva. Nevyjde ani lest s prodavačem bot. Zajímavé je, že u bazénu se lidé opalují a koupou a Irene přichází v kožešinovém kloboučku a s rukávníkem. O to je pak efektnější zmáchaná. Guláš manželek není schopen pozřít ani popletený soudce. „Chci manželce vyprávět o tomhle případu, ona si myslí, že je tady nuda. Nakonec to musí rozetnout děti a i tady se potvrzuje, že poslouchat za dveřmi se vyplácí. Jedno oko nezůstane suché. Natož dvě. „Zdá se že ti došlo vše kromě výmluv,“ i nyní použitelná věta. Grant je na půdě roztomile neohrabaný a Irene mu to dává pěkně zbaštit. Válka nervů o usmíření je skvělá a nikdo nechce povolit. Vyřeší to až Vánoce. Nechápete? Musíte se podívat sami.

Mám moc ráda knížku, jasně jsem ji četla roky před filmem, ale docela se její převedení na plátno povedlo. Znám horší adaptace. Freeman je nejen tmavý, ale i temný, takže to podle mne stojí za to. A doporučuji skoro jako u všeho – přečíst. Kdo nezná autora předlohy, tak je to ten, co napsal Robinsona.

Miluji Zdeničku Baldovou ve všech jejích podobách, komickou, omdlévající i hroutící se, falešně moralistickou i matku orodující za nezdárného studenta. Ráž jako zhýralý synek v kombinaci s Věrou Tomášovou byli tak uvěřitelní. Morálka ukázala Baldovou jako herečku, která není jen komička a škoda, že film (obecně, ne tento) více nevyužil i jejího dramatického rejstříku). A koho mohu skoro vždycky, to je Miloš Nedbal. Jeho herecké výkony téměř vždy snesly nejvyšší kritiku. Stejně jsem měla vždycky ráda Světlu Amorotvou i přes její pozdější divadelní politickou angažovanost.

Tohle je český biják na moje gusto. Janžurová v dvojroli úžasná, úžasná, úžasná. A ještě je to málo. Hlavně v roli . Kostýmy a nalíčení, temná sestra Viktorie jak když vyšije. A ten hlas, který tomu dala, pohádka. No a Klára jako dokonalý protipól. Horor bez potoků krve, slizu, a všech dalších současných atributů. Žádné velké lekání, zato velké herectví. Klobouk dolů. A jekmile je někde Čepek, tak to jdou hvězdy nahoru.

Jasný aspirant na blábol srpna. S ohledem na jiné odpady alespoň za to moře a potápění jedna *. Přece jen ninjové jsou horší.